Z dob, kdy jsem ještě měla čas číst časopisy, si matně vzpomínám na různé ankety a články na téma ideální partner (nebo manžel). Až teď, když se nad tím zpětně zamyslím, mi přijde divné, že jsem nikdy nečetla nic o ideálním dítěti…
Jaké tedy je a jak vypadá ideální dítě? Narozdíl od ideálních partnerů se charakteristika ideálního dítěte značně liší v závislosti na jeho věku. Spolehlivost a smysl pro humor nám může připadat ideální u partnera ve 20 stejně jako v 60, ranní vstávání po 9. hodině bude pro nás ideální u kojence a batolete, zatímco u puberťáka, kterému v 7.15 odjíždí autobus do školy, to budeme naopak řešit jako problém.
Vezměme to tedy podle jednotlivých období v životě našich ideálů 😉
Ideální novorozenec prakticky celý den prospí. Budí se nejdříve po 3, lépe však po 4 hodinách, aby se nechal od maminky nakojit. Během deseti minut se vydatně napije tak, aby mohl spát další 4 hodiny. Krásně přibývá na váze, ale zase ne příliš, aby nás to neznervózňovalo a nebyl moc těžký na nošení. Po každém kojení si předpisově odříhne a bez problémů usne sám v postýlce. U večerního koupání projevuje už v prvních dnech nezdolné nadšení.
Ideální kojenec již může být bdělejší než novorozenec. Ve chvilkách (!) bdělosti si hraje s odpovídajícími hračkami (vůbec se nevrhá na tu hnusnou fialovou kočku-nebo-co-to-je od manželovy sestřenice). Jeho psychomotorický vývoj je o něco rychlejší než velí tabulky, ale ne příliš, aby nás to neznervózňovalo a nebyl příliš náročný na hlídání.
Ideální batole pravidelně spí tři hodiny po obědě, který vždy sní do posledního drobečku a slastně se u něj olizuje (pozor – nezaměňovat s mlaskáním u jídla). Dokáže odhadnout své schopnosti a možnosti, takže neleze na kuchyňskou linku, ani neskáče bezhlavě z gauče na hromadu polštářků na zemi (ostatně ani by ho nenapadlo házet je na zem!). To, že usíná samo v postýlce a vůbec nemá dudlík, považuje batole samo stejně jako jeho okolí za naprostou samozřejmost. Plenky odkládá nejpozději ve dvou letech, přičemž od 18 měsíců je používá stejně jen jako pojistku na noc (zde se nejspíš budeme lišit od generace našich rodičů, které však na oplátku baví přehršlí říkanek a dětských písniček). Také výborně snáší jiné děti i další osoby. Nemá problém strávit odpoledne bez maminky.
Ideální předškolák se každé ráno bezmezně těší do školky, takže se vzorově nasnídá a sám obleče a to bez jakýchkoli diskuzí o tom, co si vezme na sebe – není třeba mu vysvětlovat, že při mrazech nemůže jít v letní sukýnce, ani že to oblíbené tričko se skvrnou od špenátu od včerejšího oběda patří do špinavého prádla (ostatně ideální předškolák nikdy nemá na tričku skvrny od špenátu). Ve školce spolupracuje s paní učitelkou a krásně si hraje s ostatními dětmi. Jistě netřeba zmiňovat, že se nevzteká, poslouchá na slovo, ostatně mnohé mu ani nemusíte připomínat (např. po Večerníčku automaticky naběhne do koupelny k čištění zoubků, po němž se již odebírá do svého pokoje, kde sám usíná dříve než začnou večerní zprávy).
Zde bych ještě ráda doplnila jednu speciální kategorii – ideální sourozenec. Ten bezvýhradně miluje své(ho) sourozence. Nikdy se s nimi nepere o hračky. Do jejich hry se totiž buď zcela nenásilně zapojí, nebo se do ní naopak vůbec nevměšuje.
Ideální starší sourozenec si bedlivě střeží své hračky, které se tomu mladšímu ještě opravdu nemají dostat do rukou – např. různé titěrnosti, lepidlo, fixy – a to tak, že je používá výhradně ve chvílích, kdy malý bráška nebo sestřička spí. Nikdy mu neukazuje nic, co by pro něj mohlo být nebezpečné, ač on sám už to zvládá. V žádném případě nevyžaduje pozornost rodičů ve chvílích, kdy je potřeba mladšího přebalit či nakrmit.
Ideální mladší sourozenec nikdy nepotřebuje nakrmit ani přebalit v době, kdy se rodič věnuje staršímu sourozenci. Rovněž nemá potřebu brát staršímu jeho hračky.
… dál by měl následovat ideální školák a puberťák, ale vzhledem k tomu, že s těmito obdobími mám zatím zkušenosti jen z té druhé strany, nerada bych se pouštěla na tenký led a nechám to na těch, kdo mají nějaký vzorek doma 😉 Takže???
Máte doma ideální dítě?
My ne, a to máme už dva „vzorky“. Asi ale nemusím dodávat, že ač si často postesknu, jak se míjejí s těmi ideálními představami, nevyměnila bych je za nic na světě.
… rozhodně ne teď, když to píšu – je 23:17 a obě spokojeně spí 😉
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (19 vyjádření)
Anonymní – děkuju, jsem ráda, že jste se pobavili 😉 Sama teď koukám, co jsem to kdysi vyplodila 🙂 a musím říct, že i s tím téměř dvouletým odstupem to vidím asi stejně.
..tak jsme se s přítelem nad článkem zasmáli a rozplýváme se blahem nad naším andílkem, který asi spadá do kategorie ideálního dítětě 🙂
Sice si zrovna prochází obdobím vzdoru a v tom je dokonalá, ale na druhou stranu vzorově papá, přes den spí nejméně 3hod, večer si jde sama k postýlce a čeká až ji dáme spát (většinou kolem 7 hodiny večerní), ráno vstává kolem 7:30, někdy i později, zbožňuje děti a kolektiv, a vydrží bez mámy i celý víkend.
Jak říkám ideál, jediné co jí a nám komplikuje život jsou její padací „aktivity“, vcelku špatěn chodí, tak má pořád modřiny, rozbitou pusinku, zaražené přední zoubky…ale zvládá to s přehledem a během pár minut je po pláči a bolesti 🙂
Musím říct, že jsem se při čtení opravdu dobře bavila. Máme to štěstí, že naše dítě je občas ideál, ale jen občas, takže když to nastane, umíme si toho patřičně vážit. Ale nikdy to netrvá tak dlouho, aby to začala být nuda. Takže – není tohle právě ten ideál?
Však nebojte – Djamila nějaké takové školení pro rodiče plánuje, ne!? ;o)
Jen aby z našich robátek už nebyly zasloužilé matky a otcové, než se toho dočkáme…
Pomněnko, tak neboj, nejsi v tom sama, taky bych to školení na domluvu v klidu se zuřícím dítětem potřebovala.Taky si říkám že se nenechám příště tak vytočit a stejně příště řvu jak pardál s šíleným výrazem ve tváři.A co víc, když je u toho i tatínek tak mě ještě před tím děckem řekne ať neřvu na celou dědinu, tak mám po respektu úplně.A po nervech taky.
Pár dní bych opravdu ideální dítě asi potřebovala, ale musím říct, že když byl náš junior na prázdninách u babičky, tak nebýt našeho miminka tak pro něho jedu dřív at se vrátí, protože jsme doma měli příliš klid a příliš uklizeno. Navíc malá byla novorozenec ideál, takže jsme měli opravdu klid a čas.
Jarmusch, jo jo, taky jsem jak na trní, když ten náš vzteklounek má úžasný den, je zlatý, na zavolání se přijde ukázat, v obchodě mi ho pochválí, jak je hodný kluk, co bude zítra, ptže většinou platí, že co nenazlobí jeden den, nazlobí druhý, a to pak stojí za to. ALe přece nemůžu mít dítě, co sedí na dupce a čte si knížky, aniž by projevilo svůj temperament…
Jen bych vážně, vážně, vážně potřebovala školení, jak se rozumně domluvit se vztekacím dítkem a neztratit při tom nervy a dokončit debatu v klidu… S tím teda občas fakt bojuju i přes mnohá předsevzetí, že se prostě nenechám vytočit a hlas nezvýším.. Není tu nějaká ideální matka, která by mi dala školení??? ;o))
Petro – jo, ty „ideální chvilky“ vynahraděj všechno, co ideální není. Ta příroda to dobře vymyslela, ta fuška, kterou byl jejich porod, nám zřejmě zaručuje doživotní bezvýhradnou lásku k nim ;o))
No, já si zrovna dneska říkala, když jsem pozpátku odcházela od holčiček z ložnice, mávajíc a posílajíc vzdušné hubičky, jak mám zlaté děti. Ale vědoma si pravidla, že každá kladná myšlenka bude záhy potrestána, se tak trochu obávám zítřka (resp. už dneška), co zas bude…
I když možná to nebude tak horké – každodenně například řešíme spor, kde bude která beruška sedět v autě. Místo za mnou je žádané. To za tatínkem už méně. (Ale kupodivu – holčičky začínají být schopné se domluvit na střídání).
Děkuju za všechny pochvaly 😉
Psala jsem to po jednom hodně perném dni, kdy jsem měla našich slečen plný brejle. Druhý den byly v pohodě a já přemýšlela, že článek ještě smažu. Pak jsem pro změnu zvažovala napsat pokračování o tom, jak jsem to vlastně napsala blbě, protože dítě ideál je to, které máte doma.
Včera večer jsem pro změnu byla ochotná holky vyměnit za kohokoli, kdo nebude ječet, kvílet a vztekat se.
A tak to je vlastně pořád. Naštěstí ty chvilky, kdy bych je nevyměnila ani za dítě, které si uklízí hračky, nevzteká se, nerozlívá vodu po bytě, nemaluje fixama po zdi, nepatlá rukama od jogurtu po čerstvě umytým zrcadle a samo ochází do postele ve chvíli, kdy Večerníček řekne „Dobrou noc“, ty chvilky (zatím???) převažují nad těmi, kdy bych nejraději prchla za sedmero hor, řek a lesů.
Ostatně zatím holky spí přes 10 hodin denně…
Suma sumárum:
– článek nemažu
– ideální dítě bych na pár dní brala
– holkám to radši nedám nikdy přečíst (obávám se, že by mě vyměnily za ideální matku dřív, než by stihly tenhle výtvor dočíst ;-))
Tami, naše děti jsou ideální…pár minut denně (každý jindy) vždycky :-))).
Tamino, tak tak, na pár dní bych si dala říct.. Ale na furt?? To by byla nuda, bych neuklízela hračky desetkrát za den, neutírala rozlité pití 5krát za den, nesundavala Tomáše z Marka 4krát za den, nesundavala Marka z Tomáše 3krát za den, neuvažovala o psychoterapeuovi dvakrát za den, neluxovala a nevytírala denně a po uložení neshledala, že ten úklid nemá efekt ;o))) CO já bych dělala s tím volným časem????
Opravdu milý článek..mooooc hezky se to čte,…přidala bych,že se ideální dítě-předškolák se v žádném případě nebudí ve 3ráno a hystericky neječí na všechny kolem cca 30min.:-))))
Krásně mluví a pokud mu maminka něco nerozumí tak se nevrhá na zem a nekope kolem sebe.
ale ťuk ťuk..musím říct,že i když prcek sem tam hysterčí v noci..tak přes den se krásně uklidnil a sám si hraje…někdy jsem úplně v úžasu jestli je to to moje aktivní dítě:-)
K
Jo, tak já bych si občas nějaké ideální dítě i střihla :-)) Aspoň na pár dní. Jen nevím, jestli by pak děti nezačali sumírovat nějaké body o tom, jak má vypadat ideální matka 🙂 Obávám se, že bych neprošla :-))
Super článek, pobavila jsem se 🙂
Hezký článek 🙂
Po zkušenostech s Terezkou – mi HOnzíček připadá jak anděl :-DD A není to tak, že by se nevztekal, neplakal a nelezl kam nemá. Přijdou mi neuvěřitelné asi normální věci – že se nechá obléct, že pozná že má hlad, že se mu chce čůrat, že mu dokážu odvést pozornost na jinou věc, ještě než se začne vztekat 🙂
Jsem z toho úplně paf 😀
Moc hezký článek, ale dávám za pravdu taky bych ideální dítě nechtěla, ale na druhou stranu trochu hodnější by neuškodilo 🙂
Jo jo, Leni, ale to musí každá poznat na vlastní kůži :))) A díky Bohu, že ty naše děti mají do ideálu daleko…
Ideální dítě = prototyp robota. Už vidím, jak moje dítka jsou bez odmlouvání převlečená, neperou se při hraní a procházkách, bez řečí si čistí zuby a těší denně do vzdělávacích institucí. Chachacha…
Znám jednu maminku, která od své dcerky vyžaduje podobné „dovednosti“, jsou jí 4 měsíce a já se těším, až jí předvede, že naše děti nejsou nesnesitelné a nevychované, ale její dcera je taky jen dítě.
Petro, skvělý článek 🙂
Ale já bych tedy ty ideální děti nechtěla…. to by byla šíííííííílená nuda! :))))
Raději ty svoje čtyři raubíře, co se hádají, perou, dělají binec, kapou si po tričkách…. i toho skoro puberťáka 🙂
Peti, moc hezký článek. Já mám tedy doma už tři antiideální děti a taky bych je nevyměnila!
Petro, moc hezky napsané, tvoje články mi chyběly, tak doufám, že to je jen první vlaštovka a jaro teprve přijde ;o)) A těším se na popisy dalších stádií, přeci jen mám trochu odstup….
Mobile Sliding Menu