Fyzické tresty narušují sebeúctu dětí

Rubrika: Výchovné tipy

Zákon o zákazu fyzického trestání dětí se bude v Čechách znovu projednávat na konci roku. Bez ohledu na to, jak projednávání dopadne, by se rodiče, učitelé a vychovatelé měli snažit nahradit tresty účinnějšími výchovnými metodami, protože trestáním mohou více pokazit než napravit…

Přibližně čtvrtina tělesných trestů dětí údajně hraničí s týráním nebo přechází v týrání. Tresty jsou však rizikovým výchovným prostředkem už ve své podstatě – tedy i když nepřecházejí v týrání. Mají řadu rizik, která mohou zůstat skryta a nerozpoznána a mohou se projevit i po delším čase, kdy už bývá těžké vystopovat vzdálené příčiny. Nejde jen o rizika pro individuální osobnostní vývoj, ale současně i o rizika pro rozvoj demokracie.

Proč jsou tresty nedobré

Lekce o moci. Trestáním se děti učí, že ubližování je legální nástroj výchovy a řešení problémů mezi lidmi. Použít tento nástroj ovšem může jen ten, kdo má moc. A tak se děti učí na jedné straně ustupovat moci a na straně druhé, aby samy mohly tento nástroj používat, získat moc. Moc je důležitější než zákony a pravidla. Když získají moc nad druhými, mohou si dělat, co chtějí. Toto poselství s sebou nese například situace, kdy rodič vyplácí svého potomka, který ublížil mladšímu sourozenci, se slovy: To máš za to, žes mu ublížil! Teď už si snad budeš pamatovat, že takhle se chovat nemůžeš! – Co se dítě při této lekci doopravdy naučilo pro život?

Zmatení motivace. Děti by se měly naučit dělat určité činnosti proto, že pochopily jejich smysl a potřebnost. Pak je také budou dělat, i když nad nimi nebude stát kontrola. Pokud vyhrožováním nebo trestem dosáhneme toho, že dítě udělá, co chceme, je to proto, aby se zavděčilo autoritě (tedy z pouhé poslušnosti, nikoli skutečné zodpovědnosti) a vyhnulo se dalším nepříjemnostem. Tresty motivují, ale jde o takzvanou vnější motivaci – v tomto případě přes strach. Správné chování je potom jen účelové a trvá, pokud trvá hrozba (Jestli si neuděláš ty úkoly, nebudeš se dívat na televizi!).

Narušení vztahů. Zneužití moci a motivace přes strach vedou k tomu, že tresty narušují vztahy. Děti potřebují autoritu, ale v tom smyslu, že jsou obklopeny dospělými, kterých si váží. Je rozdíl mezi autoritou ve smyslu vlivu (vážím si tě) a autoritou ve smyslu moci (bojím se tě).

Narušení sebeúcty. Trestáním vysíláme skryté poselství, že ten, koho trestáme, vlastně za moc nestojí – jinak bychom se k němu přece takhle nechovali. Tresty tak, samozřejmě aniž to chceme, podkopávají sebeúctu dětí. Ten, kdo si neváží sám sebe, může – podle dalších okolností – k dalším lidem buď vzhlížet, nebo se nad ně vyvyšovat. Navázat skutečné partnerské vztahy pak může být problém.

Ztížení nápravy. Negativní emoce, které se po trestu prakticky vždy dostaví, ztíží komunikaci a nápravu. Děti jsou si často samy velice dobře vědomy toho, že se zachovaly nesprávně, a mají i snahu dát věci do pořádku. Nebo jim toto poznání můžeme zprostředkovat my. Pokud ale přijde trest, energie jejich negativních emocí se zaměří spíše na toho, kdo je potrestal, než na nápravu.

Psychologie Dnes 10/2008
Jedná se o ukázku z časopisu Psychologie Dnes, vydává Portál

Napsal/a: Pavel a Tatjana Kopřivovi

Toto taky stojí za přečtení!

Kam s dětmi za lyžováním? V italském středisku Passo Tonale děti milují!

Italové děti milují, to je obecně známo. A udělají pro ně první poslední. Lyžařské středisko Passo Tonale vás o

Čtu dál →
Jak dětem ulevit od ucpaného nosu

Jak dětem jednoduše ulevíte od ucpaného nosu

Milé maminky, jsou Vaše děti často nachlazené? Teče jim z nosu, v noci mají ucpaný nos a těžce se jim dýchá? Pomozte

Čtu dál →

Môžem dať dieťatku jesť hocičo?

Môžem dať dieťatku pribináčika? Alebo zákusok? Alebo kupovanú nočnú kašu? V mamičkovských internetových skupinách sa pravidelne objavujú otázky, či to alebo

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (27 vyjádření)

  • Anonymní z 24.5.2009, my asi přímo pomoct nemůžeme. Zjistěte si třeba nejbližší ped. psych. poradnu, pod kterou patříte(dá se zjistit ve škole, kam přítelka chodí) a zavolejte tam. Hodně štěstí:-)

  • Dáša P.
    Dáša P.

    Bití dětí.
    Jako dítě jsem dostávala dost. Máma si to „nepamatuje“, já ano.
    Své děti jsem chtěla vychovat jinak.
    Částečně se to vede, ale pro vyzkoušení své „víry v možnost nenásilné výchovy“ jsme dostali ml.syna, který dobrovolně nebude respektovat žádné mantinely.
    Právě u něj své zásady musím někdy porušit. Jinak by byl opravdu nesnesitelný samorost, nerespektující hranice.
    Nejsem na to bůhvíjak hrdá, že se musím uchylovat k fyzickým trestům.
    Ale tady nějaké argumenty ve výchově nepomůžou, když si dítě mele a mele své, neochotné slyšet cokoliv jiného, než svou verzi. 🙁

  • Anonymní

    Mám dotaz…Mám přítelkini která má rodiče kteří ji za vše trestají…dostává bezdůvodné domácí vězění třeba i na měsíc a mi se pak ten měsíc nemůžeme videt.Nebo její matka přijde k ní do pokoje a bezdůvodně ji začne pohlavkovat a jednou mi říkala že do ní začala i kopat…můžete mi prosím nějak pomoc???Je to strašné pro nás pro oba…moc Vás o to prosím:(

  • Danniella

    Taky souhlasím, tak nějak jsem to myslela. Když se dítě rozjede, někdy to jinak nejde. Ale myslím, že mnozí rodiče jsou líní něco vysvětlovat a pro facku nejdou daleko. A to se mi nelíbí. Vždycky to nejdřív zkoušíme domluvou.

  • bamiska

    hezky napsané a plně se v tom vidím herberko

  • herberka

    Já jsem jako dítě dostávala tak pár ran moje máti se s námi nemazlila. A s klidným svědomím mužu říct že jsem v pořádku takže názor že po pohlavku budu automaticky dement je podle mně KEC. Mám dva syny a každý je jiný. Starší je náročnější a musím být víc dusledná, mladší je na výchovu jednodušší dá si lechce říct. Ve vetšině případu vysvětluji a dávám si záležet na tom abych jim to pořádně vysvětlila, ale ne vždy se to dá. V době kdy jsme čekala druhého syna, tak starší začal cítit že jsem psychicky slabší a tudíš začal zkoušet, do té doby jsme ho ani neplácla po zadku. Pak začal být strašně zlý a já jsme se ho snažila ukočírovat domluvou. A pak do mně kopnul a to nemněl dělat. Dostal plácnuté přez zadek. Mněli jste vidět jak tohle zabralo. Od te doby vím že všeho moc škodí a někdy než vysvětlovat tak raději mu jednu plácnu. Neříkám že je mlátím, to ne ale výchovně dostat? To říkám ano. Nedopustím aby moje děti mi přerostli přez hlavu a třeba mně i uhodili jim stačí se podívat na muj pohled a ví přesně že jestli to udělají prostě dostanou přez zadek a hotovo. Nejsem zastáncem fyzických trestu, ale každé dítě je jiné a některé děti to prostě potřebují. Kdyby tenkrát do mně nekopnul tak bych mu neplácla.

  • Danniella

    Já si pamatuju, jak mě jednou maminka přehnula přes koleno a dala mi na zadek. Měla jsem vztek, hrozně mě to ponížilo, ale vůbec si nepamatuju, proč k tomu došlo. Takže na tom asi něco bude, pozornost se upne úplně jinam a příčina je pryč.
    Nedivím se, že se poslední anonymní nepodepisuje. Asi se za to není ochotná postavit se vším všudy.
    Taky občas dám dítěti jednu na zadek, ale spíš tehdy, když se dostane do stavu, kdy potřebude „zchladit“ horkou hlavu. Když chci „vychovávat“, něco vysvětlit, něčeho dosáhnout, zatnu zuby a snažím se slovně. Někdy je to hodně náročné, ale zabírá to nejlíp.

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist