„Jasné,“ reagovala Martina na můj nesmělý dotaz, jestli by byla ochotná zodpovědět mi 3 otázky do připravované série článků o Nevýchově. Nakonec bylo těch otázek dvakrát tolik, protože Martininy odpovědi na první tři probudily moji zvědavost. Ale ani to nebyl problém.
Než vám ale naservíruju náš rozhovor, měla bych Martinu představit…
Martina Marková je autorkou projektu To není vaše vina zaměřeného na oběti incestu a sexuálního zneužívání v dětství. Sama o sobě říká:
Přežila jsem incest.
Nyní jsem na cestě k uzdravení.
Jsem manželka a matka a ukazuju ostatním, kteří přežili incest a sexuální zneužívání v dětství, že cesta a naděje existuje.
Nejste v tom sami. A není to vaše vina!
Více o Martině, jejím osudu i jejím projektu se dočtete na www.markovam.cz.
A teď už slíbený rozhovor…
Proč ses rozhodla vstoupit do kurzu Nevýchovy?
Nevýchova se mi loni na podzim objevila v životě už podruhé. Poprvé před pár lety, ale to jsem si řekla, co mi bude co povídat ženská, která nemá vlastní děti.
Situace loni na podzim byla taková, že manžel na 9 dní odjel a po jeho návratu jsem si myslela, že dcerce začíná období vzdoru. Byly jí necelé 3. Nejdřív jsem si to s tím, že manžel byl pryč, nespojila.
Taky jsem byla ve svém prvním on-line kurzu Pavla Říhy Produktivní za 30 dní a první úkol byl ujasnit si priority. No a v té chvíli se mi Nevýchova objevila v životě podruhé. Jedno k druhému a šla jsem do toho.
Co se změnilo, že to pro tebe napodruhé už nebylo důležité, že Katka nemá vlastní děti?
Tenkrát jsem si říkala, že s cizíma dětma je to přece jiné než s vlastníma. Podruhé jsem to už neřešila.
Změnilo se hlavně to, že díky kurzu Pavla Říhy jsem si řekla, že TOHLE je důležité… myslím výchova/nevýchova, tak jsem do toho šla. To už jsem neřešila, že Katka
nemá vlastní děti.
Díky své pedagogické praxi a „macešství“ může stavět na zkušenostech s ohromnou spoustou dětí různých charakterů. Ostatně, poslechněte si to přímo od ní – hned v prvním díle bezplatného rodičovského kurzu.
Co konkrétního se ti díky Nevýchově podařilo zvládnout?
Tenkrát malá bojkotovala babičku i školku. Ale školku jsem vzdát nechtěla. Takže první úspěch byl, že mě vůbec napadlo se zeptat, co by jí pomohlo. Následující 2 měsíce jsme babičku vypustili, a ve školce jsem domluvila, že jsem ji předávala učitelce do náruče. A to zafungovalo.
Taky tolik neřeším. Někdy si říkám, že jsem až moc benevolentní, ale říkám si, kdo je nositel problému. Většinou já.
Zabrala ta změna předávání ve školce okamžitě a dlouhodobě?
Tenkrát to pomohlo hodně, nevím, jestli se dá říct okamžitě a dlouhodobě. Asi po 2 měsících už to přestala vyžadovat. Teď ji předávám do náruče jen někdy. Od té doby zase ve školce řešíme jiné věci.
Která z rad v kurzu pro tebe byla nejvíc překvapující nebo nejužitečnější?
Hezké je brát dítě jako partnera. Ne vždycky to jde. Ale ta změna úhlu pohledu je fajn.
Vlastně mi většina věcí potvrdila to, co jsem dělala instinktivně. Například v 5. týdnu se probírá, že si rodič má udělat čas pro sebe. Na to jsem přišla po 2 letech velmi bolestně taky. Myslím, že tohle by mělo být hned na začátku kurzu 🙂
Nevýchovu neberu striktně, prošla jsem celý kurz a spíš zkouším, navrhuju možnosti, přemýšlím, jak by to šlo jinak. Inspiruju se příběhama na facebookové skupině. Mluvím s malou, vysvětluju. Snažím se, jak nejlíp umím, a určitě mě Nevýchova nasměrovala správným směrem.
Nicméně určitě se mám ještě kam posouvat 🙂 Můj táta byl „policajt“ a občas k tomu taky sklouznu, ale snažím se být stále víc vědomější.
Kdybys měla z celé Nevýchovy vypíchnout jednu jedinou radu, co by to bylo?
Jedinou nevím, dala bych dvě. Jednu – máma MUSÍ mít čas na sebe. Opakovaně kolabuju ve chvílích, kdy si myslím, že to dám bez odpočinku.
A druhou – brát dítě jako sobě rovné.
Chcete vědět víc?
- Přečtěte si všechny články ze série 3x o Nevýchově.
- Nepřehlédněte ani další Příběhy z Nevýchovy.
- Navštivte sekci Výchova Nevýchovou zde na VD.
