Jiný kraj – jiný mrav III.

Rubrika: Výchovné tipy

233171_newborn_nelly_1Stejně poučný jako pohled přes hranice současných kultur je i pohled do historie. Praktiky péče o kojence se v historii naší civilizace různě měnily a značně se lišily i po psychologické stránce od naší současné praxe…

V rukopisu Ludvíka z Perštejna Naučení rodičům z konce 15. století nacházíme verše, které jsou ilustrovány obrazem dítěte těsně zavinutého, jak bylo v té době zvykem (aspoň v některých společenských vrstvách):
„Aj teď ležím v plénkách tiše,
utažen jsa ledva dýše,
pro nezbednost mého dětství
jináč mě nedají, na rukojemství
ten žalář snášeti musím,
leč když povyrostu, tuť se vyprosím.“

Těsné spoutání povijanem bylo u nás časté ještě na začátku minulého století – kupodivu nevíme, čím se to tehdy matkám zdůvodňovalo, ačkoli by to jistě byl důležitý historický poznatek. Z citovaného Perštejna bychom mohli usoudit, že zavinutí mělo dítě chránit před nějakými hříšnými „nezbednostmi dětství“ – a později se snad našly různé dodatečné, pseudoracionální výklady.

Podle toho, co víme o vývoji kojenecké motoriky, nemuselo být těsné zavinutí v prvních měsících pro dítě žádným velkým neštěstím: ruce jsou stejně prakticky bezmocné, dítě jich užívá nanejvýš k dumlání (šlo snad o tuto nezbednost?), a nohy nedokážou vůbec nic. Záleží na tom, jak sytou „výživu“ dostává zrak, který se rozvíjí s předstihem. Když pomyslíme na druhou polovinu prvního roku života, dělá se nám z této praktiky trochu úzko. Můžeme jen hádat, že povijan dokázal zlomit první kojenecký vztek a vychovával – z hlediska dnešních měřítek – nepřirozeně poddajné děti. – Kromě toho je však bezmocné vzhlížení k všemohoucí, dobrotivé tváři (což je jediná perspektiva zavinutého dítěte) ztělesněním určitého ideálu zbožnosti: takto má vzhlížet pokorný věřící k Bohu. Nemohu si pomoci, vidím v povijanu houževnatě přežívající středověk, praktiku, která je bezděčným nositelem určitého životního postoje, určitého typu zbožnosti, který bych nazval duchovním nevolnictvím – a zároveň nedůvěry v lidskou přirozenost.

V první polovině 20. století se střetaly – velmi jednoduše řečeno – dva pedagogicky-psychologické styly péče o kojence. Jeden tradiční, v němž se spojovala přísnost s citovou vřelostí a dozníval „povijan“. Dítě bylo dosti omezováno, ale když křičelo, matka je konejšila a krmila. Druhý, „moderní“ styl, propagovaný příručkami a praktikovaný nejvíce v měšťanských rodinách, spočíval hlavně v „racionální“ výchově s důrazem jednak na striktní řád, jednak na iniciativu. Řád se týkal především toho, co kojenec dostává: dítě bylo krmeno v pravidelných hodinách, na minutu přesně, ať si třeba zmodrá úporným křikem. Něžností se mu mělo dostávat s mírou. Na druhé straně mělo mít plnou svobodu pohybu: žádné omezování, jsme přece liberálové, demokraté, podnikatelé! Tato výchova, vedená striktně podle příruček, možná skutečně vypěstovala hodně úspěšných, i když asi citově chladnějších podnikavců. O to však dnes většina rodičů příliš nestojí. Zdá se nám, že vidíme jasně, jak určitý ideál, který bychom dnes spíše označili jako předsudek, posloužil za základ „racionálních“ praktik v péči o kojence. Otevřeným problémem ovšem zůstává, zda i my nepodléháme ve výchově kojenců nějakému předsudku, který – jak je to vlastností všech předsudků – se nám jeví jako samozřejmá, věčná pravda.

Jedná se o ukázku z knihy Cesta životem (autor: P. Říčan)
vydal Portál, 2004

Napsal/a: P.Říčan

Toto taky stojí za přečtení!

Kam s dětmi za lyžováním? V italském středisku Passo Tonale děti milují!

Italové děti milují, to je obecně známo. A udělají pro ně první poslední. Lyžařské středisko Passo Tonale vás o

Čtu dál →
Jak dětem ulevit od ucpaného nosu

Jak dětem jednoduše ulevíte od ucpaného nosu

Milé maminky, jsou Vaše děti často nachlazené? Teče jim z nosu, v noci mají ucpaný nos a těžce se jim dýchá? Pomozte

Čtu dál →

Môžem dať dieťatku jesť hocičo?

Môžem dať dieťatku pribináčika? Alebo zákusok? Alebo kupovanú nočnú kašu? V mamičkovských internetových skupinách sa pravidelne objavujú otázky, či to alebo

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (3 vyjádření)

  • Tak já nezavinovala, dopřávala jsem volnost a asi jsem udělala chybu, obzvlášt syn byl hodně uplakaný už v porodnici:)))
    A moje babička se pořád divila, kde mám zavinovačku a proč v tom nemám malé?????

  • Bramborka

    Četla jsem knihu od H.Karpa – Nejšťastnější miminko v okolí. Krásně tam popisuje proč zavinovat a jak zavinovat a jsou tam takové ( trochu svérázné, leč fungující) rady k utišování miminka. Prvorozenou dceru jsem ještě tak pevně nezavinovala, měla jsem pocit, že ta „vánočka“ se necítí příliš svobodně. U druhorozené jsem pevně zavinovala už v porodnici a byl to nesrovnatelný rozdíl. Klidně spala, neměla potřebu tolik křičet a vůbec celkově byla o moc více v pohodě.

  • S tím povijanem – babička mi říkala, že ji maminka nutila pevně svazovat tetě a mamce nožičky k sobě do zavinovačky, aby je prý neměly křivé…. no nevím, ještě, že už tahle pověra neplatí…

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist