Lež má krátké nohy!!!… takto zní staré moudro, které lidstvo provází snad od nepaměti. My samy žijeme obklopeni lží. Někdy ji už ani jako za lež nepovažujeme např. když si malinko upravíme příhodu o našem pozdním příchodu do práce … Co se skrývá pod lží, proč nám začnou lhát naše děti, když jsou tak čisté a nezkažené???
Dětská lež u předškolních dětí je podle odborníků důkazem normálního vývoje, stejně jako ostatní složky charakteru malého človíčka. Je proto nutné ji posuzovat podle věku dítěte, ale i především podle druhu lhaní.
Pokud se budeme soustředit jen na odhalení a potrestání dítěte, nikdy nemůžeme počítat se 100% úspěchem neříkání lží. Jestliže se ovšem zaměříme na emoční prožívání a základ proč dítě lže a co ho k tomu vedlo, minimalizujeme nebo zcela odstraníme příčiny vznikajících lží, pak bychom mohli zcela toto chování zastavit. Lhaní je důsledek, ne příčina!!!
Dítě musí ze strany rodičů cítit, že je milováno, i když zažívá stud. Pokud dítě lásku vědomě neprožívá a nepociťuje, nebo si není láskou blízkých jisté, selhávají všechny tresty i odměny.
Bezpodmínečná láska rodičů k dítěti je jediným nejúčinnějším zdrojem ke zdravému vývoji dítěte.
Pokud dítě záměrně lže, měli bychom malému lháři dát šanci „přiznat barvu“ a uvést věci na pravou míru. Když se dítě zachová čestně a přizná se – netrestejte ho!!! Důsledně mu vysvětlete, že tudy cesta nevede a že dříve nebo později se pravdu stejně dozvíte. Zároveň mu řekněte, jak moc si vážíte toho, že se vám přiznalo a že to nebylo určitě jednoduché!!!
Zkuste použít příklady z pohádek či filmů, kde dítěti názorně ukážete, že se lhaním věci jen zhoršují a že pravdomluvnost je lepší prostředek k dosažení cíle. Mluvte také o tom, jak se cítí ten, komu je lháno a jaké má pocity samotný lhář, když ho nepravda tíží.
Ujistěte toho svého „provinilce“, že pokud vám nebude lhát, vyřešíte problém společně a že za ním vždy stojíte.
Pokud je potřeba sáhnout po nějakém trestu, neměl by být příliš tvrdý, protože dítě se mu příště pokusí vyhnout další lží.
Nejhorší variantou je podezírání: „Opravdu mi říkáš pravdu?!“ Pokud si nejste jisti, jaký přístup zvolit, představte si na místě svého dítěte samy sebe a zkuste si uvědomit, co by pro vás bylo přijatelné a co by vás už zranilo nebo spíš i zatvrdilo.
*****Jak řešíte a vnímáte lži svých dětí???*****