Jak každodenně zabíjíme důvěru svých dětí?

Rubrika: Partnerství a vztahy v rodině, Výchovné tipy

Neděláme to schválně, ale dopouštíme se toho snad každý den. Jsou to jen zdánlivé malichernosti, ale důsledky jsou mnohem větší, než si v danou chvíli dokážeme uvědomit.

Kdo by si přál,

  • aby se děti radši svěřovaly kamarádkám nebo babičce?
  • aby si jeho děti nevěřily?
  • aby v sobě dusily svoje pocity?
  • aby rodičům nedůvěřovaly?
  • aby si myslely, že mají nejhorší mámu a tátu na světě?

Kolikrát jsme si v dětství a v pubertě řekli:

„Tohle svým dětem nikdy neudělám. Taková já nebudu.“

A kolikrát se přistihneme, že přesně tohle děláme. Jakoby našimi ústy promlouvali naši rodiče. Najednou je všechno jinak…

Jistě, řadu věcí člověk s věkem přehodnotí. Ale přesto zůstává spousta situací, které bychom i rádi řešili jinak, ale ani při vší snaze se nedokážeme dobrat jiného řešení než je to, které jsme sami před lety zažívali. Je těžké přetnout ten zakletý kruh, když nevíme, kudy z něj vede cesta ven.

Řešení přitom může být úplně jednoduché:

Nechme si poradit od těch, kdo už ví, jak na to

V úterý 28. listopadu 2017 se jedna taková možnost nabízí. Stačí si najít během dne hodinku čas na shlédnutí internetového vysílání

3 situace, ve kterých každý den zabíjíme důvěru svých dětí

Pro rodiče, kterým záleží na vztazích s jejich dětmi, je připravila Katka Králová. Ta má s řešením všelijakých výchovných a rodičovských trablů bohaté zkušenosti.

Navíc je umí předat velmi snadno stravitelným způsobem. Její rady není těžké následovat a „zázraky“ se díky nim dějí každý den už v tisících českých domácností.

Více se o vysílání dozvíte přímo na stránce, kde si můžete rovnou rezervovat místo.

Zde už jen prozradím, že

  • účast na workshopu je bezplatná,
  • nemusíte nikam jezdit ani docházet, stačí přístup k internetu,
  • workshop si můžete pustit v úterý 25. září kdykoli v době od 8:00 do 23:59 h.

děti, výchova, rodiče, nevýchova, katka králová, webinář

Toto taky stojí za přečtení!

Kam s dětmi za lyžováním? V italském středisku Passo Tonale děti milují!

Italové děti milují, to je obecně známo. A udělají pro ně první poslední. Lyžařské středisko Passo Tonale vás o

Čtu dál →
Jak dětem ulevit od ucpaného nosu

Jak dětem jednoduše ulevíte od ucpaného nosu

Milé maminky, jsou Vaše děti často nachlazené? Teče jim z nosu, v noci mají ucpaný nos a těžce se jim dýchá? Pomozte

Čtu dál →

Môžem dať dieťatku jesť hocičo?

Môžem dať dieťatku pribináčika? Alebo zákusok? Alebo kupovanú nočnú kašu? V mamičkovských internetových skupinách sa pravidelne objavujú otázky, či to alebo

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (31 vyjádření)

  • Až moc po mně rodiče chtěli, abych studovala. Učení mi moc nešlo a trávila jsem nad vším vždycky moc času než jsem si třeba něco zapamatovala. Každou špatnou známku jsem oplakala, protože jsem měla pocit, že jsem rodiče zklamala. Tohle prostě po své dcerce n ikdy chtít nebudu. Když jí škola nepůjde, tak z ní žádného vysokoškoláka chtít mít nebudu.

  • Asi jsem měla ty nejúžasnější rodiče na světě…protože ať vzpomínám jak jen můžu nenapadá mě ani jedna situace kdy bych si něco takového pomyslela! 🙂 Tak může jen doufat, že mé děti to budou mít stejně! 🙂 Jarcca056@seznam.cz

  • hhranolka

    tak já jsem si vždy říkala, že nikdy nebudu ráno, když děti ještě spí třískat nádobím, abych je nenápadně vzbudila – NEDĚLÁM TO! 🙂

  • Dana Schmittová

    Nechtela jsem nutit do jídla, ale nutím. Jinak by jedli asi jenom jednou ta den a to večer, když mají jít spát.

  • Žanet H.

    Vždy jsem si říkala, že nebudu mít vysoké nároky, nebudu požadovat dokonalost a nebudu používat věty jako „Jaktože jiné děti, to umí/chápou a ty ne!“, „Nejde ti to, jdi od toho, zdržuješ mě tím“ apod. Tyhle věty přesně používám, požaduji dokonalost, perfektní výkony ve všem a naprostý pořádek ve věcech. Naštěstí je dcera ještě hodně malá a já se snažím si dávat na to bacha, mě požadavek dokonalosti pronásledoval přes 20 let, než jsem pochopila, že nikdy nebudu dokonalá, jak si táta představuje. Nechci, aby s tím žila jednou i má dcera, že není perfektní, když vlastně od narození taková je a nechci aby byla jiná.

  • Helena Macháčková

    Někdy užijí stejnou formulaci věty jako když jsem bývala malá a slyšela sem od babičky, která mne vychovala. Ale člověk jakoby i dál tím pádem žije s lidmi, co už zemřely a řekne si, je to mi taky říkávala a já to teď říkám mým dětem. Týká se to hlavně o uklízení babička milovala pořádek a je to těžké přinutit deti občas, aby uklízely a jak dodám větu dostanu jednou infakrt tak se zarazi a vidím, že by beze mne nemohli žít. Tím pádem jim řeknu, nebojte to se jen tak rika, aby pak nebyly smutní. Ale tím chci říct, že člověk pozn časem vše co bral někdy i jisté veci jako samozřejmost ale zároveň nechtěně člověk doda větu, aby děti nedostaly strach, že přijdou ó rodiče. Takže to musím změnit ony jsou uz už nějaké formulace zažité.

  • Leni07

    Jako malá jsem často slýchala:“Půjdeš od stolu, až to dojíš!“ Asi to souviselo s tím, že moji rodiče prožili jako děti druhou světovou válku a velmi často měli hlad. Vzpomínám si, že moje babička nikdy nesnědla celý krajíc chleba, vždycky si alespoň kousek schovala do kapsy u zástěry.Bylo to víc jak 25 let po válečném konfliktu, ale ten zvyk – mít kousek jídla pro případ, že by děcko mělo hlad, v ní asi přetrvával. Na rodiče měla válka sice taky vliv, ale trošku jiný. Jejich děti si jídla musely vážit, a měli představu, že to jejich potomci mohou dát najevo jen tím, že nechají talíř zcela prázdný. Chápu je, ale moje tělo od malička konzumovalo víc kalorií, než bylo zdrávo. Obezitka na sebe nenechala dlouho čekat a potýkám se s ní vlastně pořád. Když se mi narodil syn a po letech i dcera, dala jsem si předsevzetí, že je nikdy nebudu do jídla nutit. Když se dneska dívám na jejich dospělé štíhlé postavičky, jsem moóc ráda, že jsem tohle rozhodnutí nezměnila. 🙂

  • Sylva Tomková

    Slibovala jsem si, že nebudu vyzvídat, nedaří se.

  • Nebudu je nutit studovat, co by sami nechtěli a pořád se jen ptát na školu, posílůat je tam i nemocné jakoby to byl jediný středobod vesmíru…chci se jich ptát, jak se mají, co je baví, co zažili…

  • Hlavně se mají děti chválit, a ne jim říkat, že jsou nemehla,že nic neumí a nic z nich nebude.
    Takže chválit, hladit a říkat dětem,že je máte rádi!

  • No, taky jsem měla hodně věcí, které jsem si říkala, že tohle dělat jako rodiče nebudu, ale pak se přistihnu, že se chovám úplně stejně. Ale co teda nedělám, že doma nechystám jídla jako zabíjačku a tlustý maso a nikoho nenutím to jíst, protože to si pamatuju, jak to bylo hnusný, museli jsme to doma dojíst, jinak se nesmělo od stolu.

  • Nenutit děti do jídla,které jim nechutná,já jsem se vždy pozvracela a taky děti hodně chválit,já jsem moc chválená nebyla,i kdy výsledky ve škole byly výborné a jinak jsem se snažila vždy udělat,co jsem dostala za úkol,ale bralo se to jako samozřejmost a hlavně naslouchat dětem,protože ,i když jsou malé,tak mají taky své starosti a trable a snažit se jim pomoci

  • Nebudu pro ně dělat všechno, budu mít i svůj život. Moje mamča ho ve spoustě ohledů neměla, protože vše podřídila nám a na sebe si pomalu nenašla čas. A tohle prostě svojí dceři dělat nebudu, protože si musí uvědomit, že svět se netočí jenom kolem ní a čím dřív si to uvědomí, tím líp.

  • Jako malá jsme nesnášela, když mi mamka naslinila kapesník a utřela mi tím něco na obličeji. Nedělala to často, ale pamatuji si, když jsem byla ještě v jeslích, jak mi to udělala u doktora. Roky běžely a dělaly jsme si z toho srandu. No a teď jsem to udělala taky, dvouleté dceři, úplně jsem ze sebe byla překvapená a už nikdy opravdu nikdy to neudělám:-)

  • HANA NOVÁKOVÁ

    Snažím se dětem opravdu neříkat,že na ně nemám čas a podobné špatné věci.Já taky nemám ráda,když mi někdo řekne,že na to nemá čas a podobně.Jak zní pořekadlo „Nedělej druhému to,co nechceš,aby ti dělali ostatní“

  • Nebudu je nutit chodit do školky a určitě ne od 6 do 16 hod. Můj syn do školky nechodí, dcera chodila jen občas. Nebudu je odhánět když mi budou chtít pomoci s vařením a pečením. Děti mi skoro vždy pomáhají a baví je to. A tak bych mohla pokračovat dlouho.

  • Vždy jsem si říkala, že dítěti nikdy neřeknu, že na něj nemám čas. Měla jsem toho tolik na srdci a moje maminka byla stále zaneprázdněná. Stále byla v zaměstnání nebo doma něco dělala. Nebyl čas na obyčejné povídání.

  • Moje maminka je dost od rány a častokrát je přesvědčená o své pravdě, i když ji třeba nemá, což mě na ní velmi zlobí, tak asi tohle bych nikdy nedělala. Taky, když se něco nepovede, tak hned nenadávat, to je potom ještě horší a stresující.

  • Kdyz rodice brali vsechny uspechy jako samozrejmost – dobre znamky, umisteni na olympiade, vyhra ve sportu… . Vse bylo normalni, samozrejme a hlavne moje povinnost. Ja sve deti chvalim a chvalim az si rikam, jestli to chudacci preziji az s tim prestanu.

  • Olga Pokorná

    Vždy jsem si říkala, že nikdy nebudu říkat obvyklé fráze, které mě jako malé hrozně vadili. Třeba co jsi za celý den jedla, jakou máš známku, už máš hotový domácí úkol. A přesně to teď svým dětem dělám, vyptávám se jich na různé věci a občas si přijdu jako policajt. Naštěstí dcerka, je hodně povídavá tak jí to zatím nevadí, uvidíme jestli mi to v budoucnu nebude vyčítat.

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist