Dětská otázka o dětech…

Děti nám postupně rostou a mají spoustu otázek, na které potřebují slyšet odpovědi. Určitě jednou přijde i otázka: „Kde se berou miminka?“ Na to bychom měly být připravené, abychom pak celé koktavé našim dětem nevysvětlovaly nějaké nesmysly jako třeba, že holčičky nosí vrána a chlapečky čáp…I malé děti si zaslouží trošku té pravdy – samozřejmě přizpůsobené jejich věku.

Jinak by to mohlo dopadnout i takto:
„Pepíček vyrukoval na tatínka s obvyklou dětskou otázkou, jak vlastně přišel na svět.Otec vyhýbavě odpověděl, že ho přinesl čáp. Pepíček se beze slova otočil a na odchodu si mumlal: To snad není možné?! Trouba jeden, má takovou hezkou ženu a p…..á? s čápem!

Takže jak na ně?
Těm nejmenším můžete opravdu pověsit na nos blud, že děti nosí čáp/vrána, ale myslím, že lepší by bylo jim třeba říct, že miminko vyrůstá u maminky v bříšku. Myslím, že dál ani moc pátrat nebudou.
A kdyby pátraly, tak co třeba zkusit říct pohádku o tom, jak je miminko u maminky bříšku – a tam je pro ně vytvořená taková maličkatá jeskyňka, kde miminko hodně spinká a čeká až vyroste, abyste si pak mohli spolu hrát. Ale dle zkušeností mých kamarádek se v tomto věku o to ještě ani moc nezajímají – tedy pokud zrovna nečekáte doma další miminko, pak se shodují v tom, co jsem napsala shora.

Okolo pěti let už je bude asi i zajímat, jak se do bříška miminko dostalo a jak se dostane ven… Takto staré děti už jsou docela rozumné, takže by mohly pochopit, že když se mají maminka s tatínkem rádi, tak že z maminčinýho vajíčka, které má v bříšku, vyroste miminko a to miminko, když je už dost velké, v porodnici vyndá pan doktor. Dle názoru mé kamarádky (2 už velké děti – kluk a holka) již v tomto věku je i dobré vysvětlit, že tatínek má přirození a k čemu slouží a co se s ním dá v ložnici s maminkou dělat :o) – prý to také hodně řešili s pomocí encyklopedií. Zkušenost další kamarádky byla taková, že dětem (2 kluci) stačilo pouštět přírodopisné filmy o zvířátkách a říkat jim, že u lidí je to podobné.

Školáci okolo 9-10 let od kamarádů už leccos ví, tam už by čáp a vrána určitě neuspěli :o). S 9-ti letým dítětem bych si už klidně sedla k nějaké dětské knížce o lidské anatomii a snažila se vysvětlit, že tatínek má spermie a maminka vajíčko a že když se mají rádi, tak se „procesem lásky“ spojí vajíčko se spermií a vznikne v bříšku miminko. To miminko, že se potom vyvíjí a pak ho maminka porodí za pomoci pana doktora v porodnici. Je už určitě i čas k tomu popovídat si s holčičkou o menstruaci a s klukama o poluci. Určitě o tom také existuje spousta knížek, které by nám mohly pomoci.

14-ti letý puberťák už zřejmě asi ví, jak se miminka dělají, jak rostou i jak se dostanou ven. Takhle velkému dítěti je už spíše potřeba vysvětlit rizika nechráněného sexu, to že se sexem rozhodně nemusí pospíchat, že záleží jen a jen na něm, kdy bude chtít začít (samozřejmě až co dovrší zákonnou hranici).

Samozřejmě, že každé dítě je jiné a ke každému je potřeba individuální přístup. To tu asi všichni víme. Stejně tak vám nechci vnucovat nějaké věty, co máte svým dětem říkat. Tohle je spíš jen taková malá nabídka toho, jak by se toto téma dalo dětem vysvětlit. Stejně tak chci říct, že já sama s tím zatím žádné zkušenosti nemám – máme doma zatím jen půlroční mimčo. Určitě většina z vás má již v tomto nějaké ty zkušenosti a podělí se tady o ně…

Všechny tyto rady jsem čerpala jednak z časopisu Svět ženy č.6/2006 a jednak jsem si udělala mezi svými kamarádkami a známými, které jsou „dětné“ i bezdětné malou anketku, ve které holky v podstatě říkaly to, co článek v časopise. Shodly jsme se také na tom, že již od mala je potřeba s dětmi mluvit i o intimních věcech, aby pak neměly blok si o tom s náma povídat.