Jak na nočník s dvojčaty?

Rubrika: Výchovné tipy

679817_wcMyslím, že nebudu daleko od pravdy, když řeknu, že nočník je svým způsobem strašákem pro všechny maminky malých dětí, nejen pro maminky dvojčat (a vícečat). Jediný rozdíl je snad jen v tom, že maminka dvojčat a vícečat se buď ve srovnatelném časovém úseku musí více otáčet (vždyť nehlídá jen jedno dítko)…

nebo toto období odnaučování od plen trvá dvakrát tak dlouho (resp. je maminka prožije dvakrát s každým dítkem zvlášť).
Protože jsem člověk, který se na vše musí řádně „teoreticky připravit“, ještě dávno před tím, než jsem musela na nočník u našich holčiček pomýšlet, hledala jsem různé informace k nácviku na nočník a odnaučování od plen. Z více zdrojů jsem se dozvěděla, že není rozumné začínat dříve než +/- v 15 měsících (za dobrého rádce, nejen v této problematice, považuji knihu Kláry Rulíkové Dvojčata – jejich vývoj a výchova, Portál 2002, str. 95).
V našem případě, kdy se holky narodily „o nějaký ten týden dříve“, a navíc jsem si ověřila, že jsou už ze své povahy rozvážnější a nikam se neženou, na vše mají svůj čas (no jo, jsou to děti svých rodičů… ;o) ), říkala jsem si, že není kam spěchat.
Proto mě docela zaskočil dotaz sestřičky u naší paní doktorky na jedné prohlídce v poradně v době, kdy holky ještě ani samy jistě neseděly, zda už je posazuji na nočník. No, neposazovala jsem.
K dalšímu přetřásání této otázky v poradně došlo, když jsme se dostavily na roční prohlídku bez odebrané moči – tak nějak nám sestřička předem dostatečně nepřipomněla, že bychom moč měli donést (já v té době vůbec netušila, že je to třeba – tak nějak jsem řešila jiné otázky). Dostaly jsme odběrové pytlíčky a pokyn, jak s nimi nakládat a že vzorky máme příležitostně donést, až „půjdeme kolem“. Pytlíčky se neosvědčily, a když už se blížila prohlídka v 18 měsících, naznala jsem, že už je čas na nočníky (že s nimi ty vzorky moči do poradny pořídím lépe než s pytlíčky). Nočníky jsem už měla doma zakoupené, leč stále odpočívaly opodál.
Takže jsem to zkusily a ejhle, dařilo se. Posazovala jsem holky, dle doporučovaných a řadou maminek vyzkoušených rad, vždy po probuzení a před spaním. Skoro pravidelně se do nočníčků vyčuraly (obě dvě), občas i vykakaly. To bylo radosti a slávy. Kdo byl přítomen takovéto události, tleskal a výskal s námi.
Jenže jsem se neradovala dlouho.
Holky začaly posazování na nočník brát jako hru. Zábavnou hru. A jak jsem později zjistila, také jako záminku dostat se z ohrádky (z důvodu bezpečnosti své, nás rodičů i našeho bytu měly holčičky dlouho v našem pidibytě vyhrazený prostor právě tou ohradou). Už ale zapomínaly na původní účel nočníků. Takže si vždy zavolaly „čůat“, maminka naběhla, obě posadila na nočník, s dostatečnou zásobou hraček. Nočníky zůstávaly prázdné, počůraných plenek přibývalo (paradoxně se zvyšovaly náklady – holky chtěly po každém posazení čistou plínu). A než jsem pak stihla jednu zase zabalit a obléct, druhá zpravidla z nočníku vstala a nejednou mi občůrala postel.
K babičce na Vánoce jsme odjeli bez ohrádky, holky lítaly „navolno“ a zájem o nočníky ztratily zcela (vždyť tam bylo tolik neznámých a zajímavých zákoutí…). Stejné to bylo i po návratu domů (ohrádku jsme přestali používat – holky se stejně naučily z ní vylézat).
Snahu o nácvik na nočník jsem tedy odložila s výhledem na brzké stěhování. Pravda, stěhování se poněkud oddálilo… V červenci, už v novém, jsem ale naznala, že s těmi plenami musíme něco udělat – holkám budou na podzim tři roky, blíží se jejich nástup do školky (už jsou přijaté) a můj návrat do práce. Navíc mě trochu svými dotazy znervózněli i moji rodiče, do této doby stále klidní a trpěliví (když tak slyším z různých stran, jak právě babičky a dědečkové apelují na rodiče, že my byli už v roce bez plen apod. …), ale právě blížícími se třetími narozeninami holčiček také poněkud znejistělí.
A tak jsem jedno ráno, když měl manža dovolenou (budeme dva a tak snáz holky uhlídáme), holkám oznámila, že po odpoledním spinkání nedostanou plenu, ale krásné holčičí kalhotky (o kalhotkách už jsme si povídaly několik měsíců před tím, když se mě na ně ptaly – „mami, co to e?“; taky už perfektně věděly, co je nočník a k čemu slouží, a že maminka a tatínek nepoužívají nočník, ale záchod atp.) a že vyzkoušíme, jak jsou šikovné.
Takže pár dnů po sobě jsme to takto udělali a holky stále hlídali. Snad co půl hodiny jsme se jich ptali, jestli chtějí čůrat a jestli půjdou na nočník. Vždycky řekly ne a 5 minut na to se počůraly. Teda Lu první, a než jsem ji stihla vysléct a posadit na nočník, a pak posadit i Any, tak se Any taky počůrala. Takže jsme během tří hodin x-krát převlékali do suchého a čistého (naposledy už do pyžama – s plínou). A pak jsem naznala, že je asi ještě brzo, že to holky ještě nechápou.
Za pár dnů se Lu sama jedno odpoledne ozvala, že nechce plínu, že chce kalhotky. Vyhověla jsem a začalo se dařit. Občas. Abych předešla nehodám, ptala jsem se jí snad co 10 minut (po předchozí zkušenosti), zda nechce na nočník. A to byla chyba – asi jsem jí otrávila, protože po pár víceméně úspěšných dnech si na nočník odmítala sednout, radši to držela a buď využila plínu, kterou jí na spaní dávám dosud, nebo to nakonec pustila do kalhotek.
Any začala nočník zcela hystericky odmítat.
Na Lu jsem šla takovou malou fintou – „udělej mamince radost a posaď se na nočník“. Tato prosba a neustálé vychvalování zabraly a mohu konstatovat, že Lu je přes den – ve věku 33 měsíců – bez plíny. Já se jen občas zeptám, jestli chce na nočník. Ale ona si na to teď fakt už sama myslí. Přijde si sama sednout i ze zahrady, řekne si v obchodě, řekne si během jídla. Občas se nám stanou nehody, ale je to fakt spíš už jen výjimka (jako třeba když jsme tu měli zahradníky a holky jim „pomáhaly“ – to se Lu v tom zápalu zapomněla; nakonec jsem za ní lítala ven i s nočníkem). Bez problémů čurá i na travičku.
Plínu jí dávám na spaní, a to je jak kdy – někdy vydrží i celou noc, a pak zas ne. Plínu jí taky dávám, když jedeme někam autem, nebo jdeme na návštěvu – ale musím ji pochválit – zatím vždy vydržela, a i když věděla, že má plínu, tak se vždy upamatovala a řekla si včas. I když ji měla pro jistotu při teplotách z horka, kdy byla taková „hodnější“ a spavá.
Co nás ještě trápí, je kakání. No, dalo by se říct, že s tím Lu problém nemá – kaká kdykoliv a kdekoliv. Akorát si to prostě ještě neuvědomuje, takže je to většinou do kalhotek (a pak mi oznámí, že „kadila“). Do plíny skoro nikdy, do nočníku jen náhodně; jako tuhle – vrátili jsme se z návštěvy, holky cestou v autě usnuly, Lu se šla posadit ještě celá rozespalá, a nechtělo se jí z nočníku vstávat… A tak se „omylem“ i vykakala. Když se zadaří, radujeme se a tleskáme. Když se „zadaří“ do kalhotek, je maminka smutná.
Ale tuhle v sobotu jsem měla co dělat, abych se nezačala smát. Lu mi teď pravidelně, několikrát denně, nosí ze zahrádky kytičky, a vždy ode mě za to dostane pusu (zatím naštěstí trhá bezpečně fakt jen plevel). No a v sobotu mi donesla kytičku, dostala pusu, a pak mi s takovým bezelstným úsměvem na tváři sdělila, že „kadila“… a že „maminka smutná“… Ví, jak na mě, mrška.
A Any!? U té jsme už taky dosáhly jistého úspěchu – už je nejen ochotná na výzvu si na ten nočník sama sednout. Ale dokonce se o něj vždy před spaním a po spaní sama hlásí. I když zatím bez výsledku. Už jsem jí dokonce oznámila, že to zase začneme zkoušet odpoledne bez plíny, jenže holky dostaly ty teploty z horka, tak jsem to radši zase o pár dnů odložila.
No, ještě máme na nácvik cca 2 měsíce čas. Tak doufám, že se pochlapí i Any. A že přinejhorším ukecám učitelky ve školce, aby byly ochotné dát holkám plínu aspoň na to odpolední spaní. Přestože nutnost odnaučení plen nám výslovně připomínaly při zápisu do školky letos v březnu.
Uvidíme. Holky zatím nakonec všechno potřebné zvládly. A zavčasu.

Napsal/a: Jarmuschka

Toto taky stojí za přečtení!

Kam s dětmi za lyžováním? V italském středisku Passo Tonale děti milují!

Italové děti milují, to je obecně známo. A udělají pro ně první poslední. Lyžařské středisko Passo Tonale vás o

Čtu dál →
Jak dětem ulevit od ucpaného nosu

Jak dětem jednoduše ulevíte od ucpaného nosu

Milé maminky, jsou Vaše děti často nachlazené? Teče jim z nosu, v noci mají ucpaný nos a těžce se jim dýchá? Pomozte

Čtu dál →

Môžem dať dieťatku jesť hocičo?

Môžem dať dieťatku pribináčika? Alebo zákusok? Alebo kupovanú nočnú kašu? V mamičkovských internetových skupinách sa pravidelne objavujú otázky, či to alebo

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (12 vyjádření)

  • Anonymní

    Tak Samík začal chodit na nočník s tatínkem asi když mu bylo 1,5 roku . A Naty ta se překvapivě začala budit na nočník jenom v noci a před den nic , ale teď už to zvládá celkem i přes den . Ale bylo to docela složitý .

  • Jarmuschka
    Jarmuschka

    Tak jsme před časem na radu paní učitelky sebrali Anežce s konečnou platností plínu přes den a ejhle, ona se přestala počůrávat.
    Před cca 14 dny jsme vyrazili do Globusu (děs, strávili jsme tam celý den – brrrr), pořád jsem s holkama běhala na záchod (v přízemí teda byla udržovanější…) a žádná velká nehoda. Večer jsme se stavovali u babičky.
    Tam se Any taky úspěšně hlásila. Ovšem na závěr – deset minut po návštěvě WC – se počůrala. Totálně. I já jsem to měla v klíně. Posadila jsem ji na mísu a šla se uklidnit mimo. Po chvíli mi přišlo, že je na záchodě podezřelé ticho – přijdu, a Any si mokrou záchodovou štětkou „umývala“ kalhotky. Jo, dorazilo mě to.

    To už je nějakou dobu za námi. Teď už Any dokonce začíná pomalu odmítat plínu na spaní. Domluvily jsme se, že o víkendu už to zkusíme. Ostatně – zátěrovou podložku jsme už na matraci instalovali…
    ;o)

  • Já jsem s tím neměla problémy:-) počůrávali se mi do 2 a 1/2 let, nic nebylo platný, až v létě, když mohli chodit nazí si najednou začali říkat, zajímavé, že?:-)))))

  • Anonymní

    Zdravim vsechny maminky,hlavne maminku dvojcatek Jarmuschku.Mam take dvojcatka,parecek,je jim nyni 26 mesicu.Musime se pochlubit s nasimi uspechy s nocnikem.Na nocnik jsem je zacala davat az skoro v roce a pul,protoze mi prislo,ze stejne driv moc nechapali co po nich vlastne chci.I kdyz mi teda tchyne porad asi tak od roka rikala,ze uz bych to mohla zacit zkouset,ze jeji 3 deti byli tesne po roce bez plen a na nocnik je davala tak od 7 mes.Takze na nocnik jsme zacali chodit asi v 18mes.,postupne jsme behem jednoho mesice presli na zachod s detskym prkynkem kde je nakreslena kacenka,takze do ted rikaji,ze chteji na kacenku.Bylo to pro ne o dost zajimavejsi.Do ted chodi radsi rovnou na zachod,kdyz kakaji,tak to udela „zblunk“ a to je moc bavi.Asi od 20 mesicu jsou pres den bez plen,i do auta,i kdyz jedeme treba hodinu.Ale na spinkani je maji dodnes.Musim priznat,ze to bylo hodne narocne,jsem fakt rada,ze tech prvnich 14dni,kdy to bylo nejhorsi,mame za sebou.To bylo x prepirani kalhotek a slipku!Ale vydrzeli jsme.Dneska se nam obcas stane nehoda,ze se treba jen ucurnou a pak hned leti,ze cuat,nebo si reknou sami,nebo si sami sednou na nocnik a ani o tom nevim a nekdy,kdyz se mi zda,ze dlouho nebyli,tak je vezmu a dam je curat sama.Preji vsem maminkam i od dvojcat a vicercat,pevne,hodne pevne nervy a trpelivosti!Je to opravdu zahul,ale pak ty vysledky stoji za to.Mejte se vsichni moc krasne,preji krasne vanoce a hodne zdravicka trpelivosti a pohody! Nekdy nashle Monika

  • Jarmuschka
    Jarmuschka

    Už jsem dlouho nepsala, že?
    Holky nastoupily 25.10. do školky, zpočátku jen na dopoledne – chodila jsem pro ně po-o.
    Učitelkám jsem rovnou řekla, jak je na tom Any. Tak prý ji pohlídají.
    Any má plínu na cestu do školky (zatím vždy bez „nehody“) i ze školky (využívá docela intenzivně), ale ve školce převlékáme do kalhotek a učitelky ji snad co půl hodiny posílají čurat. I venku.
    Dokdu chodila ráno do školky s úsměvem, vydržela celý den. Pak začala ráno pobrekávat a vlastně denně ji musí ve školce aspoň jednou převlékat.
    Ve školce jsou na spaní už asi 14 dnů a zatím nám jen jednou dali pyžamko domů mimo řádný termín.
    No a doma pozoruji pokroky – Any vydrží fakt dlouho. Nočník zcela ignoruje (snad bude ochotná si na něj sednout, až budem muset donést ranní moč na tříletou prohlídku), chodí na záchod.
    Tak nám drže palce, aby se to už zcela zlomilo…

  • Jarmuschko, držím moc palečky, ať se to brzo zlomí a Ty můžeš v klidu nastoupit do práce a holky do školky.
    Dvojčata teda musí být pěkný záběr a to se hrozím, jak to zvládneme my s jednou Majdou :-))) (ikdyž je fakt, že Majda se před a po spaní vždycky do nočníku vyčůrá a občas i vykadí a teď má trošku opruzenou pipinku, tak je rozbalená i přes den a to ji na ten nočník dávám fakt co půl hodiny. A jak kdy, někdy se vyčůrá a někdy se postaví a pak to pustí na koberec :-)) Ale do úspěšného konce máme ještě hooooodně daleko)
    Přeju hodně plných nočníků :-))

  • Jarmuschka
    Jarmuschka

    Doufám, že už nic nezakřiknu (honem to ťukám na dřevo), když napíšu, že máme 50% úspěšnost.
    Lu už si bezpečně volá na nočník, a pravidelně se dobývá na záchod (když se tam odebéře maminka) – máme redukci.
    Taky už je cca tři noci (i na odpolední spaní) bez plíny – tomu předcházela asi týden suchá plína na spaní.
    Zpočátku jsem se snažila Lu na to spaní podložit savou přebalovací podložkou. Odpoledne to šlo – vydržela na svém místě. Ale v noci po pár hodinách zůstávala shrnutá u šprušlí na jedné straně postýlky.
    Lu před spaním říkám (pozitivně ji programuji), že když se jí bude chtít ve spaní na záchod, že se zavčasu vzbudí a zavolá maminku. Občas se sice v noci vzbudí, ale není to kvůli čurání.
    A ještě podotýkám, že naposledy holky pijí asi hodinu před usnutím (ale Lu jde před spaním na záchod třeba třikrát).
    Jo, a taky už zvládla bez nehody (bez plíny) cestu autem k babičce (cca 40 km; při stylu jízdy našeho tatínka asi 30 minut).
    Prostě je šikulka.
    Kdybych byla monomatka, mohla bych si říct, že mám vyhráno. Jenže mám doma ještě Any, která se plíny dobrovolně nechce vzdát, na nočník si sice sedne, ale výsledek se dostaví jak kdy.
    Už jsem jí chtěla párkrát tu plínu prostě vzít (jednou už jsem to udělala – zároveň s Lu – ale ani po pár dnech se nedostavilo žádné zlepšení), ale vždy se objevila nějaká „komplikace“ – nachlazení, horečka z horka, teď to šílené ochlazení (tatínek se konečně odhodlal nám doma aspoň lehce přitopit), navíc jsme odjeli k babičce.
    Ale v pondělí už to Any nemine…
    Zítra jdu přikoupit nové kalhotky pro Lu (vytrvale trvá na zelené barvě… :-o), tak budu mít větší zásobu „trénovacích“ i pro Any…
    Tak mi držte palce, abych mohla brzo napsat, že náš úspěch je 100%.

  • Jarmuschka
    Jarmuschka

    Tak se zdá, že se nám blýská na lepší časy – Lu si už pár dnů volá i na kakání. A Any, přestože má stále plínu celodenně, si už tu a tam zavolá. Příklady (Lu) asi táhnou…
    Ale stejně je zajímavé, že každá volí jinou metodu.
    Lu prostě jeden den už plínu nechtěla, chtěla kalhotky (ale občas po mně tu plínu pochtívá…) A Any na to jde pomaleji.
    Tak snad za ty dva měsíce budu moct jít s klidným svědomím zpátky do práce. (Nebo budem hledat chůvu…)

  • Peťka

    Jarmuschko, pěkný článek. Člověk si s jedním prckem ani neuvědomuje o kolik je vše s dvojčátky složitější! 🙂
    Tak, ať se holkám daří!

  • alice

    jo, jo…problém s ničníkama řeším i já s Kubíkem a Lucinkou. Na to „zdárné zvládnutí“ máme naštěstí ale ještě nějakej ten měsíc. Do školky nastupujeme v prosinci.Alice

  • Uf, tak jsem to jedním dechem přečetla, máme desetiměsíční dvojčátka…páreček… tak jsem zvědavá, jak to budeme zvládat my,ale nic nelámu přes koleno, vysazovat rozhodně nemíním začít před ročníma nrozeninama…vždyť ani ještě sami nesedí.. přeji Ti spoustu sil do další výchovy, je to fakt s dvojčátky náročné…
    Renča

  • Jarmuschko, vždycky si od tebe ráda něco přečtu, ani dnes jsi mě nezklamala:-)Pamatuju si, jak jsme nočníkovou anabázi řešili my:-) Vůbec mě netrklo, že u dvojčat je to komplikovanější. Původně jsem taky měla mít dvojčátka, nakonec se narodila jen Nika, ale občas mě napadá, jaké by to bylo, kdyby ty děti byly fakt dvě. Tak teď už vím, jak by to vypadalo. Díky.:-)

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist