Zákon o zákazu fyzického trestání dětí se bude v Čechách znovu projednávat na konci roku. Bez ohledu na to, jak projednávání dopadne, by se rodiče, učitelé a vychovatelé měli snažit nahradit tresty účinnějšími výchovnými metodami, protože trestáním mohou více pokazit než napravit…
Proč jsou tresty nedobré
Lekce o moci. Trestáním se děti učí, že ubližování je legální nástroj výchovy a řešení problémů mezi lidmi. Použít tento nástroj ovšem může jen ten, kdo má moc. A tak se děti učí na jedné straně ustupovat moci a na straně druhé, aby samy mohly tento nástroj používat, získat moc. Moc je důležitější než zákony a pravidla. Když získají moc nad druhými, mohou si dělat, co chtějí. Toto poselství s sebou nese například situace, kdy rodič vyplácí svého potomka, který ublížil mladšímu sourozenci, se slovy: To máš za to, žes mu ublížil! Teď už si snad budeš pamatovat, že takhle se chovat nemůžeš! – Co se dítě při této lekci doopravdy naučilo pro život?
Zmatení motivace. Děti by se měly naučit dělat určité činnosti proto, že pochopily jejich smysl a potřebnost. Pak je také budou dělat, i když nad nimi nebude stát kontrola. Pokud vyhrožováním nebo trestem dosáhneme toho, že dítě udělá, co chceme, je to proto, aby se zavděčilo autoritě (tedy z pouhé poslušnosti, nikoli skutečné zodpovědnosti) a vyhnulo se dalším nepříjemnostem. Tresty motivují, ale jde o takzvanou vnější motivaci – v tomto případě přes strach. Správné chování je potom jen účelové a trvá, pokud trvá hrozba (Jestli si neuděláš ty úkoly, nebudeš se dívat na televizi!).
Narušení vztahů. Zneužití moci a motivace přes strach vedou k tomu, že tresty narušují vztahy. Děti potřebují autoritu, ale v tom smyslu, že jsou obklopeny dospělými, kterých si váží. Je rozdíl mezi autoritou ve smyslu vlivu (vážím si tě) a autoritou ve smyslu moci (bojím se tě).
Narušení sebeúcty. Trestáním vysíláme skryté poselství, že ten, koho trestáme, vlastně za moc nestojí – jinak bychom se k němu přece takhle nechovali. Tresty tak, samozřejmě aniž to chceme, podkopávají sebeúctu dětí. Ten, kdo si neváží sám sebe, může – podle dalších okolností – k dalším lidem buď vzhlížet, nebo se nad ně vyvyšovat. Navázat skutečné partnerské vztahy pak může být problém.
Ztížení nápravy. Negativní emoce, které se po trestu prakticky vždy dostaví, ztíží komunikaci a nápravu. Děti jsou si často samy velice dobře vědomy toho, že se zachovaly nesprávně, a mají i snahu dát věci do pořádku. Nebo jim toto poznání můžeme zprostředkovat my. Pokud ale přijde trest, energie jejich negativních emocí se zaměří spíše na toho, kdo je potrestal, než na nápravu.