Přestože od této kritiky uplynuly víc než tři roky, většina mladých lidí vidí své vrstevníky hlásící se k subkultuře emo podobně i dnes. Dospělé znepokojuje především záliba ve chmurných tématech, adorace smrti, sebepoškozování, či dokonce dobrovolného odchodu ze světa. Jenže to je jen jeden dílčí pohled – ostatně, zmíněná záliba ve smutku a bolesti není v novodobé historii nic neobvyklého, stačí v knihovně prolistovat beletrii z první poloviny 19. století.
Ukaž, co cítíš
Kdo jsou vlastně emo a čím se liší od ostatních dospívajících? Na to se pokoušeli odpovědět výzkumní pracovníci Pražské vysoké školy psychosociálních studií Karel Balcar, Martin Kuška a Radek Trnka společně s norským kolegou Viggo Vestelem ze společnosti Nova (Norwegian Social Research).
„Vymezit se vůči světu dospělých je přirozenou součástí dospívání, stejně jako potřeba sdílet s vrstevníky určité hodnoty, někam patřit,“ říká Martin Kuška. Subkultura emo, která se k nám v posledních letech rozšířila ze západní Evropy a USA, představuje emocionálně otevřené prostředí nabízející klukům a děvčatům alternativy k hodnotám, jež v současné době propaguje většinová společnost: kult mládí a tělesné krásy, proklamovaný entuziasmus, aktivitu, optimismus a radost ze života, tabuizaci smrti, kult úspěchu atd. Emo se vymezuje nejen vůči komerčně a výkonově zaměřenému světu dospělých, ale i vůči dalším subkulturám dospívajících, které svou image zakládají na přezíravém nadhledu, popírání vlastních problémů, na představě, že za všech okolností je třeba být v pohodě a „happy“.
Proto emo preferují poněkud morbidní vzhled, jehož základem je černá barva, otevřeně vyjadřují smutek, skepsi, apatii, přiznávají se k depresím, je jim blízký svět záhrobí, symbolika smrti i představa, že „emotivní člověk se dokáže zamilovat do kohokoli, ať muže, nebo ženy,“ jak v jednom z hloubkových rozhovorů uvedl sedmnáctiletý Miki, i když v zápětí dodal, že sám je „čistokrevnej heterosexuál“.
Podle psychologa Karla Balcara jsou emaři často velmi citliví, kreativní a tolerantní jedinci, kteří mají různé důvody, proč se stali členy této subkultury. Můžeme je najít napříč všemi sociálními skupinami dospívajících i lokalit. Ostatně, podle výzkumu zveřejněného v závěru loňského roku, významně převažují vzájemné kontakty mezi emaři uskutečněné ve virtuálním světě chatu nebo diskusemi na Facebooku apod; osobní setkání na koncertech, v klubech nebo klasický život v partě představuje méně častý typ interakce.