Právě jsem dočetla v posledním čísle časopisu TÝDEN článek, který mě doslova nadchnul. Týká se výchovy dětí – nenajdete v něm však žádné návody na konkrétní problémy s dětmi, ale odpověď na to, proč vlastně máme pořád tolik problémů s výchovou…!
A v tom je ten problém: všechno hledáme v knížkách a příručkách a zároveň zapomínáme na vlastní zdravý rozum a cit. Jsme bezradní a zmatení, tak strašně moc se všechno snažíme udělat správně… až je to nakonec špatně.
V začátku prvního těhotenství jsem si asi jako většina nastávajících maminek koupila knížku, nevím už jak se jmenovala, ale bylo to něco jako těhotenství krok za krokem. Ze začátku jsem ji doslova hltala, ale postupně mi začalo docházet, že svoje těhu prožívám víc v knížce než doopravdy. Ta samá situace nastala po narození děťátka. Pořád jsem něco hledala v knize (a většinou nenašla). Nakonec jsem ji odložila a na věci, které jsem chtěla nebo potřebovala vědět, se ptala svojí mámy. A zjistila, že mi dokáže poradit lépe, než chytrá knížka. Ona totiž moje máma používá jednu osvědčenou věc – a tou je selský rozum. Obávám se, že já sama jsem ho tak moc nepobrala, a s každou další chytrou knížkou mi ho ještě trochu ubylo.
Dneska už čtu knížky o výchově velice zřídka, v podstatě mám pouze čtení od profesora Matějčka. A po přečtění článku v Týdnu si už další knížky o výchově pořizovat nebudu. Přečtěte si Týden také a budete vědět proč.
Napsal/a: Vandula
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (8 vyjádření)
Bohužel jsem se k této diskuzi dostala pozdě a časopis Týden z června už asi neseženu. Nemůžete mi teda někdo přiblížit o čem to zhruba bylo? Díky Radka
super článek ,jsi fakt dobrá . Nechceš napsat knihu ?
myslím to upřímě .STANDA
Lajko, tak v tom se schodneme. Problém je prostě v tom, že přes všechny ty informace o dětech (které si navíc strašně často odporují) zapomínáme používat vlastní zdravý rozum. Na všechno jsou návody, ale co bychom vlastně dělali, kdyby ty návody najednou zmizely?
Nejde jenom o výchovu, ale třeba o to, jak se starat o malé miminko. Moc dobře si pamatuju, když jsem si přinesla to první domů, jak jsem byla ze všeho vyplašená. Žádné malé děti jsem do té doby neznala, jediná kamarádka s miminkem byla na druhém konci města – takže vědomosti o miminech nulové. Když jsem ho měla poprvé sama vykoupat, hledala jsem zběsile v knize, jakou že teplotu má voda mít. Když jsem to snad po hodině zoufalého hledání našla, teploměrem jsem naměřila správnou teplotu a koupala. Zkrátím to, po několika dnech, kdy kluk při každém koupání řval, jsme přišli na to, že tahle „správná“ teplota je na něj příliš vysoká…..Kdybych hned v začátku použila rozum a ne moudra z knížky, ušetřili bychom si spoustu starostí. Kdybych vodu vyzkoušela předloktím, jak se to po generace dělalo a vyprdla se na teploměr, byl by klid. (Od té doby vodu měřím zásadně rukou :)).
Já asi bohužel patřím k lidem, kteří všechno vezmou doslova, takže návod pro ně není inspirace, jak by měl být. To samé u nás asi bylo i to kojení, tak strašně jsem se snažila dělat to správně, až jsem to všechno pohnojila. Takže pro mě prostě platí – žádné návody a na všechno si radši přijít sama :)).
Vandulo, díky za tip. Týden jsem si koupila, dokonce už jsem si článek stihla i přečíst a autorce dávám za pravdu. Přitom si nemyslím, že by to byl protimluv s mým článkem.
Myslím si, že problém je hlavně v přístupu k těm knížkám o výchově. Pokud je někdo skutečně považuje za návod k použití (po kterém někdy i já toužím), je to problém. Myslím si, že já mám v tomhle jasno. Sice si v podobných příručkách ráda počtu – prostě mě to baví víc než detektivka, ale vím, že detailní postup, jak krok za krokem dokonale zvládnout výchovu dokonalého dítěte, to prostě není a nikdy nemůže být. Jak už jsem psala, dítě není bohudík mikrovlnka (i když bychom si to někdy přáli).
Tak ať se nám to nevymkne úplně z rukou a máme děti šťastné i vychované zároveň.
Mám ráda knihy, které aspoň trochu dokážou poradit…sice né vždy v nich najdu radu takovou, jak bych si asi představovala, ale občas se jimi řídím nebo to zkouším.
Já jsem jako těhotná taky hltala knížku „Velká kniha mateřství“:-))) a miluju ji dodnes, protože tam je měsíc po měsíci popsáno, jak je mimi v bříšku velké, kolik váží, co už má a nemá vyvinuté, prostě se mi to děsně líbí a s manželem, jsem si to oblíbili jako četbu před spaním. Tenkrát. Po narození dcery se situace změnila, než bych něco složitě a dlouho hledala v knize a dítě mi zatím modralo řevem, tak jsem jednala. Podle instinktu a asi podvědomě podle vzoru mé maminky. A v pohodě jsem to zatím všechno zvládla. Teď se spíš hrozím dalších vývojových etap, až bude malá brát víc rozumu a bude na nás zkoušet ty finty všech dětí. Možná po něčem sáhnu, ale ze zkušenosti už vím, že čtení a převedení do praxe jsou dvě různé věci a ne vždy se slučují:-)
Vandul,naprosto s tebou souhlasím.I já měla podobnou knížku,kterou jsem doslova hltala a běda když nebylo něco přesně podle ní.Máš velké štěstí,že se máš aspoň koho ptát,to já nemám a tak hned plaším.Ale žádné příručky jak vychovávat děti nevlastníme,no snad je vychováme dobře i bez nich:o)
Díky Vandulo za tip na Týden. Ten článek určitě stojí za přečtení.Je to úplně jiný pohled na téma výchova a doplnila bych ho k tomu , co psala včera Lajka jako takové „pod čarou“.
Lajčin příspěvek je fejeton,s nadsázkou popsané svízele rodičovství.Něco jako když nám ve škole nešla do hlavy němčina, říkali jsme si:“kdyby to pomohlo, a do hlavy se mi to dostalo, klidně tu knížku sežeru“-takové jednoduché, rychlé řešení.A tak je to i s těmi návody.
Mobile Sliding Menu