Jsem tam aneb Nevýchova to má spočítané

Rubrika: Výchova podle..., Výchova školáka, Výchova teenagera, Výchovné tipy, Vývoj a výchova batolete, Vývoj a výchova předškoláka

Na včerejší živý webinář s Katkou Královou se přihlásilo tolik zážitkůchtivých rodičů, že po cca 10 minutách selhala technika. Dál se tedy natáčelo už bez diváků, takže jsem měla dost času, abych to Výchově Nevýchovou všechno spočítala. Zde tedy předkládám své nevýchovné zúčtování…

Už vloni mě zaujal minikurz Výchova Nevýchovou. Dobré dojmy z něj pak umocnily ještě letošní příběhy maminek, které vstoupily i do placeného pětitýdenního kurzu.

Protože už i tyto „ochutnávky“ nesly ovoce, byla jsem čím dál zvědavější, jak to vypadá přímo v kurzu, co všechno tam tak ještě může být. Teď už jsem tam a sleduju, poslouchám, vstřebávám a taky trochu lumpačím, protože zatím přeskakuju úkoly, ale pššššt… ono i na ně dojde, až přijde ten správný čas. Pak si možná budu říkat, že jsem se do nich měla pustit rovnou a bylo by všechno ještě jednodušší… Až se k nim dostanu a odhodlám, dám vědět. Ale teď už konečně to moje zúčtování…

Výchova Nevýchovou v číslech

Pokud máte podobnou úchylku na čísla jako já, mám pro vás úžasně vzrušující čtení. Pokud naopak čísla nesnášíte, vězte, že v placeném kurzu je toho opravdu hodně a přejděte plynule k dalšímu nadpisu v tomto článku 🙂

Jak už jsem zmínila, celý kurz je rozdělený do 5 týdnů. Každý z nich je věnovaný 1 z 5 nejběžnějších problémů, které rodiče s dětmi řeší (všechny jsou uvedeny v článku Jaké rodičovské problémy řešíme nejčastěji?), ke každému jsou připravena 2 tréninková videa, 1 zážitkové audio a 1 nahrávka s úkoly, ke které si můžete stáhnout i pracovní listy na vyplňování. Na to navazuje ještě 1 video, které popisuje odpovídající základní princip Nevýchovy (i těch je celkem 5). V kurzu je tedy 12 tréninkových videí (poslední týden dostanete o 2 překvapení víc) v celkové délce 6 h 30 min 57 s, 5 principových videí v celkové délce 2 h 54 min 22 s, 5 zážitkových audionahrávek v délce 1 h 13 min 33 s a 5 úkolů, které dohromady zaberou nejméně času – jen 52 min 26 s. K tomu ještě patří bonusová videa, která mají celkem 1 h 21 min 18 s a přináší další užitečné tipy, jak uvést Nevýchovu do praxe.

Suma sumárum jsme bez pár sekund na 13 hodinách povídání o dětech, vztazích s nimi i o sobě samotných. Abych byla přesná, tak i s uvítacím videem je to 12 h 59 min 23 s.

Aby těch čísel nebylo málo, připočítala jsem ještě 4 videa z bezplatného minikurzu Výchova Nevýchovou a 3 nahrávky s maminkami a dětmi, čímž se dostávám na 15 h 13 min 16 s nevýchovného povídání. K tomu dnes večer přibyla ještě nahrávka místo včerejšího webináře (přičteno a doplněno dodatečně – a jsme na 16 h 26 min 41 s).

Točí se vám z těch čísel hlava? …já jsem vás varovala 😉

Moje osobní zúčtování

Už jsem tu několikrát psala o tom, co se nám doma podařilo díky Nevýchově úplně zvládnout nebo aspoň zlepšit („večerka“, ranní vstávání, příprava do školy, úklid v pokojíčku, pomoc v domácnosti…). Snad denně si uvědomuju, jak jde spousta věcí snáz. Ne že by všechno bylo neustále pohádkově jednoduché a bezproblémové. Něco jde až překvapivě snadno, jindy si lámu hlavu nad tím, proč to nejde vůbec, pořád se stává, že vybouchnu já nebo se šprajcne některá z holek, ale není to tak často a snáz se přes to přeneseme.

Největší přínos Nevýchovy nevidím v tom, že spousta věcí klape, ale v něčem, co se dost těžko popisuje. Je to jakoby se změnila celková atmosféra. Čím dál vzácněji se ve chvílích, kdy se zdánlivě nedaří, dostavuje takový ten svíravý pocit, že se to prostě nedá nebo že se to musí přetrpět apod.

Některé problémy se vyřešily úplně jednoduše. Stačilo se na ně podívat trošku jinak a ukázalo se, že to vlastně žádné problémy nejsou. Jen má člověk zažité, že něco musí být nějak a když to přesně tak není, je potřeba zakročit.

Už jsem se setkala s různými přístupy a metodami, které mě zaujaly a pomohly mi ujasnit si spoustu věcí ohledně výchovy. Z každého z nich něco pomohlo vyřešit nějaký aktuální problém s větším či menším úspěchem. Už pár dní přemýšlím nad tím, v čem tkví pocit, že až teď mi to do sebe zapadá všechno.

Jakobych až teď přišla na to, jak poskládat celé puzzle, a dřív jen měla větší či menší kus skládačky. Dost možná se to kouzlo skrývá v tom, že stačí pochopit a přijmout základní princip. Nic víc vlastně není potřeba, nemusíte lovit v paměti žádné postupy, jak se zachovat v té které situaci, co říkat nebo neříkat, jak se u toho tvářit atd. Najednou ta změna jakoby vyplývá sama ze situace.

Navíc je kolikrát až zarážející, jak nevýchovné principy nenápadně prosakují i mimo vztahy s dětmi a zjednodušují tak i další záležitosti, u kterých by to člověk ani nečekal.

Možná to pro vás vůbec není

Tak jako je každé dítě originál, platí to i o rodičích. I když mám pořád ten pocit, že je to tak jednoduché a efektivní, že by to měl vědět každý, připouštím, že to pro každého není. Potenciální přínos musí zvážit každý sám.

Z mého pohledu kurz nepřinese nic tomu, kdo je předem rozhodnutý, že je to blbost, nebo žije v přesvědčení, že bez disciplíny to určitě nejde, že s dětmi se rozhodně nediskutuje o tom, co mají a nemají dělat, protože kam bychom to došli, že škoda rány, která padne vedle, že jejich dítě je prostě nezvladatelné a ti, kterým se s Nevýchovou daří prostě jen mají štěstí, že to jejich dítě je úplně jiné. Kurz nejspíš nedá nic tomu, kdo problémy s dětmi není ochoten řešit změnou ve vlastním přístupu.
Stejně tak pokud se cítíte dobře v tom, jak to máte teď, a jste s tím spokojení, nemáte důvod cokoli měnit. Leda byste měli chuť prozkoumat další možnosti.

Co byste ještě měli vědět o Nevýchově

Neodpustím si znovu výtku k názvu, který mi pořát připadá zavádějící, minimálně pro ty, kdo o Nevýchově nemají žádnou představu. Vyvolává totiž často představu, že stačí nechat děti růst jak dříví v lese, ať si dělají co chtějí a neberou na nikoho a nic ohledy. O tom to vůbec není.

Není to ani o tom, že rodič skáče, jak dítě píská.

Ale není to ani obráceně. Ani u dětí není žádoucí, aby skákaly, jak pískne někdo dospělý. Jde o to najít společnou cestu, po které se půjde dobře oběma. Jde o to mít se spolu fajn, což není možné v momentě, kdy si jeden zoufá kvůli tomu, co dělá ten druhý. Není to tedy zdaleka jen o dětech.

Nedílnou součástí placeného kurzu je proto i uzavřená facebooková skupina pro rodiče, kde si maminky (tatínka jsem tam ještě žádného neviděla) vyměňují své zkušenosti, navzájem si radí a poskytují svůj pohled na situace, které jsou z pohledu zúčastněného někdy zdánlivě neřešitelné. V příspěvcích se často objevují i vztahy s vlastními rodiči, na přetřes přichází opravdu různorodé problémy, které se maminkám jakoby náhodně odkrývají, jak postupně prochází kurzem. Je dost inspirující sledovat, jak co řeší ostatní.

Zmínit bych měla ještě jednu šikovnou vychytávku pro ty, kdo mají obavy o svoji finanční investici do kurzu. Po zpřístupnění prvních nahrávek běží čtrnáctidenní lhůta, během které můžete kdykoli z kurzu vystoupit bez udání důvodu.

Když během prvních dvou týdnů zjistíte, že v tomhle systému se necítíte dobře, prostě pošlete email, že chcete z kurzu vystoupit, a dostanete své peníze zpátky. Nemusíte vysvětlovat, co konkrétně vám vadí, nefunguje atd., nikdo vás nebude přesvědčovat, že jste na to šli jenom špatně. Je to jen na vás.

Zaujalo vás to?

Jako ochutnávku doporučuji rychlokurz Výchova Nevýchovou ZDARMA. Pokud vás výsledky nadchnout aspoň zpoloviny tak, jako mě, určitě stojí za to objednat si celý kurz Výchova Nevýchovou, který je nabitý cennými tipy a radami.

Chcete vědět víc?

Zase je to dlooooouhé, takže pro podrobnější informace přidávám jen sadu odkazů:
– všechny dosud publikované články o Výchově Nevýchovou na VD
– pokud se do toho pustíte a jste ochotní podělit se s námi o své dojmy, máte u mě slevu 500 Kč na celý kurz
– vše o kurzu Výchova Nevýchovou
– podrobné informace o Nevýchově včetně rodičovské typologie
příběhy rodičů, kteří žijí Nevýchovu se svými dětmi

Toto taky stojí za přečtení!

Jak vybrat přebalovací tašku na kočárek

Čekáte miminko a hledáte tašku na kočárek? Co všechno byste měli v takovém případě zvážit a proč maminkám nestačí

Čtu dál →

10 pravidel, jak oblékat děti v zimě

Venku přituhuje, nejen na horách napadla sněhová pokrývka. Zatímco my poznáme, kdy je nám zima nebo naopak příliš teplo

Čtu dál →

Tipy, jak zabavit děti na zahradě v zimě i v létě

Zahrada je pro děti osobitým útočištěm, kde mohou stále něco nového objevovat. Stačí pár vychytávek, nezbytných komponentů i vhodný

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (42 vyjádření)

  • Petra Vymětalová

    Jé, tak zrovna tohle jsem ti teď psala do OV, že mi přijde, jestli na sebe nejsi moc přísná 😉 Tak to je super, že se vám takhle daří, nechtělo by se ti o tom sepsat něco víc (článek)?

  • LevanduleV
    LevanduleV

    Ale abych na sebe nebyla tak přísná,tak si myslím,že nám to spolu s dohodama jde moc dobře a vlastně ani nevím,jestli ten kurz potřebujeme,myslím,že jsme k sobě navzájem hodně otevření a oni respektují i to ,že se někdy zlobím,vysvětluju jim,že i to patří k životu a že i oni mají někdy zlost.Ale jsem na sebe hodně přísná a chci to řešit v klidu,ikdyž jsem povahou chytající na drc. Zkrátka a dobře si chci děti užívat,aby víc viděli mámu se usmívat,ale já jsem pedant na pořádek a kolem toho se to hodně točí.

