Určitě už mnozí z vás četli Pět jazyků lásky od Garyho Chapmana. Nebo některou z dalších jeho publikací navazujících na hlavní téma této knihy. Pokud ne, udělejte to. Najdete zde informace, které vám pomohou (samozřejmě jen pokud se jimi budete řídit) velmi pozitivním způsobem ovlivnit vaše vztahy (k partnerům, dětem a další).
Každý z nás má totiž potřebu být milován a ze všech možných způsobů vyjádření lásky většinou jeden preferujeme. Právě tímto „jazykem“ je na nás proto potřeba mluvit, jinak se všechny ostatní projevy lásky mohou míjet účinkem.
Víte tedy o všech svých blízkých, jakým nejlepším způsobem jim projevit svou lásku? Jak jim udělat největší radost? Mohou to být:
1) slova ujištění – oceňujeme jejich hodnotu (chválíme)
2) pozornost – dokážeme se vcítit do jejich nejhlubších vnitřních požitků a vyjádřit jim svou duševní blízkost (povídáme si, děláme věci společně)
3) jazyk darů – zahrnujeme své milé maličkostmi, které je potěší (překvapujeme)
4) skutky služby – obklopíme druhé praktickou péčí (navaříme, vypereme, opravíme…)
5) fyzický kontakt – vyjádříme svou fyzikou blízkost a něhu (mazlíme se)
Jako rodiče bychom asi nejraději zahrnuli své děti vším dobrým, proč se v lásce omezovat? Jenže pozor na přílišné rozmazlování! Také je zde velké nebezpečí, že některý ze způsobů budeme úplně opomíjet. To může dítěti hodně uškodit, zvlášť pokud je to ten „ jeho jazyk“. A další úlohu jistě hraje čas – vaše děti se vyvíjejí, jejich potřeby se přirozeně mění. Jednou se osamostatní. Ale zatím vás, rodiče, stále ještě potřebují. Přesněji OBA své rodiče.
V tomto je totiž právě dle mého největší zlo rozvodů. Že dítě bohužel přichází o lásku toho rodiče, od kterého je odloučeno. Je to problém, který mne velmi trápí. Může vůbec rozvedený rodič dát svým dětem pocit jistoty a bezpečí, pokud je nemá ve své péči? Jak jim má projevit dostatečně svou lásku, když má na to vyhrazeny pouze víkendy jednou za 14 dní? K čemu jsou pak všechna slova ujištění, pozornost, dárečky, veškerý servis, objímání a pohlazení, když je nemohou děti dostat od jednoho ze svých rodičů kdykoliv podle potřeby?
Pokud bych byla malé dítě, proč bych měla čekat třeba celý týden nebo ještě déle, než mě jeden z rodičů konečně pochválí za jedničku z počtů? Proč bych mu nemohla hned ráno povídat o tom, o se mi dneska zdálo? Proč bych měla odkládat až na sobotu hádání, ve které kapse má pro mě bonbóny, když se vrací z obchodu? Proč bych se měla trápit otázkou, kdy nebo jestli vůbec mi vymění kolečka na bruslích? Proč bych od něj nemohla dostat pusu před každým usínáním?
Děti potřebují dostatek lásky obou svých rodičů. Navíc ve správný čas a projevenou tím nejvhodnějším způsobem. Jinak mohou velmi strádat. A navíc hrozí, že tyto děti budou v dospělosti výrazně „emočně kulhat“. A na to je pak každá rada drahá…