Je vhodné spát společně s miminkem?

Rubrika: Výchovné tipy

466924_sleepMaminky se pediatra často ptají, zda je vhodné spát s kojencem v jedné posteli. Kojenci spí s rodiči téměř všude na světě.
V přírodě je v řádu savců, kam patří i člověk, nemyslitelné, pokud vše funguje, jak má, aby matka a mládě byly odděleny…

Křehký kojenec potřebuje po porodu blízkost matky, její fyzické teplo, tlukot srdce, potřebuje slyšet její uklidňující hlas. Oddělování kojenců od rodičů je spíše sociokulturní projev určité kultury – a to euroamerické. V jiných kulturách a etnikách jsou naopak matky zděšeny, pokud by měly dítě odložit mimo svoje lůžko, nebo dokonce do jiného pokoje.

Téměř všechny matky mohou potvrdit, že pokud mají dítě u sebe v bezprostřední blízkosti, vyspí se ony samy i dítě mnohem lépe. Odpadá odbíhání a kontrolování, zda dítě dýchá, zda mu něco nechybí apod. I kojení je tím pádem jednodušší, protože dítě může být kojeno podle svých potřeb a maminka je při tom minimálně vyrušována. Mnohé mýty, že matka dítě zalehne, jsou neopodstatněné. To by se mohlo stát jen v případě, že je matka utlumena léky, alkoholem nebo drogou. Navíc kojící matka spí automaticky čelem k dítěti, což je chrání před přikrytím polštářem či přikrývkou.

Společné spaní je navíc dobrou prevencí syndromu náhlého úmrtí dítěte, protože když maminka spí s dítětem, vždy lehce zaznamená změny v jeho dechu. Obava, že si dítě zvykne spát s rodiči a nebude potom chtít spát samo, je planá. Neopodstatněná je rovněž obava, že dítě naruší intimní život rodičů.

Mnohé výzkumy ukázaly, že většina dětí, které s rodiči nespaly, byly úzkostnější, měly nižší sebevědomí a někdy i více problémů v navazování vztahů. Spaní s rodiči naopak zvyšovalo sebedůvěru, děti byly samostatnější a měly lepší vztahy k ostatním. Společné spaní maminky s miminkem je tedy, zvlášť pokud kojí, naprosto v pořádku a posiluje úzký vztah matky dítěte způsobem, který se nedá nahradit.

Jedná se o ukázku z časopisu Děti a MY, vydává Portál.

Napsal/a: Marie Lachsová

Toto taky stojí za přečtení!

Kam s dětmi za lyžováním? V italském středisku Passo Tonale děti milují!

Italové děti milují, to je obecně známo. A udělají pro ně první poslední. Lyžařské středisko Passo Tonale vás o

Čtu dál →
Jak dětem ulevit od ucpaného nosu

Jak dětem jednoduše ulevíte od ucpaného nosu

Milé maminky, jsou Vaše děti často nachlazené? Teče jim z nosu, v noci mají ucpaný nos a těžce se jim dýchá? Pomozte

Čtu dál →

Môžem dať dieťatku jesť hocičo?

Môžem dať dieťatku pribináčika? Alebo zákusok? Alebo kupovanú nočnú kašu? V mamičkovských internetových skupinách sa pravidelne objavujú otázky, či to alebo

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (33 vyjádření)

  • Anonymní

    Také máme takový malý byt, jako Mendy. Takže v ložnici máme v podstatě jen dvě velké postele a na své straně mám dvě postýlky – ale ta mezera mezi tou mou a nimi je jen asi 30-40 cm. Do 6 měsíců ale holčičky spaly společně v jedné postýlce. Občas se nám stalo, že se nad ránem probraly a nechtěly už usnout, tak jsem si je brala do postele (manžel se neprobral úplně, ale nějak tu změnu zaregistroval). A když ráno vstal, udělal nám koridor ze stočené peřiny, aby se holčičky náhodou nezkulily na zem…
    A moje sestra to také řešila tak, že na starší dětské postýlce odstranili jednu postranici a přirazili k její straně manželského lůžka. Obě jejich děti tak spaly u sebe, ale pokud potřebovaly, měly to k rodičům dost blízko. A cca od jednoho roku už spí ve svém pokojíčku. Bez problémů.

  • Ahoj Mates, tak už jsme ten nápad s postýlkou konečně zrealizovali. Manžel se už trochu víc vyspí, i když si v noci občas přeleze.

  • quendolina
    quendolina

    Překvapilo mě kolik maminek spí společně s miminkem. Možná mě odsoudíte, ale já jsem se malého vždy snažila dávat do postýlky. Důvodem bylo to, že jsem ležela napnutá jak struna, aby měl bobánek dost místa a tím pádem jsem se nikdy pořádně nevyspala, protože jsem zvyklá spát ve stabilizované poloze, což zabere celou postel. Je pravda, že když jsem k němu třeba 16x za noc vstávala, taky jsem se moc nevyspala, ale to už je něco jiného. Když byli děti větší a chodily se za náma v noci přitulit, počkala jsem vždy až usne a šup šup do jeho (už velké) postele, protože jinak bych byla rozlámaná a nevyspalá. Ráno se pak manžel(tatínek) divil, kdo to vedle něho spí :-)) A vysílačku si taky nemůžu vynachválit. Začali jsme ji sice používat až od 2 let dítěte, ale je to super.

  • Anonymní

    Ahoj, našemu Prokopovi je teď 15 měsíců. Asi do 3 měsíců jsem s ním spala v dětském pokoji (on v postýlce, já na gauči) a po prvním nočním kojení jsem si ho brala k sobě(krmili jsme se i v noci po 2-2,5 hod.:-().bylo to sice hezké mít vedle sebe miminko, byla jsem však v tomto období rozlámaná, nevyspalá, budilo mě každé jeho zakňourání, jestli mu jako něco neschází (vyděšená matka prvního dítěte:-))…potom jsme udělali radikální řez, mrně začalo spát samo v pokojíčku a my rodiče oba v ložnici s monitorem dechu a vysílačkou nastavenou „na přiměřenou hlasitost“ – od té doby spíme lépe my (kojila jsem postupně méně a méně a nebudilo mě jeho zcela nevinné broukání ze spaní), ale hlavně spí lépe i mrňous (stejně tak neruší nic jeho, asi od 1 roku spí v naprosté většině celou noc), ráno ho ve vysílačce slyšíme, jak se probouzí, povídá si a dokáže si i třeba 30 min hrát s plyšákama v postýlce, než se začne „opravdu ozývat“, my přestaneme podřimovat a vezmeme jej k sobě…v případě, že někde spí v jednom pokoji s námi, není toto absolutně možné,okamžitě chce k nám, navíc se v noci budí při našem otáčení apod. Možná se to někomu zdá tvrdé, ale vysílačku vřele doporučuji všem, všichni jsme ráno (většinou) vyspaní, milí, a těšíme se na společné „ranní řádění“ v rodičovské posteli, které synovi samozřejmě nikdy neodepřeme…

  • Ahoj, když se nám narodila holčička, spinkala pořád se mnou. Měla jsem o ni hrozný strach, že jsem stejně každou chvíli v noci vylezla z postele a dívala se jestli dýchá. Stejně jsem ji co chvíli kojila, takže nakonec do dopadlo tak, že spinkala pořád se mnou. Teď má 10 a půl měsíce a přes den spinká v postýlce normálně. Večer jde spinkat do své postýlky a v noci, když se vzbudí na kojení už u mě většinou zůstane. Někdy ji tam vrátím a někdy ne. Pak jsem ale ráno pěkně rozlámaná.

  • Od malička spala naše dcerka ve své postýlce a bylo to v pohodě. Zlom nastal, když jsme byli letos na dovolené a tam spala mezi námi. Teď usíná u sebe, ale v noci se budí a chce jít k nám, u sebe už neusne. ráda bych jí naučila na postel v pokojíčku, ale obávám se, že to nebude jednoduché.

  • Pro anonyní: také máme 10ti měs dcerku (dnes jí je 10měs) a také jak spí s námi, mám víc mléka a je fakt, že se líp vyspíme, než když spala ve své postýlce a kňourala a já k ní pořád běhala..teď teda marodí, tak s ní spím v pokojčku na válendě a postýlka je jen zábrana, aby z válendy nespadla…Věřím, že příjde čas a bude umět spát ve své postýlce..i u syna to tak bylo.

  • Anonymní

    Náš mrňousek se mnou spí odmala (teď je mu deset měsíců
    usínalaju kojení, tak mi tam vždycky zůstal :-))
    Teď jsem mu dala postýlku vedle své postele a večer v ní usne, ale v noci občas mrzoutí a chce ke mně. To společné spaní má ještě jedno velké + tvořilo se mi víc mléka, než když spal v postýlce – nevím jak, ale prý to opravdu tak funguje.

  • Anonymní

    Jsem moc ráda, že jsem si tohle přečetla. Konečně. V době, kdy byly mé děti malé jsem všude četla – do postele nebrat, neustoupit. Já jsem to nedokázala, říkala jsem si, kdoví co prožívá, jaké strachy se mu honí hlavou. Když jsem ho k sobě vzala, vždy se uklidnil. Je pravda, že se to odnaučoval dlouho a byl i špatným vzorem svému bratrovi, ale asi to potřeboval. Násilí do výchovy nepatří. Nevěřte vždy všemu, co říkají VŠICHNI. Názory se mění. Jana

  • Náš Martínek spával také s námi jako malý, takže postýlka sloužila spíš jako odkládací prostor na věci :o) Pak se naučil spát sám v posýlce. Když přišla Šárka, často jsem si jí brávala do postele až k ránu…Společně jsme spali jen u tchýně nebo někde jinde na návštěvě. TeĎ jsme byli týden na dovolené a malá spala taky s náma a od té doby nechce spát ve své postýlce, takže spí zase s námi…Nemám strach, že bych jí ublížila, když se víc pohne, cítím to a hned koukám, co se děje…je fakt, že spí lépe a nebudí se tak často, jako když spala v postýlce. Ale i tak bych byla radši, kdyby spala ve svém..no snad se časem to zase naučí. Martínek spí ve své postýlce a k ránu se přesune občas k nám, když odejde manžel do práce.

