Jak na sourozenecké bitky

V Partnerství a vztahy v rodině, Výchovné tipy

Jsou chvíle, kdy jeden na druhého nedá dopustit a vy máte pocit, že jsou to ti nejúžasnější sourozenci pod sluncem. Najednou bum, prásk! A pro oko diváka zcela bezdůvodně se strhne boj na život a na smrt

Máte-li doma víc než jedno dítě a nejsou to zrovna čerstvě narozená dvojčata, jistě moc dobře víte, o čem je řeč. Prostě sourozenecká bitka jak vyšitá. A co teď s tím?

Řešení přišlo v online workshopu

Nedávno jsem vás zvala na vysílání s Katkou Královou, ve kterém byly na mušce právě sourozenecké vztahy. Vysvětlila, jak to s těmi sourozeneckými vztahy vlastně je a proč jsou tak důležité. Podrobně rozebrala 4 největší zabijáky sourozeneckých vztahů, které rodiče nevědomky a v dobré víře používají. Nakonec nabídla 3 kroky ke zvládnutí sourozeneckých šarvátek.

Nebudu podrobně rozebírat všechno, co v internetovém vysílání zaznělo. Věřím, že stejně jako u předchozích úspěšných workshopů se brzy dočkáme reprízy. Z každé části si dovolím vybrat jen pár postřehů, které zaujaly mě a maminky, které jsem po vysílání trošku vyzpovídala.

Pokud vás teď zamrzelo, že jste to propásli, doporučuju přihlásit se o pozvánku na další workshopy s Katkou Královou.

Jak mají vypadat zdravé sourozenecké vztahy?

Tato otázka padla v první části vysílání. Než budete číst dál, doporučuju, abyste si na ni také odpověděli, ideálně písemně. Popište, jak by se k sobě vaše děti měly chovat, abyste z toho vy jako rodiče měli dobrý pocit a byli spokojení.

Jestli se vám nechce psát, nebo nemáte kam to zapsat, aspoň si to zkuste představit a pojmenovat v duchu.

Máte? (Vážně nedoporučuju číst dál, dokud se nad touto otázkou nezamyslíte. )

sourozenecké vztahy

Můžeme pokračovat? OK, teď to přijde…

Následuje otázka na tělo: Máte takové vztahy vy sami s ostatními lidmi kolem sebe? Se svými sourozenci, s rodiči, s partnerem, s tchyní, s přáteli… Vycházíte spolu přesně tak, jak by měly spolu vycházet vaše děti?

Aha!

Právě toto byl pro většinu zúčastněných asi největší aha moment celého vysílání.

Marianna mi na otázku, co ji na celém vysílání nejvíc zaujalo, odpověděla:

Chceme po dětech to, co neumíme sami. Opravdu jsem si představila moje děti v ideální situaci. To nejsou děti, ale malí roboti. A opravdu jsem si představila také to, že nekonečně dlouho čekám v řadě a někdo mě předběhne bez optání…

Děti mají právo, aby je sourozenec štval

Jste-li jedináček, který celé dětství toužil po parťákovi nebo parťačce, možná je to pro vás pořád těžko pochopitelné.

Pokud jste ale vyrůstali v rodině, kde bylo více dětí, zkuste si vzpomenout, jak vám bylo, když vám menší bráška zbořil ten báječný bunkr, co jste stavěli celé odpoledne. „Ale on ti to přece nechtěl rozbít, jenom si s tebou chtěl hrát,“ říkali tenkrát rodiče. Utěšilo vás to?

Nebo když starší ségra… (doplňte si sami, určitě na nějaké zatrpklé vzpomínky z dětství přijdete, co?).

Rodiče občas v dobré víře přilívají olej do ohně

Ve snaze uklidnit situaci a naučit děti, aby se měly rády, často nevědomky jejich vzájemné vztahy ještě víc narušujeme. Třeba takové oblíbené:

Omluv se!

No, ruku na srdce, s jakým pocitem jste se tenkrát sestře omluvili za ten počmáraný obrázek, když si za to přece mohla sama?

Jak se budete omlouvat kolegyni, která udělala chybu a dovedně to hodila na vás?

Vynucená omluva ve chvíli, kdy dítě cítí křivdu a očekává pochopení, určitě ke zlepšení sourozeneckých vztahů nepovede. Když přidáte pořádnou výhružku, možná ho naučíte poslouchat autority, ale nepředáte mu nic o tom, jak v podobných situacích hledat řešení, které se obejde bez pěstí a krvavých šrámů.

Lenka má zatím jen jedno dítě, přesto vysílání se zájmem sledovala, protože:

Pocházím z rodiny o dvou dětech a můj vztah s bratrem byl a je tristní. Chci se vyvarovat případných chyb a zažitých metod a postupů mých rodičů. S bratrem jsme se jenom řezali a nenáviděli se. Rodiče nás v tom bohužel nevědomky jen podporovali a šli nám sami špatným příkladem… u nás doma bylo špatně úplně všechno 🙂 Takže vím, co nedělat. Tohle byla dobrá inspirace, co v různých situacích naopak dělat. Díky!

Dejme jim pokoj!

Jak je vám, když se někdo vměšuje třeba do vašeho sporu s kolegou v práci? Možná to ani nebyl žádný spor, jen konstruktivní debata k vyřešení problému. Najednou do toho vtrhne šéf a začne vás usmiřovat…

Děti to mají podobně. Ne všechno, co působí jako konflikt, je skutečným konfliktem. Obzvlášť kluci spolu občas prostě zápasí, aniž by toužili se navzájem pozabíjet nebo si jakkoli ublížit. Až když do toho vstoupíte s výhružkami a výslechem, kdo si začal, stane z hlučné hry skutečný problém. Děti začnou svalovat „vinu“ za ten „blbý nápad“ jedno na druhé a problém je na světě.

Pravé příčiny se nikdy nedopátráte

Nestavějte se do role soudce a nesnažte se rozhodnout, kdo je na vině. Nikdy totiž nezjistíte, co všechno vyhrocenému sporu předcházelo. Tahanice o autíčko totiž může mít klidně původ v něčem úplně jiném, co se stalo už předevčírem. Jen tohle už prostě byla ta poslední kapka, kvůli které napjatá strunka prostě už praskla.

Tím, že se budete snažit všechny spory rozsoudit si sami koledujete jen o žalování a další a další situace, které budou nakonec ležet na vašich bedrech. A děti si ze svých sporů nic neodnesou, kromě pocitu nepochopení na jedné straně a vítězství na druhé.

Nenaučíte je řešit spory, když je budete řešit za ně.

Buďme laskavými posluchači

Je to těžké, ale funguje to. Zkuste příště oba „hříšníky“ vyslechnout a vyjádřit jim pochopení. Vůbec nemusíte stát na ničí straně. Stačí naslouchat a dát každému najevo, že chápete, že se mu tohle nelíbilo a jak se cítí.

Rodičovské porozumění nakonec smaže i vyhrocené situace.

Netouží se pozabíjet

Jistě, v momentě, kdy se rvačka vyhrotí a začne být nebezpečná, není na co čekat a zasáhnout musíte. Pokud ale nejde o nic vážného, snažte se držet zpátky a do hádek moc nezasahovat. Jedině tak se děti naučí hledat funkční řešení různých sporů, které budou v životě řešit.

Maminka tří holčiček (4, 6 a 11 let), Barbora,  mi po vysílání napsala:

S holkama je občas těžká domluva. Nejčastěji řešíme hádky a bitky, dělají si naschvály. Já jim u toho dělala bachaře, což už teď vím, že není řešení. Udělala jsem si poznámky a mám co měnit a zlepšovat. Ten smutný příběh s bratrem a sestřičkou mi otevřel oči.

Chtěli jste u toho být?

Jak už jsem psala, jsem přesvědčená, že tohle vysílání se bude zase někdy opakovat. Pokud o ně tentokrát nechcete přijít, už teď si můžete nechat posílat pozvánky na budoucí workshopy z Centra Nevýchovy. Stačí se přihlásit po kliknutí na tento odkaz.

Chcete začít jinak co nejdřív?

Můžu vřele doporučit bezplatný kurz Výchovy Nevýchovou, ve kterém se dozvíte, proč některé výchovné kroky u vás doma nefungují a co svým přístupem právě teď svým dětem předáváte.

Nenechte se odradit názvem

Nevýchova vůbec není o tom, že necháte děti, ať si dělají co chtějí. Jen nabízí natolik odlišný pohled od ostatních výchovných metod, že její tvůrci sáhli po tomto provokativním názvu. Nemusíte se bát, že by s ní z vašich dětí vyrostli nezvladatelní agresoři a samolibí frajírci. Naopak, díky tomuto přístupu v nich získáte parťáka, který mnohé situace vyřeší dřív, než se nadechnete k výchovné poznámce.

děti, komunikace, výchova dětí, výchova dítěte, výchova, rodiče, dětství, rodičovství

Toto taky stojí za přečtení!

vláček

Jakou hračku má rád můj vnuk?

Mám 6letého vnuka a ten zbožňuje mašinky, vláčky, koleje a všechno co se týká železniční dopravy.

Čtu dál →

Moje nej hračka – vzpomínka na dětství

Já si zavzpomínám na své dětství. Bohužel žádné fotografie hraček  z dětství nemám. A nejen  z dětství, ale já

Čtu dál →

Recenze: Projekt pes (ten můj)

PES! Zrovna v naší rodině bylo toto téma za poslední rok skoro na denním pořádku. Máme dvě malé holčičky, které si již

Čtu dál →

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

TOPlist