Už odmalička by se děti měly učit hospodařit s financemi a chodit s rodiči nakupovat. Když pozorují, jak se rodiče chovají, co dělají, tyto zvyky od nich přebírají. Na děti má též velký vliv reklama, protože ještě nedokážou odhalit její záludnost. Reklama je zaměřena na emoce, takže děti zcela zasáhne a ovlivní je, protože ještě nejsou schopny racionálně uvažovat.
V době, když jsme ještě neměli televizi, šli jsme s dcerou nakupovat do hračkářství. Paní prodavačka už věděla, na co děti nalákat, protože měla zkušenost, že málokteré dítě odešlo z prodejny, aniž by mu ukázanou hračku rodiče nakonec nekoupili. Vyzkoušela tedy svůj trik i na naši dceru a ukázala jí jednu z postav tenkrát populárního seriálu pro děti „Teletubbies“. Ale s takovou reakcí se ještě zřejmě nesetkala. Dcera se na plyšovou hračku podívala a řekla: „Ta je ale ošklivá, tu nechci.“
Jak to tedy udělat, když je dítě předem ovlivněno a nějakou známou hračku z reklamy chce? Opět zde lze použít stanovení pravidel.
Nám se osvědčilo pravidlo, že nákladné hračky, po kterých děti touží, kupujeme pouze k svátku nebo k narozeninám. Děti si během roku mohou shromažďovat přání, jakou hračku by chtěly. V době, než přijdou narozeniny nebo svátek, pak mají možnost se pro jednu z nich rozhodnout a tu jim potom koupíme. Naše dcery nedají od jisté doby na reklamy, protože měly špatnou zkušenost. Viděly reklamu na jedno nejmenované čokoládové vajíčko, v němž byla pro ně velmi zajímavá postavička. Šli jsme tedy do obchodu a každá dcera si vybrala vajíčko. Těšily se, že tam naleznou vytouženou hračku. Když vajíčka otevřely, bylo tam něco jiného, pro ně zcela nezajímavého. Vytoužená postavička tam nebyla. Z toho vyvodily jasný závěr, kterým se řídí dodnes: „Reklamy lžou.“ Kdykoli vidí nějakou reklamu, říkají: „Hele, zase lžou.“
U školních dětí pak můžeme při nákupu dárků k možnosti volby přidat i cenový limit. Pak ovšem nemusí platit limit kusový. To znamená, že dítě si může vybrat i více dárků, ale v celkové hodnotě například tisíc korun. Co si za to vybere a kolik to bude věcí, je zcela na něm. Limit však nesmí překročit. Možnosti lze samozřejmě omezit z hlediska výchovy. Například to nesmí být věci podporující násilí. Omezení však musíme definovat předem a nelze ho zavést, až když si dítě vybere něco, co se nám nehodí. Při použití metody výběru z možností musíme být důslední a nepřipustit, aby námi dítě manipulovalo a měnilo nebo porušilo předem dané podmínky. Na druhou stranu však musíme být spravedliví a své slovo – stanovené podmínky – splnit.
Vydalo nakladatelství Portál, 2010.
Napsal/a: Jan Čapek, Markéta Čapková
