Jak reagovat na žalování

Rubrika: Výchovné tipy

sestryZákladem řešení sporů mezi sourozenci je nevšímat si žalování. Děti při žalování mohou sledovat různé cíle, zejména boj o moc, mstu nebo upoutání pozornosti.

Ten, kdo žaluje, se chce jevit v očích rodiče v lepším světle než jeho sourozenci. Pokud rodič dá na žalování a přistihne oběť při činu, může očekávat, že to oběť sourozenci oplatí tím, že na něho bude příště žalovat také. Tím se roztáčí nekonečný kruh pomsty. Žalování je třeba zcela přehlížet a nevěnovat mu pozornost, prostě na ně nijak nereagovat a zabývat se něčím jiným. To sebere žalujícímu vítr z plachet, protože nedosáhne svého cíle, a s žalováním přestane.

Naopak je třeba být vstřícní k pozitivnímu chování, všímat si ho, komentovat ho a povzbuzovat děti, aby v něm pokračovaly. Na žalování reagujte pouze v případě, kdy vás děti upozorňují na něco nebezpečného. Přitom se však soustřeďte pouze na řešení nebezpečného chování, a ne na viníka, jinak hrozí, že děti budou nebezpečnou činnost opakovat, aby získaly vaši pozornost.

Dítě přijde za rodičem s oznámením, že starší sourozenec si hraje doma se sirkami a chce zapálit kaštany na talířku, aby viděl, jestli hoří. Půjdete k němu, aniž byste rozebírali, jak jste se o jeho hře dozvěděli, a použijete “já-sdělení“: „Když si hraješ sám se sirkami, mám strach, protože oheň se může velmi rychle rozšířit a může nám shořet celý dům. Já si teď vezmu sirky k sobě. Pojďme se domluvit na tom, že když si budeš zase chtít hrát se sirkami, přijdeš za mnou. Vždycky se nejprve spolu domluvíme, jak bude hra probíhat, aby byly zachovány všechny podmínky bezpečnosti. Souhlasíš?“

Jedná se o ukázku z knihy Pozitivní výchova sourozenců v rodině.
Vydalo nakladatelství Portál, 2010.

Napsal/a: Jan Čapek, Markéta Čapková

Toto taky stojí za přečtení!

Kam s dětmi za lyžováním? V italském středisku Passo Tonale děti milují!

Italové děti milují, to je obecně známo. A udělají pro ně první poslední. Lyžařské středisko Passo Tonale vás o

Čtu dál →
Jak dětem ulevit od ucpaného nosu

Jak dětem jednoduše ulevíte od ucpaného nosu

Milé maminky, jsou Vaše děti často nachlazené? Teče jim z nosu, v noci mají ucpaný nos a těžce se jim dýchá? Pomozte

Čtu dál →

Môžem dať dieťatku jesť hocičo?

Môžem dať dieťatku pribináčika? Alebo zákusok? Alebo kupovanú nočnú kašu? V mamičkovských internetových skupinách sa pravidelne objavujú otázky, či to alebo

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (11 vyjádření)

  • Anonymní

    Taky nesouhlasím.

    Nemyslím si, že by se „žalování“ mělo zcela přehlížet. Je potřeba naslouchat a snažit se co nejlépe vyhodnotit situaci. Pokud se něco zanedbá, může to poznamenat člověka na celý život. Raději se vždycky (třeba i nenápadně)přesvědčím, co se opravdu děje, než abych jednou udělala krpu, kterou už nevezmu zpět. Důvěra se lehce ztrácí a těžce získává nazpátek.
    Počátky šikany se dají vysledovat už v MŠ, je dobré si proto všímat pozice svého dítěte v kolektivu a umět rozlišovat mezi šikanou a škádlením.
    Doporučuju spíš knížku Minimalizace šikany.
    Šikana je také v ČR dost velký problém, takže proběhl i celorepublikový projekt Minimalizace šikany.

    Jen doufám, že v článku se jednalo jen o něco vytrženého z kontextu knihy, protože jinak to snad autoři nemohou myslet vážně.

  • Musela jsme se pousmát těm sirkám, no nevím, já osobně bych prostě sirky dítěti z ruky vzala, bez dalších řečí, už jen to, že mu nepatří do ruk a řekla bych, že tohle není hračky pro něj a je to nebezpečné…..určitě bych mu neponoukala, aby se příště optalo na sirky:-)

    Jinak Zuzi, nevím, jak jinde, ale mě malá začala žalovat ted, v pěti letech, je to hroznéééééééé, já se zmůžu akorát na to, abych jí řekla nežaluj, není to pěkné, stejně si jí vyslechnu a když tak k tomu něco dodám a nebo vysvětlím, ale prostě se mi nelíbí, že za mnou chodí s tím, že ten kluk dělá to, ten jí řekl to, ta má to………..ano pokud jí někdo ubližuje prosím, tady už se to člověk snaží řešit…………….žalování prosím, ale v rámcích mezí, doma si toho moc nevšímám, to žalují na sebe každou chvilku, nechám to prostě tak, oni si to upraví spolu a po svém:-)

  • Marianno, vystihla jsi to, výraz „nežaluj“ mi připadá téměř synonymní s výrazem „neotravuj“. Dospělí se nechtějí v tuto chvíli dětmi zabývat, tak je odstrčí. Sama to dobře znám z vlastní zkušenosti, naštěstí ne z domu.

  • Lien tak to naprostý souhlas.S dcerou hodně mluvíme,vyptávám se jí co a jak ve škole a i na to,co dělaly ostatní děti.Má zatím ke mně důvěru a byla to ona,co bránila slabší děti.Stalo se to tuším ve druhé třídě a doma se u mě ujišťovala jestli udělala dobře.
    Jsou zase situace,kdy si více dětí hraje a neustále poslouchat mámí on podvádí a mámí on ona dělá to a to,tak to většinou řeším tak,že hru zabavím a pošlu je dělat něco jiného a podobně,případně,vyřešte si to mezi sebou.
    Když si sáhnu do svědomí,tak když jsem byla malá,tak jsem na ségru žalovala cíleně s touhou,aby byla taky potrestaná/ano,měla jsem pocit,že je tatínkova holčička a já ne/a přitom na brách,který byl slušný raubíř bych nepráskla nic,ani kdyby mě mučili:-DD

  • Lien

    Ale poslední odstavec je vcelku pěkný, dokonce ani nemám pocit, že by desetileté dítě nepochopilo poslední větu. Způsob sdělení, sirky jsou nebezpečené, přij’d příště za mnou mi přijde horší, je mnohem direktivnější a méně stravitelný. Tedy alespoň já bych raději přijala vysvětlení z článku než: sirky beru, příště přijd, stejně ti to nedovolím.

  • Lien

    Já souhlasím spíše s marinou a pokud vyhodnotím situaci jako triviální a hlášení se stále opakuje, jak se píše na začátku článku, je prý dobré se dětí zeptat „A co potřebujete ode mě?“ Rozhodně přehlížení nebo dokonce trestání za řečení toho, co se někomu stalo, také vidím jako způsob vychovávání obětí šikany 🙁 Myslím, že dospělý má dítě vyslechnout a přiměřeně k jeho věku vysvětlit, co a jak, pokud dokáže jen „nežaluj“ nebo popř. potrestat druhého, myslím,že si výchovu hodně zjednodušuje.

  • marianna01

    Ahoj, vedu děti k upřímnosti, tak si myslím, že je v pořádku, když ke mně mají důvěru a řeknou mi vše, co je tíží. Nechápu přesně, jaký význam má slovo“žalování“???
    Myslím, že žalování se stává negativním, až v rukou hloupého dospělého, který bez rozhovoru potrestá tzv. „viníka“
    Což je velmi destruktivní. Děti často nedokážou pochopit nebezpečnost situace, od toho jsme my, chápající dospělí, abychom jim adekvátně k věku vysvětlili danou situaci. Žádné obviňování!!!
    Pocit viny je jedna z nejtíživějších negativních emocí, i pro dospělého je obtížné ji unést. Tíživost pocitu viny je častým důvodem pro lhaní.Chceme tedy najít viníka(žalobníka atd) , nebo řešit situaci???

  • Anonymní

    Já s článkem nesouhlasím. Každé dítě, kterému kdokoliv ubližuje, to má podle mě naopak jít říct dospělému. Pak už je na dospělém, aby vyhodnotil, jak to opravdu bylo.
    Touhle výchovou z článku tak podle mě akorát vychováme budoucí oběti šikany, které se bojí jít dospělému říct, že mu někdo ubližuje.
    možná je to jen nevhodně „vykousnutý“ úryvek, ale jsem z toho docela v šoku.

    Marina

  • Malý zetím ,,žaluje“ sám na sebe/já jsem rozbil/nebo pro změnu lže..,,to udělala aneta“-dcera,která je ovšem ve škole.Asi si nám budu muset o tom promluvit:-D

  • No nad tím příkladem se sirkami jsem se taky pousmála:-DD nedovedu si v reálu představit,že bych šla za svým dvouletým synem se sirkou v ruce a tímto sdělením:-)
    Jinak by mě zajímalo v kolika letech děti začínají žalovat?Máte zkušenosti?

  • hezké, krátké, výstižné, akorát s tím koncem nesouhlasím….. to co má být řečeno dítěti s nebezpečnýcm chováním zní až příliš dospěle a složitě a dítě pod 10 let nepochopí co mu vlsastně říkáte. formulace je příliš složitá na dětský mozek. Úplně by mělo stačit, že sirky jsou nebezpečné a může shořet celý dům a má přijít za mnou.Ten zbytek dítě nepochopí.

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist