Debata s mojí zatím bezdětnou kamarádkou mě inspirovala k napsání následujících řádek. Bavily jsme se o naší dovolené a ona se mě zeptala: “A jeli byste i bez dcery?“
Další kamarádka se zase divila, že nedávám dceru k babičce, i když nutně nepotřebuji hlídat. Mě ta otázka připadala zase „divná“. Proč bych měla dceru dávat pryč, když nepotřebuji něco zařídit nebo někam si dojít? Přece jsem si nepořizovala dítě a nejsem na mateřské proto, abych se ho “zbavovala“ a doma pak neměla do čeho píchnout. Napadlo mě, že mám velké štěstí na babičky i dědy, protože mi chtějí hlídat, i když nepotřebuji. Vím, že všichni takové štěstí nemají.
Baví mě s dcerou podnikat různé výlety na místa, která já dobře znám, protože s ní je to vždycky nové. Tím, že ona pro mě známé věci teprve objevuje, nutí i mě se na ně dívat jinýma očima. Ale to asi znáte všichni.
Až dcera vyroste, určitě s námi nebude chtít jezdit na dovolenou pořád, bude mít kamarády a jiné zájmy. Ale teď dokud je malá a „potřebuje nás“, chci být s ní.
Možná vás napadne, že tento článek je o normálních věcech, možná si řeknete, že jste úplně jiní než já. Jak to máte vy?
Napsal/a: Kicul
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (25 vyjádření)
Tak u nás je to naprosto naopak. Poslední dva roky jezdím na dovču sama s dětma a se ségrou a jejím synem. Taťku necháváme doma – on je totiž v práci „děsně nepostradatelný“ a tak si nemůže vzít ani dovču. V kině jsem naposled byla na Tmavomodrém světě a to už je tak dávno, že si ani nepamatuju kdy. Na večeře chodíme s dětma a to nestojí za nic. Jinak babičky zapojuju co to jde (nákupy a bruslení každé pondělí večer). Moje mamka je moc ochotná a děti k ní chodí rádi, ale má za sebou těžké období a je teď dost utahaná a tak jí nechci moc zatěžovat,chodí ještě do práce. A tchýně kdysi prohlásila, že jí taky nikdo nehlídal a mě to nějak utkvělo v hlavě, a tak jí neprosím, nechávám to na Domče, když chce k babičce třeba na noc,tak si to s ní domluví. Naopak mi ještě občas ségra podstrčí synovce a to je u nás pak veselo. Abych pravdu řekla, mám z toho všeho docela slušnou depku. Zrovna večer jsme tuto situaci řešili s manželem. Resp. já to řešila a on poslouchal, tak jsem zvědavá jestli jsem nemluvila na prázdno.
Kicul, já tam Elišku pořád neposílám, ale chodí tam sama a ráda. Není to že bych se o ní nestarala a zanedbávala jí kvůli miminu, ale babička se ní stará o naše zvířata, chodí na návštěvy k tetě, která má spoustu zvířecí havěti a tu Eli miluje. Já si s ní „jen“ hraju, chodím na procházky a to je prostě pro ní nuda.:o)Měli byste vidět, jak je důležitá, když pomáhá hrabat seno, když honí kozy na pastvu. :o)
Ramiro promiň – Elišku ne Kačenku, nějak jsem to spletla.
Jéé, tady se to teda rozjelo… 🙂 To jsem ráda. Pro upřesnění taky nemám na hlavě svatozář a rozhodně jsem nechtěla, aby to tak vyznělo. Taky chodíme s manželem na večeře, do kina, taky si občas vyrazím s kamarádkami. Babičky a dědové vidí Barunku nejméňe jednou týdně, ale spíš je to víckrát, mimo to mi hlídají, když potřebuju něco zařídit nebo učím nebo si chci jen tak odpočinout. Přemýšlela jsem nad tím, jak psala Ramira, že posílá Kačenku k babičce pořád. myslím, že to je určitě proto, že máš na starosti ještě druhý mimi. Myslím, že v takový situaci bych Barču taky ráda někam posílala častěji;-)
Pomněnko,taková hlídací teta jako ty jsem byla taky a moc jsem si to užívala.Sestra přestože je mladší měla dítě o osm let dřív než já.Snažila jsem se jí pomáhat s malou už od miminka,věděla jsem,že sestře pomůžu, když na dvě hodky malou vezmu ven.Jak byla starší bylo to ještě lepší,mohla u mě spát,hrály jsme si,četly pohádky,chodily do zoo,na divadýlko,sáňkovat,plavat.Vůbec si nedovedu představit,že by řekla,že mi ji nepůjčí.Když se nad tím tak zamyslím dělala jsem to taky kvůli sobě.
Na druhou stranu byla Vendulka první vnouče v rodině a chtěli ji pořád všichni mít u sebe, takže se to dost zvrtlo.Dnes je jí devět let a víkendů a dovolených co prožila s rodiči je žalostně málo-všechno podniká s tetama,babičkama,dědama a rodiče si zvykli,že mají volno kdy se jim zachce,žijí si jako když byli bezdětní.
Vidím,jak je to hodně odcizilo a nikdy bych to nechtěla dopustit.
U nás to snad ani nehrozí,babičku máme jen jednu a tu daleko.Myslím,že i ta nejlepší máma potřebuje odpočinek k tomu aby mohla fungovat a ještě víc se těšit na své dítě.S naší malou jsou 99% času já a už to,že třeba nespí po obědě 1,5 h ale 3 h jako dnes, je v tom těšení se na ni a odpočinutí si velice poznat.Když jsme posledně odjížděly s Janičkou na dovolenou samy bez tatínka moc jsem mu ten týden samoty v prázdném baráku na jednu stranu přála ,ale na druhou záviděla ten klid.Mě by stačily dny dva :o)
Mobile Sliding Menu