Tak mě napadá, že bych si mohla říct: „A mám to za sebou.“ Pět týdnů intenzivního zapojování uší, rukou a mysli uteklo jako voda. Kdekdo by si mohl říct, že je splněno.
Ale já jsem přesvědčena, že pět týdnů strávených v kurzu je startovním bodem do velkých změn v životě. A teprve teď to začíná.
Jsem až udivena, jaké „zázraky“ se děly a dějí. Leckdo by si jich možná ani nevšiml. Ale já si každý den uvědomuji, že jsme vlastně udělali další pokrok.
Ač se mi zpočátku mohlo zdát, že synek nevnímá, protože mi zrovna neodpovídá na mé dotazy (leckdy mě utiší slovy: „mami, neříkej mi nic“ – nemá náladu na domlouvání anebo prostě nechce, abych na něj už mluvila), dostane mě svou odpovědí, když už ji nečekám.
Důležité je ale podotknout, že stejně jak se lze dočkat „zázraků“, stačí málo (např. dva dny nevyspání spolu s počínající nemocí) a vše může být ve starých kolejích, ač to člověk v ten moment zrovna nechce, ale prostě není na nic nálada, a co není příkazem, nefunguje. Ale je to jen tím, že to nechci JÁ! Proč by pak měli spolupracovat ostatní, že?
Další týden je pak třeba věnovat pozornost hlavně sobě a vrátit vše do ideálního stavu – což se děje hůř, než kdy dříve. To si člověk pak uvědomí, jak málo stačí, aby se vše pokazilo a došel k závěru, že postaru už mu to nevyhovuje…
Kurz Nevýchovy mi otevřel oči, co se mého přístupu k výchově týká, nabídl spoustu cenných rad na řešení situací, ve kterých jsme se našli a největší dojem snad zanechala audia z pohledu dítěte – to už si pak stačilo říct jen AHA.
Po pěti týdnech se nám podařilo vyřešit hlavně vztekání s oblékáním a řada dalších, ač malých (ale pro mě velkých) věcí, ne přímo problémů. Jsou to např. odchody ven, válení flašky na pití po zemi, hraní na telefonu.
Sice to někdy ještě drhne, ale alespoň máme stále na čem pracovat a těšit se na to, jakou situaci nám každý den nabídne k řešení.
Svůj obrázek o výchově Nevýchovou si můžete udělat v rychlokurzu ZDARMA.
– – -> Vstupte do rodičovského rychlokurzu, kde se dozvíte:
… bez křiku, pohlavků a zbytečného pláče.