Debata s mojí zatím bezdětnou kamarádkou mě inspirovala k napsání následujících řádek. Bavily jsme se o naší dovolené a ona se mě zeptala: “A jeli byste i bez dcery?“
Další kamarádka se zase divila, že nedávám dceru k babičce, i když nutně nepotřebuji hlídat. Mě ta otázka připadala zase „divná“. Proč bych měla dceru dávat pryč, když nepotřebuji něco zařídit nebo někam si dojít? Přece jsem si nepořizovala dítě a nejsem na mateřské proto, abych se ho “zbavovala“ a doma pak neměla do čeho píchnout. Napadlo mě, že mám velké štěstí na babičky i dědy, protože mi chtějí hlídat, i když nepotřebuji. Vím, že všichni takové štěstí nemají.
Baví mě s dcerou podnikat různé výlety na místa, která já dobře znám, protože s ní je to vždycky nové. Tím, že ona pro mě známé věci teprve objevuje, nutí i mě se na ně dívat jinýma očima. Ale to asi znáte všichni.
Až dcera vyroste, určitě s námi nebude chtít jezdit na dovolenou pořád, bude mít kamarády a jiné zájmy. Ale teď dokud je malá a „potřebuje nás“, chci být s ní.
Možná vás napadne, že tento článek je o normálních věcech, možná si řeknete, že jste úplně jiní než já. Jak to máte vy?
Napsal/a: Kicul
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (25 vyjádření)
Ramiro, to by bylo více kapitol…. :-)))
Helen a pomněnko, krásně a výstižně napsané. Nedokázala bych to tak pěkně napsat. :o)
Pomněnko to jaké je soužití s tchýní by byla kapitola sama pro sebe.:o(
Helen, napsala jsi to moc pěkně
Helen, myslím, že jsi to napsala přesně. taky naprosto souhlasím s Ramirou, že proto, že dopřejeme prarodičům vnoučata a vnoučatům prarodiče ještě neznamená, že jsme špatné mámy a s dětmi to „nezvládáme“.
Znám to i z druhé strany. Moje ( o několik let starší)kamarádka pochází z Moravy, její manžel taky, ale až do minulého roku bydleli v Praze, takže hlídání neměli. Já jsem ještě děti neměla, vlastně jsem ještě chodila do školy, takže jsem jí začla kluky občas hlídat. Nejdřív 1, když třeba s druhým byla na plavání, pak 2 a nakonec tři, když se jim narodilo miminko. Ale toho jsem si moc neužila, odstěhovali se.
Trávili jsme spolu spoustu času, takže věděla přesně, jaký vtah navzájem máme. Hlídala jsem i večer, koupala je, dělala večeři, ukládala. Nikdy nebyl problém, že by chtěli maminku – prostě jsem jim vysvětlila, že je pryč, ale až se ráno probudí, tak tady bude. Vždycky jsme si to užili, bylo to oživení jejich stereotypu, i když večerní rituály jsem dodržovala. Prostě měli oživení. A kamarádka s manželem si užili taky sami sebe – kino, večeře… A hlavně ŠLI NĚKAM SPOLU, VĚDĚLI, ŽE O DĚTI JE POSTARÁNO A NEMUSELI MÍT VÝČITKY VŮČI TOMU, KDO JE S DĚTMI DOMA, ŽE SI JEDEN UŽÍVÁ A DRUHÝ HLÍDÁ. A Kdyby něco, měli jsme mobily. Hlavně z tohohle důvodu si myslím, že je hlídání třetí osobou dobrá věc.
Teď v létě jsme se po roce viděli (bydlí na Moravě a ňák jsme se úspěšně neshodovali na návštěvě) a mě strašně potěšilo, že 4 letý prcek si mě pamatuje ( když mě viděl naposledy, byly mu 3, jeho starší bráška samozřejmě tak. Hned se na mě vrhli a dali mi pusy. A podle mě je pro dítě rok dost dlouhá doba Myslím, si i proto, že to naše občasné hlídání jim prospělo.
Teda jak to tady čtu, tak vám tak závidím (ale hezky, ne zle:-) ). My bohužel na hlídání nemáme víceméně nikoho a za celý rok sme byli s manželem jedinkrát v kině, ale opravdu hned po kině rychle domů. Svý dítě nepopsatelně miluju, na těchto stránkách to určitě nemusím říkat, tady to všechny cítíme stejně:-). Ale! Oraz bych teda brala všema deseti a kdybych měla babičky a tetičky, ta jim malého vrznu, jak jen to půjde. Myslím, že nejsme jenom mámy (ikdyž to je určitě to nejkrásnější, co jsme), jsme taky milenky, manželky, kamarádky… a hlavně bytosti, co potřebují své koníčky a volný čas, aby se z nás nestávaly pipky, které znají jen plínky a dětská hřiště.
Tak vy, které máte tu možnost hlídání, užívejte všech krás života, nejen těch mateřských a my ostatní vám to budeme jen tiše závidět :-))!
Ahoj.Mám dvě děti 10 a 5 let. A mé zkušenosti..s jedním dítětem mi nikdo vypomáhat nemusel prostě jsem se o syna postarala za všech okolností sama,byl hodný..brala jsem ho všude s sebou..žádné hlídání jsem prostě ani nepotřebovala.Rodiče z manželovi strany mněli dost vnoučat od dvou dalších dětí a moji bydlelí společně s mým bratrem, který mněl v té době také malé dítě…takže..babičky vytížené a já ani nechtěla syna moc půjčovat. To neznamená, že by prarodiče nehlídaly nikdy,hlídali, ale jen výjimečně a na pár hodin.Byla jsem tak spokojená. Druhé dítě jsme si pořídili, když bylo synovi 5 a půl,byl samostatný a na sestřičku se moc těšil…při dvou dětech jsem byla ráda, když přijel děda a prošel se chvíli s kočárkem..to mi postačilo, abych si udělala to nejnutnější co jsem třeba nestíhala…Dnes rodiče hlídají děti hlavně o prázdninách, když musíme oba do práce.Když chceme jít do kina tak zaskočí kamarádka,ale to jen tak jednou ročně…jinak se prostě v hlídání střídáme..když si chci vyjít s kamarádkou..tak se prostě předem s manželem domluvím,že bude doma hlídat. Funguje to a já jsem spokojená..delší dobu bez dětí bych byla jako bez duše..
Ahoj. Tak podle toho, co jsem tu četla, mě možná někdo odsoudí. Když byly malému 2 měsíce, tak měl manžel narozeniny. Chtěla jsem to s ním trošku oslavit, ale s malým mimčem, které chodí spát kolem deváté a my jsme většinou odpadli s ním, jsem se radši rozhodla pro restauraci. Odpoledne jsme přijeli s malým k našim, já jsem mu připravila odstříkané mlíčko a vyvařila lahvičku (samozřejmě fyziologickou, aby se mu tak moc nezalíbila), večer jsme vykoupali a šli jsme. Naši mu kolem té deváté, když měl hlad, dali mlíčko, babička mu zazpívala tak, jak to dělává myminka, když ukládá drobečka, a bylo to.
Samozřejmě jsem hned po večeři volala domů, jestli z lahvičky chtěl, nebo máme přijít, abychho nakojila (bylo to asi 15 minut chůze). Babička řekla, že pil vzorně, nechal asi 10, a teď už spinká. Tak jsme šli ještě na romantickou procházku. Pak jsme spali u našich, abysme v noci prcka nepřeváželi 🙂
Musím říct, že po 2 měsících zvykání si na třetího člena rodiny, to bylo fakt super odreagování… Pro mě i manžela. A naši jsou super, malého zbožňují, takže jsem věděla, že je o něj dobře postaráno. Naši by si ho vzali třeba i na dopoledne, nebo odpoledne, ale pořád kojím, takže se těší, až přestanu 🙂 A moje dvě sestry jsou to samé…
Jinak Tomáška většinou beru s sebou, ale vím, že ho naši a tchýně mají rádi, tak když se mi to nehodí, nebo ho nechci trápit lítáním po hypermarketu, tak ho nechám s nimi. On má změnu a jinou zábavu, než s námi, a my jsme s manželem rychlejší.
Jinak bydlíme v domku s manželovými rodiči, takže si ho tchýně někdy vezme i jen tak, když nemá nic na práci. Ale souhlasím s Ramirou, že není o co stát 🙂 Sice máme hlídání o patro níž, ale to ostatní 🙁
Ahoj. Zatím dceru kojím, takže doslova a do písmene visíme jedna na druhé. Někdy mi přijede mamka pohlídat, když chceme jít třeba do kina. Pokud jdu ke kámošce dopoledne, nebo do města nebo jedu k našim, beru si malou s sebou. Někdy toho mám dost, tak nechám malou s manželem a jedu se na hodˇku nebo dvě někam odreagovat. Za kamarádkou nebo na kosmetiku. Moc často to sice není, ale o to víc je mi to vzácné. Zatím ale neuvažuji, že bych nechala dceru přes noc u našich, je malá a přijde mi to zatím dost vzdálené. Jednou tam bude jezdit určitě na prázdniny, ale až bude starší a bude z toho mít rozum. Ale o dovolené bez dcery ani neuvažuji. Nebyla by to pro mě žádná dovolená, ale nervovaná. To možná až ve věku, kdy už s námi sama nebude chtít jezdit. U babičky s dědečkem bude moct být, kdy se jí zamane, ale k moři se třeba tak často nedostane. Například.
Všude je něco, nám zas pod oknem jezdí tramvaje, tak nevím…
Marti neblázni, není co závidět. Než jsme se sem odstěhovali, byla jsem plná romantických představ. Ten rok tady mě zcela vyléčil. Žádná romantika, ale dřina a samota.
Kamče je 14 měsíců a hrozně jí teď baví všechno ochutnávat ( hlavně kytky ) a všude lézt. Čím výš, tím líp. Vyhazování knížek a cédéček z obalů je taky velká zábava. Doma to mám uzpůsobené, ale na návštěvách to je někdy o nervy.
Tak to já ti zase závidím ten domeček a zvířátka:-). Naši sice mají také domek, ale i když bydlí kousek, přeci jen tam nejezdíme každý den.
Kolik je Kamče? Naší Elišce jsou dva roky (v červnu) a je strašně samostatná a tak vím, že když si ji děda vezme, tak se jí možná bude stýskat den dva a pak už si ani nevzpomene, že nějakou mámu a tátu má. Vím to, protože jí děda hlídal, když jsem byla měsíc před porodem v nemocnici.
Aby jsme si někam s mužem vyrazili, tak to nepřichází v úvahu. Jednak máme mimi a jednak to hlídání večer snad nikdy nebylo, přestože bydlíme s rodiči v jednom baráku. Takže to ti závidím.:o)
Ramiro, nemyslela jsem to tak, že je špatné, když netaháš děti pořád sebou. Spíš, že záleží hlavně na prarodičích, jak se k tomu staví. Když víš, že jim to dělá radost a ještě k tomu je máš v baráku, tak to je skvělý. Já jen vím, že i když naše babičky ( somozřejmě i dědečkové ) mají Kamču moc rádi, jsou radši, když jsme tam s ní já nebo manžel a já jim to nezazlívám, přece jen je Kami ve věku, kdy jí ani na minutu nemůžeš spustit z očí a to je dost náročné. Samozřejmě, že je u nich třeba i sama, ale to je spíš vyjímečně. A když si chceme s manželem někam vyrazit, přijede mamka k nám a přespí tu, já dám Kami spát a můžeme jít za zábavou.
Martino, já neříkám, že mě to nebaví, ale to, že si občas ráda odpočinu. Navíc jedny rodiče máme přímo v baráku, druzí si starší holčinu klidně vezmou na hlídání, stále nás k tomu přemlouvají, jen třetí bába je na nic. Moje máma. Takže k té se nevnucujeme.
Když si jedu něco zařídit do města nebo nakoupit, tak jí někdy nechám doma. Co ve špinavém městě. Pro malou je lepší, když bude běhat po zahradě, než courat po obchodech, kancelářích.
Společných výletů děláme dost. Ve všední dny jezdíme občas s manželem. Jezdí pracovně po republice a tak nás vysadí ve městě kde má zrovna práci, já se s holkama projdu po městě, koukneme kde je co zajímavého, zajdeme si do cukrárny. O víkendech si děláme výlety rodinné. Takže si myslím, že o nic holky nepřijdou.
Tak já se snažím brát si Kami také všude sebou, aspoň se dostane do různých prostředí, ale prarodiče jí rozhodně neupírám. Moje mamka jí jedno odpoledne v týdnu hlídá, i když ještě chodí do práce. Tchýně je celoročně na chatě, tak tam za ní jezdíme o víkendech, ale to jedu také. Neříkám, že si ráda neodpočinu, ale nechci nikoho otravovat s hlídáním. Když se sami nabídnou, tak jsem ráda, ale přes noc jsem jí od sebe ještě neměla. Myslím si, že babiček ještě budu využívat dost až začnu chodit do práce, ale teď je Kami ještě malá a já nemám v podstatě nic jiného na práci, než se o ní starat a mne to baví.
Já souhlasím s Ramirou.Nebo je to taky proto,že máte jedno dítě a malé?Ale i tak………….Jsme rodiče,ale taky především manželé a máme právo být několik hodin sami,udělat si den podle svých představ-tj.odpočinout si od věčných dotazu,potřeb,……odjet na víkendový sraz,nechat dvouletého syna s manželem doma a jet s nejstaršíma na dovolenou ke kamarádce,………..A proč ne?Člověk načerpá nové síly a pobaví se,vypadne aspon na čas z kolotoče domácnosti.K babičce chodí děcka rády,tak proč je tam nedávat?Moje mamka si brala nejstarší už od 6ti týdnu věku,kdy jsem přestala kojit, na celé víkendy.Mám se cítit špatně ?To jsem se nikdy necítila a nikdy cítit nebudu.Nemám potřebu lítat 24 hodin denně kolem děcek a „zahrabat“ se doma.A moje kamarádka,která má 4 děti a přítele,který se jim vrací domu na víkendy?Několikrát do týdne mě přijde SMS že ji děcka pěkně pijou krev a jestly se muže přijít k nám uklidnit.Plnně ji chápu……..
Ramiro, nemyslela jsem to, že je mám stále u sebe..možná to tak vyznělo…ale občas je doma také nechávám s babičkou a dědou a u druhé babičky nikdy sám být nechtěl..Spíš jsem nikdy nechtěla „prosit“ o hlídání, když jsem viděla, že se sami nehrnou je hlídat…Když jsem malýho brala sebou,měl to jako „výlet“ a do poradny a ultrazvuky se těšil, že viděl a slyšel miminko. Svatozář rozhodně nemám, přijed se podívat ;o)
Já se nikoho nechci dotknout, ale to jste tady opravdu takové matky se svatozáří, že za každou cenu a kdykoliv, pominu chřipkovou epidemii a morové rány, máte děti u sebe? Neříkejte mi, že si někdy rády neodpočinete nebo děti nežadoní, že chtějí k dědovi a babičce.
Já, i když mám hlídání přímo v domě (moje rodiče) se snažím brát děti všude sebou. Syna jsem rala i do poradny, když jsem čekala dcerku.Nechtěla jsem naši využívat, chtěla jsem sobě i jim dokázat, že to s nimizvládnu a také proto, že to jso moje děti a že se o ně budu starat vždy, jak to půjde…samozřejmě,když jsem v chřipkové epidemii potřebovala k lékaři, tak jsem je do přeplněné čekárny, plné chrchlajících, nebrala a babička pohlídala…ale opravdu někdy se to ani babičce nehodilo :o( a jsou tací, kteří tu možnost nemají.Moje sestram když jejim syům bylo 4+2roky, tak si udělali dovčiu na 10dní s manželem a děti byli u našich. Docela si občas říkám, že by tobylo fajn…na 10dní „vypnout“ :o)
Třeba budu za macechu, ale já klidně Elí dám k babičce a dědovi i když nepotřebuju nic zařizovat. To dítě potřebuje i prarodiče a prarodiče potřebují vnouče. Vím, že naše babča se zabaví s holčinou jinak než to dělám já a tudíž je to jiný, nový zážitek pro ní. Dokonce jsme už uvažovali, že pojede na prázdniny k dědovi. Letos jí nepustil muž, že je prý ještě malá, ale příští rok už pojede. Bude s dědou chodit na ryby, pracovat na zahrádce a krmit králíky. A dělat ještě spoustu jiných věcí, o kterých já raději ani nechci :o) vědět. A věřím tomu, že to budou pro ní krásné prázdniny.
Já se doma kopat do zadní části rozhodně nebudu. Práce kolem baráku a zvířectva je dost. Mám taky druhou holčinu a ta dá dost práce. Takže tak… :o)
Mobile Sliding Menu