  • LevanduleV
    LevanduleV

    Mám dceru 9 a kluky 5 a 9 měsíců,jak reagují buď počkají až mě to přejde a udělají co chci,ale mě je to pak líto a mluvím o tom a nebo syn 5 let začne brečet a uteče do pokoje.A z toho mi teda není dobře ani trochu a to se snažím opravdu být dobrá a respektující máma těch 9 let

  • Petra Vymětalová

    Levandule, můžu se zeptat, jak velké ty děti máš? A jak na takovu situaci reagují? Jinak na tvůj dotaz, ano, i tohle v kurzu je, jestli to nepletu, tak se tím zaýbá hodně ten poslední týden (připíšu k tomu kdyžtak víc do OV).

  • LevanduleV
    LevanduleV

    Peti,já právě jsem kolikrát v takovém svém zajetí emocí,že nejdřív jednám a nestihnu to dětem říct,zkrátka mi jede ta pusa a zároveň mi jede v hlavě film,ty jsi hotová,co to říkáš,ale nejsem schopná tu pusu stopnout. A až se vyřvu,tak pak jsem schopná s dětma to probrat,omluvit se atd.,ale v tom okamžiku jsem jak smyslů zbavená.A jak s tímhle pracovat jsem nikde na těch zdarma videích nenašla,tak je jen komunikace a domluva,nápodoba,já to teoreticky už všechno vím i z jiných kurzů osobního rozvoje,mám zpracovaná i svoje témata,ale někdy to kakt podle mých představ nedávám.

  • Petra Vymětalová

    Levandule, já bych řekla, že právě v tomhle směru pomohl nejvíc. Ne že by to bylo na 100%, pořád zůstávají situace, kdy první vyskočí ten učitel nebo dokonce policajt, někdy ho stihnu včas stopnout, někdy mě převálcuje. Ono asi ani nejde přepnout všechno hned, když to má člověk léta zajeté. Mně to přineslo hlavně ohromou úlevu.
    Ono už jen to, že si uvědomíš, že jsi v nepohodě a proto jednáš, jak jednáš, strašně pomůže. V těch vypjatých situacích se to prostě dá dětem říct, ony to pochopí snáz, ež by člověk čekal.

  • LevanduleV
    LevanduleV

    Já má zhlédnuté všechny neplacené kurzy nevýchovy a musím říct,že mě nejvíc pomáhá věta,pojďme to udělat tak,aby nám bylo všem dobře.U syna to zabírá fajn,vymyslí docela pěkná řešní,někdy samo taky ne ,ale je to u nás klidnější.Já vidím největší problém v tom,jakou mám zrovna náladu a nastavení já,někdy se mi něchce vůbec diskutovat a chci aby to prostě udělali podle mě,pak mě to mrzí.Zajímalo by mě,jestli někomu pomohl kurz s vlastním nastavením.

  • Petra Vymětalová

    Peťko, já fakt nemám potřebu tě do Nevýchovy jakkoli lámat 🙂 vlastně ti můžu jen tiše závidět, že ti většina z toho přijde naprosto samozřejmá a všeobecně známá (to není ani v nejmenším myšleno ironicky), mně to prostě docvákává teprve postupně.
    Pořád mi ale vrtá hlavou ta zmínka o sobectví, já z toho mám totiž opačný dojem, proto mě to tak zarazilo – kdybys měla někdy ještě chuť konkrétně k tomuto připsat, v čem to tam vidíš, tak budu vážně ráda.
    No a k té praxi, která zajímala tebe… tak jen podle svých dosavadních zkušeností můžu říct, že je lepší řešit cokoli v době, kdy nejsem sama ve stresu – pokud hrozí, že se octnu v situaci ujíždějící autobus, můžu to zkusit řešit předem. Domluva s učitelem nebo nadřízeným podle mě bude pro takto vychované děti mnohem jednodušší než pro ty, které nejsou zvyklé se domlouvat. Nedodržení domluvy se dá někdy vyřešit předem někdy je holt potřeba nová domluva, ale popravdě se to moc často nestává, aspoň ne úmyslně. Někdy se předem domlouváme, jak si dohodu připomeneme, kdyby hrozilo, že ji někdo nedodrží. Domluva s více dětmi různého věku je prostě větší oříšek, někdy asi hodně komplikovaná, ono i se dvěma mi to připadá často, že to nemá východisko. S domluvou s kojencem zkušenosti nemám, jen jsem četla příběhy, podle kterých to funguje. Myslím, že tam je to mnohem víc o nastavení rodiče – pokud ten vezme za své, že je s prckem domluvený a klapne to, tak to opravdu klapne, mimo jiné i díky tomu, že tím svým rozhodnutím, že to jde, změní nevědomky i svůj přístup.
    V tom posledním odstavečku o rolích jsem se už trochu ztratila, mrknu na to zítra s čerstvým mozkem 😉

  • Peťka

    Peti, do dalších debat se nyní už pouštět nebudu. Momentálně mi buď chybí přijímač, nebo můj intelekt nedosahuje výše chápání myšlenky nevýchovy. Viděla jsem jen jedno video, to mi nyní stačí a víc tuto metodu zatím studovat nebudu. Mám pocit, že to už tu vše bylo, že jsem o tomto už četla xkrát, jen toto je převedeno do placeného videokurzu. Ale proč ne, chápu, že výroba takového videa taky stojí nějaké peníze.
    Jen bych chtěla vidět v praxi, jak se rodiče domlouvají když mají třeba 5 dětí různého věku, zájmů a povahy. Jak se domluvit s kojencem? Teoreticky to asi jde, ale praxi si představit neumím. Vždy bude ten jeden, který rozhodne a tím bude pravděpodobně rodič. Ono taky asi domlouvat se třeba když vám ujiždí autobus taky nebude v reálu ideální. A jak se bude takto vychované dítě pak domlouvat s učitelem, s nadřízeným atd.? Jak reagovat, když dítě zkrátka domluvu nedodrží?
    A poslední věc, i když chci být xkrát svému dítěti kamarádem, pořád jsem rodičem a on je pořád dítětem. Rodičovská role je důležitá, protože tuto roli potřebujeme celý život. Dospělák je při běžném životě někdy v roli dítěte, jindy v roli dospěláka či rodiče. Tyto tři role se opakují, při každodení činosti či komunikaci se protínají. My se můžeme maximálně naučit tomu, abysme se v komunikaci vyhnuli situacím, kdy my budeme v roli dítěte či rodiče v tom případě, když mluvíme s dospělým (zde máme být v roli dospělého, nikoliv dítěte). Těžko slovy vysvětlit. 🙂

  • Petra Vymětalová

    Tak jsem si dnes k vaření pustila pro změnu ten rychlokurz zdarma a objasnila se mi situace s tchyní, kterou zmiňovala Danniella. Už je mi jasné, proč mě to nijak nezarazilo – pár podobných situací mám za sebou, tak to na mě nepůsobilo jako klišé ale jako příklad ze života 😀

    Do debat o sobectví a Americe se pouštět nebudu (rozhodně ne dnes, už na to nemám mozkovou kapacitu), ale pořád nerozumím souvislosti. Peťko, v čem vidíš v Nevýchově to vedení k sobectví?

  • Lien

    Tak musím přiznat, že jsem v Americe nebyla, ale můj názor je zcela opačný, rodiče dají děti na starost chůvám a rozhodně nemají partnerský vztah, když už tedy občas vůbec jsou spolu. Nevím přesně, z jakých zdrojů čerpáš, ale o tom, že by v Americe rodiče byli s dětmi kamarádi a vynechávali rodičovskou roli jsem nikdy neslyšela (naopak spíš bych řekla, že rovina nějakého partnerství se zcela vytrácí ve způsobu výchovy chůvou či náhradní péčí). A také nevím, kdo v Americe chce, aby se malé děti rozhodovali o věcech, které nepřísluší do dětského světa. Možná tam znáš nějaké lidi, kteří to tak dělají, ale to mi nepřipadá jako problém Ameriky, ale spíš nějakých jednotlivců. Osobně neznám nikoho, kdo by něco takového doporučoval nebo dělal.

  • Peťka

    Lien, opakovaně a naposledy píšu, že rozhodně nevidím všude sobce. Výsledkem určitého stylu výchovy ale bohužel je výchova sobců. U tebe je normální, zdravý a silný člověk ten, který myslí sám na sebe. Ano, dobře, proč ne, pokud to považuješ za normální. Možná jsi se se sobcem v pravém slova smyslu nikdy nesetkala. Já si naopak myslím, že takových sobečků nám bude po světě za pár let běhat hodně moc, protože generace našich dětí už je vychovávána stylem „nejprve já a pak ty ostatní“. Nějak upadá slušnost, úcta, respekt k druhému. Mě to přijde špatně, tobě třeba ne. Já nevím co je správně, to nemůže dopředu vědět nikdo. V tom je ten rozdíl.

  • Peťka

    Ano, v Americe se snaží být s dítětem kamarád/partner. Což jak jsem pochytila je i známka (ne)výchovy. Neříkám, že to je špatně, mě se ta myšlenka naopak líbí. Fakt ale zůstává takový, že mi přijde naopak vtipné (možná až smutné), když nějaký rodič chce po malém dítěti rozhodnutí, která nepřísluší do dětského světa. Malé dítě má mít za kamaráda vrstevníka, ne rodiče. V tom případě by vypadla rodičovská role, která je důležitá. Děti do cca 10ti let neznají představu budoucnosti, žijí okamžikem. Dětem do této doby chybí abstrakce. Když toto po nich rodič chce, není to podle mě správně právě pro vývoj dítěte. Tím ale neříkám, že nemůžeme být určitým způsobem dítěti partnerem.

  • Lien

    to je ale přeci každého svobodná volba, pod kým nebo s kým bude nebo nebude pracovat

    Je to ale opravdu mimo téma, i mimo to, co jsem psala. Ty prostě vidíš všude sobce a manipulátory, nejspíš to ale vůbec není jejich problém.

  • Peťka

    Ještě něco k tomu sobectví, i když už jsme mimo téma a mám pocit, že tady zbytečně plevelím diskuzi.
    Ono je to všechno hrozně hezký, do tý doby, než sobec začne ohrožovat svoje okolí. Do té doby, než máš např.sobce jako šéfa, který myslí jen na sebe, svoje potřeby a ostatní mu jsou ukradení. Ono kolikrát stačí takový jeden člověk i v pracovním kolektivu a je to horor s takovým člověkem spolupracovat. Sobec, pokud ta hranice přeroste je nebezpečný nejen svému okolí, ale postupně i sám sobě.

  • Lien

    JO a ještě jedna vtipná mi přijde, že v Americe už nevýchova funguje x let, to opravdu snad ani nemůže být míněno vážně.

  • Lien

    Netvrdím že není pravdivý, jen mi to přijde vtipné nazývat sobectvím :-). A jinak, jestli tvá otázka s odpovědí nějak navazovala na můj komentář, pak jsme se nejspíš špatně pochopily. Nemá znít Proč nemám ráda sobecké lidi? Ale Proč mi lidé připadají manipulativní a sobečtí? To je ta k zamyšlení. Lien

  • Peťka

    Příklad o Titaniku je bohužel pravdivý, v mnoha dokumentech zmiňovaný.
    Dnešní kurz měl být o trošku něčem jiném, ale paní psycholožka nakonec hovořila poměrně hodně i o výchově. Také se zmínila o (ne)výchově a označila to za naprostý nesmysl a obrovskou chybu.
    Takže dnešní kurz mi nepřinesl nic moc nového a celkem jsem si nic moc neodnesla.
    A proč nemám ráda sobecké lidi? Nemusím se nad tím nijak zamýšlet, vím to.

  • Anonymní

    Peťko už čtu pár let tvé komentáře a pořád je to stejné. Možná by bylo fajn zjistit, proč to v tobě vyvolává tyhle zvláštní pocity, proč je pro tebe tak silné téma sobectví, manipulace, i když sama o sobě tvrdíš, že jsi velmi altruistická. Pokud by to tak bylo, považovala bys i chování ostatních za altruistické. Ty ale vidíš v mnoha věcech sobectví a manipulaci, nestojí za zamyšlení proč asi?

