Jak to máte vy?

Debata s mojí zatím bezdětnou kamarádkou mě inspirovala k napsání následujících řádek. Bavily jsme se o naší dovolené a ona se mě zeptala: “A jeli byste i bez dcery?“Do té doby mě ani nenapadlo se zabývat touto otázkou, připadala mi bezpředmětná. Přece když jsem si pořídila dítě, tak proto, že ho chci a proto, že s ním chci trávit každou chvilku – doma, venku, na dovolené, v nemoci i ve zdraví, jak se říká. Dělá mi radost být s dcerou doma na mateřské, protože vidím, jak roste „před očima“, jak bere rozum každým dnem víc a víc a jsem ráda, když mě něčím novým zase překvapí. Neříkám, že nepotřebuji někdy vypadnout ze zaběhnutého stereotypu – nejsem robot. Jen jsem si uvědomila, že dovolenou bez dcery bych si neužila tak jako s ní. Stýskalo by se mi a bylo by mi líto, že si neužívá tak jako já.

Další kamarádka se zase divila, že nedávám dceru k babičce, i když nutně nepotřebuji hlídat. Mě ta otázka připadala zase „divná“. Proč bych měla dceru dávat pryč, když nepotřebuji něco zařídit nebo někam si dojít? Přece jsem si nepořizovala dítě a nejsem na mateřské proto, abych se ho “zbavovala“ a doma pak neměla do čeho píchnout. Napadlo mě, že mám velké štěstí na babičky i dědy, protože mi chtějí hlídat, i když nepotřebuji. Vím, že všichni takové štěstí nemají.

Baví mě s dcerou podnikat různé výlety na místa, která já dobře znám, protože s ní je to vždycky nové. Tím, že ona pro mě známé věci teprve objevuje, nutí i mě se na ně dívat jinýma očima. Ale to asi znáte všichni.

Až dcera vyroste, určitě s námi nebude chtít jezdit na dovolenou pořád, bude mít kamarády a jiné zájmy. Ale teď dokud je malá a „potřebuje nás“, chci být s ní.
Možná vás napadne, že tento článek je o normálních věcech, možná si řeknete, že jste úplně jiní než já. Jak to máte vy?