Odmala jsou naše děti bombardovány zvukovým smogem. Když k tomu přidám ještě rychlost obrazů, které se střídají v televizi, tak je to docela mazec. Kdo se může divit, že prostě vypínají?
Zaposlouchejme se – tikot hodin, hučení topení, kroky z chodby, hlasy lidí, kroky po schodech, projíždějící auto, zpěv ptáků, klapání podpatků na chodníku…
My všichni žijeme v neustálém hluku. Někdo v menším, někdo ve větším, ale všichni.
Přijdeme do obchodu a hraje tam nějaká hudba – jen jako kulisa. Mnohdy je ale tak hlasitá, že lituji ty prodavačky, že v tom musí být celý den.
Ve spoustě domácností je během dne pořád zapnutá televize. Prostě už je to takový zvyk – ráno se probudí, vstanou nebo přijdou odněkud domů, a zapnou tu kouzelnou bednu. Jen tak zase jako kulisu, kterou ani nikdo vlastně nesleduje, ale hraje.
Jen si představte, že jste malé dítě, že vám trvá, než zaostříte a zorientujete se v obrázku, a než pochopíte, co to vlastně vidíte, tak je obrázek pryč a už je tam jiný a pak další a další a další…
Obraz střídá obraz, akce střídá akci.
Já vím, celá naše společnost, ale člověk jako živočišný druh se zas tak rychle nepřizpůsobuje. Jeho vývoj, vývoj jeho mozku je dlouholetý proces a ne záležitost jedné – dvou generací.
A tak důsledkem toho jsou přetížené děti a vystresovaní dospěláci. Že by proto byla in vlna wellness? Vlna relaxací, meditací a obrácení se na východní filozofie, kde hledáme klid a mír a čerpáme sílu čelit tomu stresu?
Je to možné. Ale to můžeme my dospělí, pomáháme si tím.
Děti neumí relaxovat ve vaně nebo při svíčkách a dobré kávě nebo při vínku.
Nepřijímají podněty a informace zvenčí, uzavřou příchozí kanál před okolním světem, aby se ochránily, je to přirozená ochrana mozku.
Naciťme se do prostředí, ve kterém vyrůstá malé dítě, které nasává, jako houba všechno z okolí, i to, co pro něj není absolutně vhodné.
Naciťme se do toho, jaký zmatek a chaos to v nás vyvolává. Vůbec necítíme klid a mír v duši. A to na rozdíl od dětí chápeme svět kolem nás a rozumíme spoustě věcí. Malé dítě ne. A o to je zmatenější a ztracenější v tom chaosu informací a podnětů.
A tak mozek, aby se nezbláznil při vyhodnocování a zpracovávání toho, které informace jsou pro něj užitečné a potřebné, a které ne, jednoduše vypne. A protože je mozek neuvěřitelně plastický, naučí se vypínat, kdykoliv se cítí nekomfortně. Pak dochází k tomu, že vypíná i tehdy, když chceme dítě něčemu cíleně naučit.
Mozek už ale má program: Pozor, chtějí, ať se soustředíš! Nějak moc informací! Braň se! Vypni!
Vytvořit dětem podnětné prostředí neznamená zahrnovat je nepřeberným množstvím nejnovějších hraček.
Jde o to vytvořit poklidnou laskavou atmosféru, ve které se bude dítě cítit bezpečně a dobře. Pak bude mozek uchlácholen pohodou a tak trochu obelstěn tím, že se vlastně neučí, ale hraje si.
Očním kontaktem si ověřujete, že vás dítě vnímá, že poslouchá, co říkáte, a zároveň i vy vidíte na jeho očích, v jakém rozpoložení je a můžete reagovat a přizpůsobit výběr činností, zvolit vhodná slova nebo dotek.
Doteky a emoční prožitky jsou nedílnou součástí harmonického rozvoje dítěte. Doteky, pohlazení, pomazlení, pusa, to všechno jsou významné faktory, které ovlivňují míru a kvalitu vstřebávání informací u dětí.
Když propojíte učení s pohybem, s ohmatáním si věcí, s nějakým emočně zabarveným zážitkem, pak to padá na úrodnou půdu. Když si malé dítě vezmete na klín, dáte mu do ruky hračku a laskavě si s ním o této věci povídáte a necháte ho jí manipulovat, nebo si prohlížíte knížku, houpáte se do rytmu říkanek atd., dítě otevře svůj „nasávací kanál“ a má volnou cestu k vstřebávání informací. Učí se.
Příjemnými dotyky, milými zvuky a vstřícností pomáháme dítěti být v klidu a učit se. Otevřeně přijímat informace o světě kolem nás. Učíme je, že svět je bezpečné a krásné místo, kde se dá žít s láskou a bez stresů.
Mazlete se se svými dětmi, probouzejte v nich příjemné emoce, buďte vnímaví, laskaví a trpěliví.
Přinese to vám i vašim dětem sladké ovoce.
„Co zaseješ, to sklidíš.“
Tady to platí dvojnásob!