Všichni si přejeme, aby naše děti vyrůstaly v harmonickém prostředí, které jim svědčí. O tom, jak takové optimální podmínky pro vývoj dítěte vypadají a co je může „nabourat“, i jaké výchovné přístupy se osvědčují, jsme mluvili s psycholožkou Alenou Vávrovou.
Ideální je vyvážené prostředí. Mělo by být dostatečně stabilní a zároveň dynamické, aby mělo pevné, přitom pružné hranice, takové, které dítě chrání a zároveň k němu „pustí“ nové podněty. Dítě potřebuje jak podněty, které již zná a může se tak o ně opřít, tak i nové stimuly. Prostředí musí být bezpečné i živé, musí v něm být svoboda a jasná pravidla, všechny důležité emoce i bezpečný způsob jejich zpracování… A takové prostředí umožňuje dítěti vyvážený vývoj.
Takže rodina, která se nějak uzavře před světem, nemusí pro dítě dělat to, co by potřebovalo?
Vždycky když se prostředí, v němž dítě žije, dostává do nějakého extrému, může se dostat do extrému i jeho psychika. Dítě pak takové vychýlení může vyrovnávat po celý život. Podobně jako příliš uzavřené a rigidní prostředí funguje i extrémně liberální přístup, rodina, kde nejsou pravidla, struktura; ani tam se dítě nemůže rozvíjet vyváženě.
Setkala jsem se s rodinou, která navenek dává najevo něco úplně jiného, než je skutečnost. To asi také není úplně v pořádku.
Přesně tak. Děti se primárně učí vztah k životu, světu, sobě samým na základě toho, co vidí a zažívají doma. Důležité není jen to, co slyší, ale také to, co vidí, prožívají… A to děti porovnávají s tím, jaké informace k nim přicházejí zvenku, od kamarádů, sousedů, učitelů. Pokud je v tom velký rozdíl, dítě se učí: „Aha, doma to máme takhle, ale navenek se tváříme jinak.“ Je to nekompaktní, nesourodé, v dítěti to podporuje zmatek…
Souvisí bezpečné prostředí nějakým způsobem s ekonomickou situací rodiny?
Bezpečí rodiny souvisí se všemi vlivy, které na ni působí jak zvenku, tak z jejího vnitřního prostředí, tudíž je významný i vliv ekonomický. Důležitá je také sociální situace rodiny. Pokud se například rodina odstěhuje na venkov, kde jen těžko hledá komunitu lidí, do které by mohla zapadnout, nemůže navázat podpůrné vztahy, tak i to může mít vliv na vnitřní prostředí rodiny a pocit bezpečí dětí. Vliv má však především vztah rodičů mezi sebou, vztahy s širší rodinou, vztah jednotlivců k sobě samým, emoční stav rodiny a celková domácí atmosféra.
Jaký vliv má na dítě rozvod jeho rodičů?
Veliký. Rodina je základní prostředí, z něhož dítě vrůstá do světa. Zde se dítě učí, jak žít ve vnějším prostředí, jak navazovat vztahy s muži a ženami, jak budovat rodinu, jak pojímat ve vztazích sebe sama. A rozvod, rozpad rodiny nabourá vnitřní ideály dítěte, kompaktnost rodiny, která má být bezpečným prostředím pro vývoj dítěte. Rozvodem se také naruší ideál vztahu muže a ženy. Syn se potřebuje identifikovat v určité fázi svého vývoje s otcem, dcera s matkou, aby dobře vrostli do své pohlavní role. S rozvodem se z života dítěte částečně vytrácí i tato možnost. Dítě se někdy musí vypořádávat s očerňováním jednoho z rodičů, ztrátou některého z nich, na nějakou dobu dítě přestává být středem zájmu, rodiče řeší svou osobní těžkou situaci a na dítě již přirozeně nemají kapacitu. Ale přesto je v některých případech rozvod rodičů tím nejlepším možným řešením, jak uvolnit domácí napětí a stresy, které v dlouhodobém horizontu dítěti škodí mnohem více než samotný rozpad rodiny.
Napsal/a: Mgr. Marie Těthalová
