Mozek pracuje teenagerům jinak než malým dětem nebo dospělým. Jde o dědictví z dávných dob lidské evoluce, kdy „mladická nerozvážnost“ přinášela teenagerům více dobrého než zlého…
Vědci nashromáždili dost důkazů o tom, že bez viny nejsou ani funkce teenagerova mozku.
Výslednicí všech těchto faktorů je paradox. Lidé jsou v drtivé většině v teenagerském věku nejzdravější za celý svůj život. Dětské nemoci už je netrápí a choroby středního či vyššího věku mají teprve před sebou. Přesto je úmrtnost teenagerů třikrát až čtyřikrát vyšší než u malých dětí. Jen ve Spojených státech připraví „mladická nerozvážnost“ ročně o život 27 000 lidí ve věku od deseti do čytřiadvaceti let. Jako nejrizikovější se jeví věk od patnácti do devatenácti roků.
Psychologové a neurologové začínají teprve odhalovat, co všechno se v mozku teenagerů odehrává. To, že se teenager chová podobně jako dospělý, ještě neznamená, že mu v mozku probíhají stejné procesy. Naopak. Názorně to dokládají výsledky experimentů, které provedla americká neuroložka Bea Lunová z lékařské fakulty na University of Pittsburgh.
Dobrovolníci z řad teenagerů dostali zdánlivě jednoduchou úlohu. Čas od času se jim na okraji zorného pole rozzářil bodový zdroj světla. Přirozená reakce člověku velí, aby si světlo zahlédnuté koutkem oka zevrubněji prohlédl. Úkolem dobrovolníků bylo toto nutkání potlačit a dívat se dál přímo před sebe. Osmileté děti uspějí zhruba jen při každém druhém pokusu. Dospělým úloha velké problémy nedělá. Na první pohled to platí i pro teenagery. Úspěšností se prakticky vyrovnají dospělým. Dramatický rozdíl byl patrný teprve ve chvíli, když vědci sledovali zároveň i aktivitu mozku dobrovolníků. Dospělí aktivovali při plnění úlohy poměrně malou část mozku. Teenageři museli pro zvládnutí stejného úkolu mobilizovat rozsáhlé oblasti kůry čelního mozkového laloku, jež se podílejí na plánování a provádění složitých akcí.
„Mozek mládeže pracuje tak, jako kdyby mozek dospělého řešil podstatně obtížnější úlohu,“ řekla Bea Lunová v rozhovoru pro vědecký týdeník Science. „Může se zdát, že se mládež chová stejně jako dospělí, ale co do poznávacích schopností se jim stále ještě nevyrovná.“
Velká přestavba mozku
Anatomicky se mozek dvanáctiletého dítěte neliší od mozku dospělého člověka. Přesto čekají mozek teenagera před dosažením dospělosti ještě radikální proměny. Přestavuje se šedá hmota i bílá hmota mozku. V dětství nejprve sí lí šedá hmota, aby následně prošla určitou redukcí. Dětem začne ubývat šedá hmota mozková v týle. Jako vlna se šíří slábnutí mozkové kůry dopředu a nakonec zasáhne čelní partie mozku. U děvčat je tento proces ukončen dříve než u chlapců. Souvisí to s faktem, že děvčata duševně vyzrávají v nižším věku než mladí mužové. Úbytek šedé hmoty mozku provází nárůst bílé hmoty. Axony mozkových neuronů se myelinizují, roste jejich vodivost. Dí ky tomu jimi putuje vzruch rychleji a zvládnou také průchod větší ho počtu vzruchů za stejný čas.
Mozek dítěte vytváří při množení buněk v šedé mozkové hmotě spleť nervových výběžků, jimiž jsou nervové buňky navzájem propojeny. Přebujelá síť neuronů však pracuje těžkopádně. Nervový signál může být zpracován chybně nebo je zcela opominut. Proto se práce mozku výrazně zefektivní, když se nadbytečné spoje odstraní. Redukce mozkových spojů neprobíhá nahodile. Přednostně přežívají spoje, které mozek používá a jsou vystaveny zátěži. Naopak, zahálející spoje zanikají. Ne náhodou prahnou teenageři po nejrůznějších činnostech, kterými by mozek co nejvíce zaměstnali. Právě v tomto věku míváme nejširší spektrum zájmů. Období kolem puberty se neurologům stále častěji jeví jako klíčové pro zvládnutí řady životně důležitých znalostí a dovedností. Čím více neuronů a jejich spojů v této době mladý člověk „zaměstnává“, tím lépe. Propásnutá příležitost se jen těžko dohání.
Co dělá z teenagerů notorické hazardéry?
Teenageři nejsou hloupí. Přesto dělají věci, které by ve vlastním zájmu dělat neměli. Vysvětlování ani varování moc nezabírají. Cizí rady a zkušenosti jim jsou k ničemu. Potřebují si všechno vyzkoušet na vlastní kůži i za cenu „spálených prstů“. Proč?
Na vině je opět odlišně fungující mozek. Když dostane dospělý člověk za splnění nějakého úkolu malou, střední či velkou odměnu, v jeho mozkovém centru zodpovědném za pocity radosti se projeví podráždění úměrné velikosti odměny. Teenagerův mozek reaguje ve stejných situacích úplně jinak. Střední a velká odměna nabudí jeho centrum radosti mnohem silněji, než nakolik podráždí mozkové centrum dospělého člověka. Na malou odměnu reaguje mozek teenagera naopak výrazně slaběji – prakticky vůbec. Pro teenagery platí, že malá odměna je stejná jako žádná odměna.
U dospělých se spolu s centrem radosti aktivují i části mozkové kůry čelních laloků, které jsou zodpovědné za plánování. Centrum mozku zodpovědné za vznik libých pocitů je díky tomu „pod dozorem“, aby se mozek nenechal příliš unést. Teenager má centrum generující libé pocity pod kontrolou mnohem méně. Proto se při hledání zábavy nad následky dvakrát nezamýšlí.
Příroda jen málokdy dělá zbytečné věci. Většina procesů má svůj dobrý důvod. Hlad po „odměně“ a snížená kontrola nad vlastním rozhodováním u teenagerů nejsou výjimkou. Už našim pravěkým předkům připravoval teenagerský věk těžké zkoušky. Mnoho se toho od těch dob nezměnilo. Mladí lidé se staví na vlastní nohy, opouštějí rodiče, navazují nové vztahy. Probuzené pohlavní funkce je nutí hledat životního partnera. To všechno byly, a do značné míry stále ještě jsou, riskantní činnosti, do kterých by se člověk s chladně uvažující hlavou nehrnul. Mozek naladěný na „hazardérskou vlnu“ však zbavuje teenagery zábran a otevírá jim dveře do světa. Proto se teenageři nikdy nebudou chovat tak, jako se chovají dospělí. Není jim to od přírody dáno.
Napsal/a: Jaroslav Petr
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (4 vyjádření)
Hodně zajímavý článek – děkuji 🙂
No, Katys, já se třeba nedávno dočetla, že u chlapců má velký vliv testosteron – nejvíce ho mají chlapci v těle po narození, pak kolem 4-5 let – to je období, kdy se začínají hry výrazně dělit na „holčičí“ a „klučičí“ a do té doby i výrazně klidní chlapci lítají jak střely, střílí, bojují, soutěží a velmi často taky riskují… a pak právě v pubertě – v tomto období se hladina testosternu pohybuje velmi vysoko – je asi 800krát (!) vyšší než v „mezidobí“. Proto prý máme na chlapce v tomto věku pohlížet velmi shovívavě, oni „za to “ prostě fakt nemůžou 🙂 Četla jsem to v knize S.Bidulpha „Výchova kluků“ – myslím, že mi pomohla pochopit, co se v mozku i těle chlapců odehrává.
Jak je to s dívkami, nevím, ale existuje kniha „Výchova dívek“ – tuším, že autor je stejný. To jen k tvému dotazu 🙂
Zajímalo by mě jestli to platí stejnou měrou jak pro holky tak kluky , poněvadž si myslím že riskování a hazardování se životem se zvětší části vyskytuje u kluků než holek a platí to i v dospělosti .
To je vážně zajímavé, taky jsem četla něco o vývoji lidského mozku, ale tedy u kojenců. Zajímalo by mě, zda někomu může mozek „zakrnět“ v teenagerské podobě až do dospělosti.
Moc hezký článek. Děkuji.
Svého času jsem sledovala na satelitu – věnovala se tomu stanice Spektrum a Discovery – pořady na toto téma – vývoj lidského mozku v období puberty, bylo to velice zajímavé, užitečné a poučné – a tahle ukázka z časopisu je přesně taková – velmi zajímavá. Díky moc.
Mobile Sliding Menu