    S tím pohledem na Titanic a sobeckost je to opravdu vtipné. Ještě jsem neviděla nikoho přirozeně altruistického, pokud neprošel fází sobectví, pokud mu byla odepřena, nebo negativizována. Problém spíš nastává, pokud je altruismus, empatie pouze vnucená, naučená(to je to nesmyslné vedení dětí k empatii, když jsou zcela přirozeně ve vývojové fází ztělesněného sobectví), předstíraná, protože jeví punc pozitivní vlastnosti a uvnitř se zdravý sobeček klepe strachy, aby nebyl objeven. Pak to vylézá napovrch formou – sám sobě to nedopřeji, tak to vidím všude okolo sebe ;-). Takoví lidé pak navíc žijí v předsvědčení (opravdu tomu věří, vím to z vlastní zkušenosti), že jsou skuteční samaritáni a rozčiluje je kdokoli a cokoli, co samo sebe nepopírá.

    Přeju každému, aby se své sobectví užil a konečně mohl být SKUTEČNĚ altruistický, až jeho sobec nebude křičet o pozornost, protože se mu jí bude plnou měrou dostávat. Lien

  • Peťka

    K výchově k sobectví. V Americe se výchova cíleně snaží jít cestou nejprve já, pak dlouho nic a zase já a mé potřeby a až pak ti druzí. Já v tom vidím sobce, oni naopak silné, ambiciozní jedince. Což je vlastně i odpověď na otázku, proč se na Titaniku zachránilo velké procento Američanů. Protože nekoukali doprava doleva, ženy, děti, nic je nezajímalo a zachraňovali sami sebe. Kdežto britové v té době byli vedeni k gentlemanství, pouštěli ženy a děti. Amerika je na (ne)výchově postavena už x let.

    Když bylo setkání mládeže z různých koutů světa, všichni byli v pohodě, všem se setkání líbilo. Američani byli ti, co se jim nic nelíbilo, co nebyli schopní nechat na společném stole vybrané druhy jídla i pro ostatní. Co natahovali ruce jako první a když jim někdo řekl NE, nechápali jak je to možné, co si to dovolují, proč není vše dle nich. Né, že by jim někdo nechtěl vyhovět, zkrátka bylo třeba sjednotit potřeby všech zúčastněných, nemohlo se vše točit jen kolem jedné skupiny.
    Většina podobně vychvávaných jedinců jsou z mého pohledu sobci, ovšem pak se rozletí do světa, už tam nejsou rodiče, kteří jim doposud vše dovolili. Pak se diví, tvrdě narážejí na realitu a buď to ustojí, nebo ne. Pak se lehce stane, že dítě zkrátka přeroste přes hlavu a místo úcty k rodičům přijde a rodiče pošle někam ( v tom lepším případě). Být kamarád či partner s dítětem, proč ne. Ale respektovat, že to je pořád dítě a ne malý dospělý je mi bližší, než nechat malé děti rozhodovat o věcech, které do jejich dětského světa nepatří. Ustupovat ve všech případech apod. (což není případ (ne)výchovy, pokud se nevýchova uchopí správně.

    U (ne)výchovy mi přijde z videa, že jde o silná slova, velká gesta, která mají přilákat posluchače, o manipulaci. Myšlenka je dobrá, jen mi tam nějak nesedí ten tlak o nutnost zaplatit si kurz. Nikdo nedělá nic zadarmo, to chápu. Některé myšlenky jsou fajn, pro rodiče, které je dobře pochopí a které budou i přes všechny kurzy schopní (ne)vychovávat své děti podle svého nejlepšího vědomí a svědomí a nebudou nutně opakovat některé metody, které zkrátka nejsou určeny na to jejich konkrétní dítě.

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist