Zvládání strachu u dívek lze výrazně ovlivnit výchovou rodičů, která povede k větší samostatnosti a tendenci k prosazování se…
Jak zvládat strach.
Každé dítě někdy pociťuje strach. Ale zatímco u mužů se očekává, že jej nebudou dávat najevo, ženám, a zejména dívkám je to povoleno. Pravděpodobně proto přiznají spíš než chlapci a muži, že se bojí.
Jerome Kagan, profesor psychologie na Harvardské univerzitě, zkoumal dlouhodobě strach u chlapců a dívek. Sledoval jednu skupinu dětí po dobu několika let a zjistil, že dívky se bojí víc než chlapci už jako batolata. Zatímco nemluvňata obou pohlaví reagovala na nové neznámé podněty jako silný zápach nebo pestrobarevný mobil stejně (byla zvědavá, ale nebála se), ve čtrnácti měsících už byly v jejich reakcích ostře vyhraněné rozdíly. Bázlivější děti, zejména dívky, měly zvýšený tep, větší množství stresových hormonů v krvi, napjatější výraz v obličeji a rozšířené zorničky. Tyto znaky ukazují na aktivitu amygdaly, jádra mandlového tvaru v limbickém systému našeho mozku, které zaznamenává a spouští strach. Protože androgeny (mužské hormony) mají na nervové buňky v amygdale uklidňující účinek, chlapci tolik strach neprojevují.
Kagan se však také domnívá, že nehledě na biologické rozdíly souvisí nadměrný strach u dívek s nadměrnou péčí, které se jim dostává od rodičů a osob, jež se o ně starají. Když dětem dovolíte, aby měly normální zážitky, ke kterým patří i nehody jako pády a uklouznutí, naučí se s takovými případy vyrovnávat bez ohledu na to, jestli jsou to chlapci, nebo dívky.
Pozorování ukázalo, že rodiče často vedou své malé dcerky k tomu, aby se raději předem vzdaly, pokud pokládají jisté věci za příliš nebezpečné nebo nevhodné pro dívky. Například chlapcům se říká, aby se bránili, chová-li se k nim někdo agresivně, ale dívky mají stav pouze přijmout a agresivitu potlačovat.
Přijímání pocitů
Hněv je pocit, který všichni známe a který má důležitou funkci: pomáhá nám převzít za sebe odpovědnost a vyřídit si své záležitosti, zkrátka nám dává odvahu. Lidé, kteří hněv potlačují, žijí nezdravě. Dříve či později se potlačený hněv vynoří jako bolest žaludku, hlavy nebo jako strach. Naše vlastní „špatné pocity“, jež bychom mít neměli, se k nám nevědomě vracejí, často jako „obludy“ nebo „velký zlý vlk“.
Také strach, a to je třeba dostatečně zdůraznit, je jako každý jiný pocit smysluplný a užitečný. Varuje nás, abychom se měli na pozoru, abychom se smířili s realitou riskantní situace. Strach nám pomáhá připravit se na obtížné nebo neznámé okolnosti. Místo abychom se nechávali strachem zaplavit a paralyzovat v bezmocného slabocha, můžeme ho využít. Strach je energie, která nám pomáhá řešit problém nebo splnit úkol.
Napsal/a: Preuschoff Gisela