  • Máme malý byt – kuchyň, obývák a ložnici. Děti nemaj pokojík a tudíš ani vlastní postel. Máme sražené tři válendy a na nich spíme čtyři. Takže s dětima spíme téměř od jejich narození a nevidím na tom vůbec nic negativního

  • To je dobrý nápad Mates, myslím, že to taky zkusíme.Já s místem problémy nemám, ale manžel si občas připadá jako sardinka.Až mu to navrhnu, určitě to uvítá.Pak dám vědět, jak to dopadlo!

  • Ještě já… Tamaro my jsme to vyřešili tak že Káťa (ta starší) spí sice s námi a přitom u sebe – jak? spí ve své postýlce, které jsme odmontovali postranici a postýlku přisunuli k té naší velké…. takže Káťa spí u sebe a i u nás – někdy jen hlavou, jindy nohama…. ale je to v pohodě, prostě ji jen přesunu do toho jejího pelíšku…

  • I já sdílím stejný názor. Také se mi osvědčilo, že moji oba kluci spí daleko lépe s námi v posteli. Staršímu jsou dva roky a mladšímu měsíc. Manžel se sice snažil toho staršího naučit spát v postýlce, ale každou noc se vzbudil s pláčem a soukal se opět do naší postele. TeĎ spíme čtyři na naší manželské posteli a vyhovujete všem.

  • Taky spinkáme v naší velké posteli všichni. Nevidím v tom problém. Není nic krásnějšího než se probudit vedle děťátka, které je ještě voňavoučké, rozespaloučké a hned se chce tulit.

  • Káťa taky spala s náma, tak jsem to zavedla i u Elišky a je to pro všechny strany +… nemůžu si stěžovat že by jsme vstávaly brzy ráno jako kamarádka co má dítko jen v postýlce- vstává v 5, to my klidně i 9:30 :o))
    Manžel si zvykl i já – a to se přiznám že se k Eli otáčím i zády :o)) a fungujem bez problémů :o))
    Takže jestli se některá bojíte – nemáte čeho je to v pohodě :o)

  • Naše Klárka spala s námi,taky jsem u kojení vždycky usnula a pak už se mi jí nechtělo přendavat,spala tak skoro do 3 let,potom už sama chtěla spát v pokojíčku.Teď máme 14 měsíčního chlapečka a přestože jsem si říkala,že ho od začátku budu zvykat spát v postýlce,dopadlo to stejně.Spinká s námi.Ještě kojím a je to opravdu pohodlnější,než ho pořád přendavat a taky ho mám ráda u sebe.Stejně už ze zvyku od malé jsem spala uprostřed letiště a celou levou stranu jsme měli prázdnou.Horší je když se někdy Klárka v noci vzbudí a nacpe se k nám,to už jsme pak jako sardinky.

  • Poláščata

    Tak náš malý má 14 měsíců a večer usíná v postýlce, ale v noci při každém zakňourání si ho bereme s manželem k sobě. Bohužel už je to asi zvyk. Pokud je to malé miminko, tak budiž, ale pokud už má přes rok, tak by se to mělo odnaučit. Dítě má svou postýlku, tak proč by mělo spát s rodiči? Je to sice hezké, když vás batole v noci obejme, ale věřte, těžko se pak odnaučuje spinkat sám.

  • Pomněnka

    Malý spí s námi, když má neklidnou noc, spí se mu tak líp. A k tomu zalehnutí – prý to funguje tak, jeko že nespadnete z postele. Je to zaködováno stejně – tak jako nespadnete v noci z postel, tak nezalehnete dítě. Já jsem zvyklá spát roztažená, hodně sebou v noci melu, ale když mám u sebe Tomáška a vezmu si ho v noci, tak abych nebudila manžela, si ho dám jen na svou postel, takže mi moc místa nezbyde. Ale spím jako přibitá, ani se nehnu. A navíc malý spí dýl i ráno.
    A ovíkendech je super, jak kouká, že tam manžel ráno je s námi, to je k nezaplacení…

  • O tom, jestli je to vhodné nebo ne, jsem ani nijak nepřemýšlela a přišlo to samo. U kojení jsem vždycky usnula a tak spal malý s námi v posteli až do rána. Až už jsme si řekli dost, tak jsme malému udělali jeho pokoj tam má svoji postel a tam od té doby spí. Nebyl s tím naštěstí žádný problém. I když jsem z toho měla velké obavy.

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist