Rodiče si často dělají starosti o své děti a nejsou si jisti, zda strach patří k normálnímu vývoji nebo jestli mají proti němu podniknout příslušné kroky. Zabývejme se tedy nejprve otázkou, co je tzv. „normální“ a „nenormální“ strach.
Některé druhy strachu patří k danému věku dítěte a časem samy od sebe zmizí. Téměř všechny děti okolo dvou let mají strach z odloučení. Chtějí být stále v blízkosti matky. Jakmile např. vstoupí do místnosti cizí osoba, utíkají k mamince, kde cítí jistotu. Strach z odloučení má v tomto věku své opodstatnění. Dítě není schopno být samo. Svým strachem z odloučení vlastně pomáhá matce, aby se neztratilo. Mezi druhým a třetím rokem mají děti často strach ze tmy a z malých zvířat.
Kolem pěti let mívají děti strach ze zlých lidí nebo z lidí, které za zlé pokládají. V tomto věku je také silně vyvinutý strach ze zranění.
Naštěstí Jožkův strach netrval dlouho, ale v šesti letech se pro změnu začal bát bouřky. Jakmile je bouřka, stojí často u postele svých rodičů a uklidní se teprve tehdy, až ho schovají pod svou deku.
Mezi sedmým až osmým rokem mají děti často strach z něčeho hrůzostrašného, co
viděly v televizi.
Mezi osmým a desátým rokem začínají mít děti strach z toho, jestli budou uznávány svými vrstevníky. V tomto věku je pro ně velmi důležitý názor kamarádů a ostatních dětí. Kladou si otázky typu: Patřím do party? Pozvou mě na oslavu narozenin? Udržím si ve třídě svou pozici?
Není až tak strašné, když některý z výše uvedených strachů přetrvává déle, než je běžné. Některé děti je prožívají intenzivněji. Zpravidla ale odejdou samy, tak jako samy přišly. Teprve když strach přetrvává dlouho a způsobuje dítěti potíže, měli by si rodiče začít dělat opravdové starosti.
Jsou dnes „tygři“ menší?
Hodně dětí má stále strach, že nebudou umět při zkoušení správně odpovědět na otázku. Cítí proto napětí a nejsou schopny přemýšlet. Někdy se obtížně soustředí i při přípravě do školy. Samotné pomyšlení na písemku nebo na zkoušení u nich vyvolává stres nebo deprese.
Dohodli jsme se, že se o velké přestávce setkáme před třídou. Když jsme dorazili, nebyl tam nikdo. Otevřeli jsme dveře třídy a v ní sedělo osmdesát studentek a studentů a napjatě nás očekávali…
Stále více studentů trpí očividně stresem ze školy. Mnoho z nich si stěžuje na tlak, který je na ně kladen a následky jsou často pro děti a mladistvé katastrofální. Nejenže se cítí špatně ve škole, podávají špatné výkony, ale většina z nich by do školy nejraději nechtěla chodit vůbec.
Ukázka je z knihy Do školy beze strachu, kterou vydalo v edici Výchovní rádci nakladatelství CPress. V knize naleznete:
- Jak naučit děti sebedůvěře před obávaným zkoušením, relaxační a dechová cvičení na potlačení strachu a posílení sebevědomí.
- Příběhy, které dětem pomáhají strach pojmenovat a bojovat s ním.
- Jak s dětmi o jejich obavách mluvit, jak vylepšit domácí rituály pro zvýšení rodinné pohody
- Rady, jak s dětmi používat motivační bodový plán pro plnění krátkodobých cílů.
- Jak zvládat strach z odloučení, úzkostné poruchy, sociální úzkost. Příběh pro odnaučení nočního pomočování způsobeného stresem.
- Zajímavé metody pro překonání školního stresu či pro odnaučení tiků a kousání nehtů (odvedení pozornosti, práce s myšlenkami, pozitivní myšlení, dechová a uvolňující cvičení).
- Příčiny úzkostných poruch – genetická výbava, krizové životní události, vliv okolí, vrstevníků a rodičů, výchova a nepřiměřená očekávání, šikana ze strany spolužáků či učitelů, tělesné příčiny.
Napsal/a: Holger Domsch, Dieter Krowatschek