Dítě v rodičovské posteli: host, nebo vetřelec?

Rubrika: Výchovné tipy

466924_sleepNaše dítě ve vlastní postýlce prostě neusne. Manžel každou noc putuje na pohovku. Už jsme zapomněli, co je to partnerská intimita… Podobných stesků najdeme na rodinných diskuzních fórech plno. Mohlo by se zdát, že „pustit“ potomka do postele je největší výchovný přehmat, jaký můžeme spáchat.

Při bližším pohledu se však problém už tak horký nezdá. Spousta miminek tráví své noci mamince po boku; když se ale kolem sebe rozhlédneme, kolik najdeme –náctiletých, kteří ještě spí s rodiči v posteli? Ve zdravé rodině se i otázka spaní – podobně jako řada jiných sporných věcí – zpravidla vyřeší sama, v závislosti na tom, jak se dítě postupně odpoutává od rodičů a rozvolňuje zpočátku tak silné vazby.

Jednoznačného názoru na užitečnost nebo škodlivost co-sleepingu (společného spaní) se nedočkáme od rodičů, ale ani od odborníků. Někteří poukazují na fakt, že společné spaní je vývojově podstatně starší, přirozenější varianta. U přírodních národů je neustálý tělesný kontakt s matkou nebo jinými blízkými osobami samozřejmostí, ve dne i v noci. Samostatná postýlka či dokonce pokoj pro dítě je „vymožeností“ několika posledních desítek let. A že na ni ještě nejsme příliš připraveni, dokazují mnohé maminky, které dokážou klidně spát jen tehdy, pokud vedle sebe slyší dech svého dítěte.

Společného spaní se zastává např. Margot Sunderlandová, renomovaná britská expertka na duševní zdraví a ředitelka Střediska mentálního zdraví dětí (Centre for Child Mental Health) v Londýně. Její studie, zabývající se vývojem dětského mozku, prokázaly, že mozek dítěte odloučeného od rodičů vykazuje obdobnou aktivitu jako při fyzické bolesti. Doktorka Sunderlandová tvrdí, že noční odloučení kojence od matky zvyšuje u dítěte hladinu stresových hormonů, což následně vede k celkovému neklidu a úzkosti. Společný spánek těmto negativním stavům předchází a naopak pomáhá vyrovnávat i jiné tlaky a frustrace, jimiž malé dítě může trpět. Expertka se proto domnívá, že společné spaní s rodiči příznivě ovlivňuje celkovou osobnost dítěte.

Brzdí co-sleeping správný sociální vývoj dítěte?

Odborníci ze spánkové laboratoře z Institutu psychologie a psychohygieny v německém Freiburgu se domnívají, že od určitého věku ano. Říkají, že nejpozději koncem prvního roku života by mělo dítě spát bez rodičů, ve své vlastní postýlce. Ve věku šesti až osmi měsíců nastává podle nich období, kdy děti začínají s prvními pokusy o osamotnění, potřebují ale pomoc od nás, rodičů. Děti, které mají strach ze samoty, ho mohou podle této teorie překonat jen tehdy, když si tento strach včas prožijí a s přispěním rodičů se jej naučí zvládat. Zní to trochu paradoxně – neměli bychom se spíš obávat, že strach dítěte ještě zesílí, i když ho navzdory protestům necháme spát odděleně?

„Z hlediska psychologie učení je tato domněnka mylná,“ tvrdí doktor Wittmann z freiburského institutu. „Všichni se učíme překonávat své obavy. Čím častěji ale situaci, které se obáváme, zvládneme, tím více se zbavujeme strachu.“

Čím později tedy dítě rodičovskou postel opustí, tím hůře bude podle freiburských odborníků odloučení zvládat. Způsob spaní se také snadno může stát, podobně jako např. jídlo, prostředkem mocenského boje. Zní to logicky a zkušenosti některých rodičů, kteří se s nevelkým úspěchem pokoušejí „vypudit“ své tříleté či dokonce pětileté dítě do vlastní postýlky, tomu odpovídají. Lze ale předpokládat, že v takových rodinách probíhají boje „na více frontách“. Dítě v batolecím věku, které netrpí nedostatkem láskyplných hranic, zpravidla nemívá potíže přijmout dočasné noční odloučení – pochopitelně „oslazené“ uspávacími rituály a útulným zařízením postýlky a celého pokojíčku.

Jedná se o ukázku z časopisu Děti a my (č. 2/2011), vydává Portál.

Napsal/a: Eva Jedelská

Toto taky stojí za přečtení!

Co pomáhá na dětský kašel?

Listy opadaly, teploty se střídají, vládu nad počasím převzal podzim. Děti tráví několik hodin denně v kolektivu, kde není nouze

Čtu dál →

Venkovní únikové hry Hunter Games: objevte parádní zábavu

Baví vás klasické únikovky? Vzrušující příběhy a plnění úkolů? Přemýšlíte, kde se dá zažít ta nejlepší úniková hra v

Čtu dál →

Jak strávit víkend s dětmi v Praze?

Praha je tak kouzelné místo nejen díky své stovce věží nebo památek, ale také proto, že je zde nekonečné

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (18 vyjádření)

  • Lien

    jé, starý článek, už jsem reagovala, dnes mě napadla odpověď, když jsem si přečetla nadpis

    Ani host, ani vetřelec, má tam svoje místo, není tam host, je tam doma

  • Anonymní

    Dobrý den. My jsme to z manželem měli zpočátku velice příjemné. Syn se budil jedenkrát za noc na kojení a pak až ráno kolem 6 hodiny.Celou dobu spával ve své postýlce i po kojení jsem se vždy zvedla a dala jej zpět do postýlky. No jenomže takhle dokonalé to bylo jen do 7 měsíců, pak se něco změnilo. Možná jsem zlenivěla, nebo to bylo tím že malý chtěl častěji jíst. A to se přitom říká, že dítě od půl roku už v noci jíst nemusí, tak nevím. Každopádně teď mmá malý 16 měsíců a už jsme mu zařídili pokojík, nebo spíše koupili jsme mu už mormální postel, zkrácenou, ale takovou ať si z ní může sám slézt. v sobotu jedeme na hory, kde budem alý spát s námi v posteli a pak už ho šoupneme do pokojíku, tak snad to zvládneme bez většího teroru. Jinak teď už spí celou noc, takže nás to ani nijak neotravuje že tam s námi je.

  • Lien
    on začina žvachtat je mu 21 měsicu tak mi neřekne co mu je, ale nechala jsem i svitit, ale řval stejn ale přijde mi že se tam boji sam ale uspavat ho nechci to bych byla otrok ale děkuji za odpověd jsem rada za každy vzkaz

  • Lien

    To dělala kdysi dcera, já jí teda nenechala brečet, ale co pak začala mluvit, zjistila jsem, že se bojí tam být sama ve tmě, pokud už mluví, mohl by vám říci, co mu vadí.

  • Podi mi někdo, mam syna je mu 21měsicu, nikdy nebyl s nim problem, vždy když jsem ho dala spat do postylky tak spal a ted je to asi 14 dni co začal blbnout, dam ho spat a dostane šilenej amok breči a nechce tam bejt, necham ho vybrečet ale pak už musim k němu a vyndat ho protože on nepřestane ani po 15 min, a vždy se mi vztekem pozvraci, mam tři děti ale nikdy jsem tohle řešit nemusela, poradite mi jak na něj budu rada za kadou radu nikdy sem si je do postele nebrala a neučila je k sobě, a tenhle špunt ke mě do postele ani nechce postylku měl rad a najdnou nechce bejt v ni

  • PetraO

    Myslím, že řešení je v kompromisu-alespoň pro mě :-)Já jsem kombinovala společné spaní s dětmi i samostatné spaní v postýlce-v době, kdy mi dospěláci ještě nespíme a dítě se začíná pohybovat je to přeci jen nejbezpečnější místo. Přišlo mi to naprosto vyhovující, dítě vědělo, že má svou postýlku, kde může usnout a spát a také vědělo, že pokud bude chtít,bude přijato vždy do naší postele (když už tam budem). Nevidím na tom nic špatného, žádné boje neprobýhaly, až títě bude zralé spát samo, zůstane u sebe v posteli. Kluk k tomu došel před nástupem do 1. třídy, holka zas od narození neměla potřebu spát jinde, než ve své postýlce, ale kolem třetího- čtvrtého roku občas možnost přijít využila a s nejmladší dcerkou zatím spím-od 1.ho nočního kojení-stejně jak jsem to dělávala se synem, který i když už se nekojil, nepozorvaně chodil kolem půlnoci (že s ním spím, jsem mnohdy zjistila až ráno 😀 postel máme klasickou nezmenčenou velikost (180*200) a přiraženou do rohu, takže když na to pijde, vyspalo by se nás tam i všech 5

  • Lien
  • Lien

    Lussy, ta velká postel, to je zázrak, malá se taky pořád cpala někam k nám, i když měla postýlku přiraženou vedle, ale teď když už má velkou postel, taky tedy přiraženou k té naší, tak se nikam nechystá, dokonce, když si jí večer vezmeme někdo k sobě, tak CHCE do svojí postele 🙂

  • Lussy

    Já jsem pro to, aby se spalo tak, jak to vyhovuje rodičům i dítěti.
    Dcera s námi spala do 2 a 1/4 roku v ložnici, tak, že jsme odmontovali bočnici z postýlky a přirazily ji k naší posteli. Když spala dcera s námi, chtěla spát mezi námi, roztahovala se, a nevyspali jsem se. Takhle to bylo ideální, spala vedle mne, když chtěla, přitulila se a když ráno manžel odešel do práce, přelezla si ke mě.
    Pak jsme jí koupili velkou postel s tím, že jí pomalinku zkusíme přestěhovat do pokojíčku. Hrozně nás překvapila, ještě ten den co jsme postel přivzeli jí chtěla smontovat, povléknout a spát tam. Úplně bez problémů. Spí tam celou noc, někdy nás i vyžene, ať jdeme pryč, že chce spát, většinou čteme pohádku, někdy jí nechce, že chce spát a ať jí držím za ruku. Když se v noci vyjímečně vzbudí, zavolá nás a my si jí vezmeme k sobě do ložnice.
    Takhle nám to vyhovuje, jen až bude syn větší, nevím, jak se tam poskládáme, budeme muset koupit větší postel:-). Zatím ted spí bez problémů v postýlce, i tam sám usíná, to se nám s dcerou ani nezdálo.

  • Anonymní

    Dceři je 3,5. Necelé 2 roky má vlastní pokoj s vlastním pelíškem.Problémy nikdy nebyly,měla sice období,kdy chodila k nám usínat,ale ani to nebylo nijak dramatické.Teď se přijde někdy v noci přesvědčit,jestli tam jsme.Lehne si k nám,ale do 10ti minut sama jde do pokojíčku a jen oznámí,že už se pomazlila a teď jde spát.Myslím,že ohledně dětí není nic správně ani špatně.Nám to vyhovuje takhle,někomu nevadí dítě v jeho posteli a jsou i rodiče,kteří mají už maličké mimi v jiném pokoji……

  • Anonymní

    Straší dcera(4 roky) má vlastní postel napojenou na naše letiště a druhá(6 měsíců) spí se mnou.Straší dcera vyžaduje před usnutím držet za ruku a tu mladší u toho kojím a tím se uspí.Já jsem nikdy svůj vlastní pokoj neměla a děti jsem si přála,tak je nebudu odstrkovat do pokojíku.Rozhodně na starší dceři je vidět,že nemá problém přespat u babiček,tetiček,do školky se těšila a stále těší…je prostě samostatná,ale ten kontakt a pocit sounáležitosti s námi je pro ni důležitý.Na mladší je taky vidět,že je spokojená a minimálně pláče.Přes den mi spí v postýlce,ale večerní spaní musí být u mamky:o)Samozřejmě to akceptujeme oba dva rodiče a nevadí nám to.To je myslím také důležité.
    U dětí kamarádek,co dávají děti spát do jejich pokojíků,se nedá přehlédnout ustrašenost,pokud je někdo chce vzít na ruku (miminko),mívají špatné sny a nechce se jim do školky….Nevím jestli to dělám správně a nechci tvrdit,že to někdo dělá špatně,ale je to v rámci rodiny,jak se dohodnou,co jim vyhovuje…prostě intuitivně dát dítěti co potřebuje…:o)

  • Naše malá naopak netuší, co je společné spaní. Od narození spala ve své postýlce a ve třech měsících jsme jí museli vystěhovat do dětského pokojíčku, abychom se v noci vzájemně nerušili (vzbudilo jí i šustění deky při otáčení, hrůza). Takže spinká sama, ale když se vzbudí, pomazlíme se a myslím si, že pokud mají děti dost péče, mazlení a fyzického vybití přes den, tak v noci prostě spí a žádné další mazlení nepotřebují. Ať si to každý dělá po svém, ale nesnáším ukňourané kamarádky, které si stěžují a nulový sexuální život a špatné spaní, protože si z miminka udělaly vetřelce v posteli. Můj kolega z práce má tříletého chlapečka, spí s nimi v posteli a všem jim to vyhovuje – pak není co řešit. Každé dítě přijde do věku, kdy bude rádo za vlastní prostor. Každé dítě k tomu dojde jindy a nejhorší je to lámat přes koleno kvůli vlastní sobeckosti nebo pohodlnosti – četla jsem i názory, jak je super spát s miminkem v posteli s tím, že matka může nerušeně spát a miminko se přisaje, když má hlad…ale to už s láskou k dítěti nesouvisí.

  • keenspeed

    Osobně si myslím, že je to každého věc. Za sebe jsem spíš radši, že prcek se od malinka naučil krásně usínat a spát v postýlce. Když jsme leželi spolu, spíš jsme jeden druhého rušili. Já mám blbý spaní i bez něj, stačí, když mi během noci zaječí 3x vedle ucha ze spaní, což se naštěstí nestává částo, ale přeci. Ale samozřejmě, když mu nebylo – není dobře, nějaká noční můra, bolístka, smutno, tak si ho beru k sobě a spí mi na břichu, jak je zvyklý od miminka. KOmu vadí, že máma spala jen na půl oka? 🙂 Hlavně, že jemu bylo fajn a spinkal. A o tom to je – i když je dítko na něco naučené a zvládá to pěkně, tak v případě potřeby mu vyjít vstříc a být tu pro něj. Čas rychle utíká a v 15l už mi na břichu asi usínat nebude.

  • Díky Lien za pochopení článku:-D
    Já se ještě vrátila,jen pro doplnění,malý třeba právě skoro do roku vyžadoval spát v postýlce,ale potom se pro změnu od nás nehnul.Také jsem měla období,kdy dostal svou postel a já se snažila ho přesvědčit,že bude pro něj ,,lepší“ spát ve své posteli a řešila to.Stejně si to rozhodnul sám a 100x za noc přišel k nám.Teď bude mít tři a je to na střídačku.:-D

  • Abych se přiznala moc se v článku nevyznám:-( je tedy dobře nebo špatně když s námi dítě spí?Ani jedno ze svých dětí jsem kolem roku dítěte ze své postele ,,nedostala“.Neřekla bych ani,že by třeba starší trpěla nedostatkem lásky,ale spíše potřebou si popovídat,sdělit si co se za celý den událo a na to byly právě chvilky v posteli.Měla dokonce období,asi ve dvou letech kdy spinkala sama v pokojíku,ale potom se zase do naší postele vrátila.Měla jsem spíš pocit sounáležitosti a řídila se instinktem a odloučení přišlo až na to byla zralá.

  • Lien

    ČLánek v časopise je poněkud rozsáhlejší :-), závěrem je vyjádřena myšlenka že správné je to, co nám vyhovuje, tedy pro někoho odloučení, pro někoho společné spaní. Ráda bych k tomu jen napsala, že by člověk měl přemýšlet nejen co vyhovuje jemu, ale také co vyhovuje jeho dítěti. Jinak mi připadá toto tvrzení trošku polovičaté. Mně například může vyhovovat spát s 15letým synem, on by asi omdlel, kdyby musel, nejspíš ho nebudu nutit, naopak to ale platí také. JEstliže mimino, batole atd. opravdu NECHCE spát samo, asi si budu muset na své přání sama spát chvíli počkat. Víceméně souhlasím s názorem anonymní pod sebou.

    My s malou spíme od narození, nedávno jsme přikoupili velkou postel, takže teď nemáme manželskou dvojitou, ale trojitou, na pohodlí nikomu neubíráme a jsme všichni pohromadě, navíc se tam teď vejde i ten náš malý čtvrtý přírůstek, na kterého se těšíme a místo na čtyřpostel jistě taky do budoucna najdeme, pokud bude třeba :-).

  • Anonymní

    Stačí si přečíst knihu Koncept kontunia nebo následovat své instinkty. Všechny tyto výzkumné centra jenom plýtvají penězi daňových poplatníků na věci, které jseou z evolučního hlediska již známé tisíce let. Co na to dodat? Dokud se nepoučíme, budeme mít nevyrovnané a psychicky labilní jedince jako je celá tato společnost.A taky spoustu hyperaktivních dětí, které jsou prostě jenom nedomazlené. Dlouhodobě jim scházel těsný fyzický kontakt s matkou nebo oběma rodiči.

  • ctenarka

    Jo spinkání. Naše malá s námi spí. Já vím, že je to asi špatně. Já se pořádně nevyspím, protože se ani otoči nemůžu. Je na mě vlastně celou noc úplně namáčknutá. Většinou když usne, tak ji přendám do postýlky. Ale pokaždé pokaždé dostanu vynadáno, když se tam vzbudí (pokud ovšem není léto, kdy slunce svítí skrz žaluzie. To klidně po probuzení v postýlce i chvíli kouká a hihňá se, jak se jí to líbí.)

    Ale jinak to prostě vyžaduje. Já nevím, jestli ji nutit silou spát v postýlce. Od začátku jsem ji kojila hlavně v posteli. A pak se to prostě nějak semlelo, že po odstavení ode mě nechtěla pryč. Asi ji silou nutit nebudu. Vždycky když se o to pokusím, tak usedavě pláče. Ale opravdu usedavě, že až srdce bolí.

    A budu doufat, že to časem samo odezní…

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist