Já už chodím na nočník!

S plenkou dnes běhají i děti, které už dávno oslavily dva roky. Je to tak v pořádku? Mají rodiče trpělivě přebalovat a čekat, až potomek na nočník dozraje sám? Nebo bude lepší mu s nácvikem hygienických dovedností trochu pomoct?

O tom, jaká rizika má předčasné nucení dítěte na nočník, se dnes dočtete všude. Příklady našich rodičů, kteří soupeřili, čí dítě bude už v roce bez plen, jsou dnes vnímány spíše negativně a nedoporučují se následovat. Moderní trend je opačný.

Většina psychologů doporučuje představit nočník nejdříve v roce a půl, ale najdou se i doporučení pozdější. Předčasné nucení prý může vyvolat traumata a psychické potíže, které nás doprovázejí celý život. Ale… Přestože se výrobci snaží vyrábět plenky co nejšetrnější k dětské pokožce, bez umělých hmot se neobejdou (pomiňme nyní velmi dobrou alternativu – látkové plenky). Do kontaktu s jemnou dětskou pokožkou tak přijde například polypropylen a pro dobrou savost se přidává polyakrylát sodný.

Obezita z plenek?

Když se v roce 2000 prováděla ve Velké Británii analýza látek v plenkách nejznámějších značek (mimo jiné Pampers a Huggies), zjistilo se, že všechny ve stopovém množství obsahují škodlivý tributylcín. Podle internetové encyklopedie Wikipedie je tato látka nejen toxická pro ledviny a nervový systém, ale „i ve velice nízkých koncentracích aktivuje buněčné receptory, které stimulují růst tukových buněk.“ Že by nárůst obezity souvisel s faktem, že děti jsou první dva roky života vystaveny kontaktu s touto látkou (byť v minimálním množství) po 24 hodin denně?

O riziku přehřívání varlátek je pravděpodobně informována každá maminka malého chlapce. Plenky ale možná nepřispívají jen ke vzniku problémů s mužskou plodností, podle nejnovějších informací se nevylučuje ani jejich vliv na rakovinu varlat.

A dětské pohodlí? Suchá plenka váží necelých 50 gramů. Mokrá má ale už 150-250 gramů, podle frekvence přebalování. Po ránu i více. U desetikilogramového dítěte se jedná o zhruba 2 % jeho tělesné váhy. Představte si, že vážíte 60 kilogramů a na svých kyčlích nosíte závaží o váze 1,2 kg. A s ním chodíte, běháte a dovádíte po většinu dne.

MUDr. Jan Ludvík, ortoped z liberecké nemocnice, nicméně uklidňuje: „Vadit by to nemělo ani z hlediska váhy, ani kvůli širšímu postoji. Nemyslím si ani, že by to mělo mít souvislost s pozdějšími ortopedickými problémy.“ Pokud má ale dítě možnost si zkusit pohyb bez plenky, možná samo přijde na to, že bez ní je to lepší.

Negativní fakta o plenkách vás zcela jistě nemají vrátit k praxi našich maminek. Jen nenápadně upozorňují, že ponechávat batole s plenkou nemusí být pro něj ani nejlepší, ani nejpohodlnější.

„Nočníková zralost“

Nemá příliš smysl začínat s chozením na nočník dřív, než je dítě zralé. To závisí na několika věcech. Především na ovládání svěračů – prostřednictvím svalů. Používání svalů obecně dítě trénuje už od narození. Ve druhém půlroce života začíná objevovat, že předměty se dají záměrně uchopit, ale i zahodit. Umí si věc držet, ale i sevření povolit. Na rozdíl od miminka, které reflexně sevře váš prst, ale nedokáže již záměrně pustit. Tato dovednost je klíčová i pro ovládání vyměšování: zadržet –vypustit.

Neméně důležitou věcí, kterou se batole musí naučit, je poznání, že se mu „chce“, a to dřív, než je pozdě. To znamená nasměrovat svou pozornost na svoje tělo. Není to jednoduché, dítě zpravidla věnuje víc pozornosti prostředí. Maminka mu musí pomoci tím, že se ptá, ale hlavní úkol je na dítěti. Samo musí poznat nutkání, zadržet jej a „zahlásit“ ho. Dohromady celkem složitý úkon. I v této oblasti platí, že vývoj je nerovnoměrný a velmi individuální.

Jak poznáme, kdy je dítě dostatečně zralé? Nejlépe tak, že to zkusíme. Máte-li dítko, které kaká v pravidelnou dobu (jako moje dcerka), z poloviny jste vyhráli. Víte už, kdy jej na nočník posadit. V takovém případě můžete začít již chvíli před dovršením roku věku. Jinak bude rozumné držet se doporučení slavného dětského psychologa Zdeňka Matějčka – vhodný čas je mezi dvanácti a patnácti měsíci.

Nabídněte malou odměnu

Dbejte na to, abyste mu nočník nezošklivili. Nátlak, nebo dokonce trestání není na místě. Zadaří-li se, pochvalte jej, můžete nabídnout i malou odměnu. Pokud se dítě „chytí“, pokračujte s pokusy. Pokud protestuje i přes vaši snahu mu pobyt na nočníku zpříjemnit, nebo se jednoduše nedaří, nácvik o pár týdnů odložte. Nic se neděje, není ještě zralé.

Někdy děti dají najevo zájem samy – začnou s nočníkem manipulovat, samy si na něj sedat, takové možnosti využijte. Dobře funguje i nápodoba. A víte, že zvuk tekoucí vody může dítě stimulovat, aby začalo čurat?

Hračky ano, nebo ne?

Moje kamarádka Pavla přišla jednou na návštěvu zrovna ve chvíli, kdy moje starší dcerka „trůnila“, oklopená hračkami. „Ty jí dáváš na nočník hračky? Já Patrikovi ne – rozptylovaly by ho a nesoustředil by se na to, co má dělat.“ Mnoho maminek se drží doporučení, že dítě se na nočníku nemá rozptylovat hrou. Ale může se potom člověk divit, že aktivního výzkumníka to nebaví a nechce posedět? Já si s oběma dcerkami při sezení na nočníku hrála nebo vyprávěla. Nikdy jsme neřešili problém, že by odmítaly chodit na nočník. Po pravdě řečeno ani nemám pocit, že by je to rozptylovalo.