Graffity nepatří jen vandalům

Když jsem se začala zajímat o graffity, uvědomila jsem si, že každý den chodím okolo maleb, které tam dřív prostě jenom byly, ale neznamenaly pro mě vůbec nic. Zjistila jsem, že v mém okolí „pracuje“ řada slušných sprejerů, ale na druhou stranu také spousta těch, kteří opravdu jenom čmárají po zdech tagy a vzkazy typu „Lucko miluju tě!“…

Je to škoda, protože kluci (a holky samozřejmě), kteří sprejovat umí, potom doplácejí na neukázněnost těch druhých.

Sprejeři potřebují legální zdi, kde by bylo dovoleno malovat. Několik takových už u nás je, ale mnohé radnice proti nim brojí v rámci boje se sprejery, čímž je paradoxně vytlačují zpátky do ulic. Přitom právě legalwalls reprezentují to pravé graffity umění, často spojené se streetartem. Na jedné z těchto walls jsem potkala týpky, co mi během vybírání místa odpověděli na pár otázek. Bohužel ani jeden z kluků se nenechal vyfotit a jejich pravá jména také neuvádím. Když budete číst dál, možná pochopíte, proč…

Týpek 1

Jak jsi vlastně vůbec začal?

S kámošema vokolo školy, protože já mám školu na Jižním městě, na sídlišti, tam se tedlectěch lidí pohybuje docela dost, takže jsem se tam postupně zasunul do tý komunity a začal jsem s nima vlastně nejdřív natáčet. Až postupně jsem si začal dělat doma skicy, začal jsem chodit na takový ty místa, který jsou dost zašitý, kolem kterejch projde jeden člověk za den, aby prostě nebylo co zkazit. A tam jsem začínal různejma tagama, žejo, a prostě čárancema. No a během jednoho roku už jsem začal chodit s nějakejma většíma crew, třeba jako jsou TSK a AQF. A s těma jsem dělal už práce, jako větší graffity a to je pak vo tom, že čím víc lidí, tím větší provar, ale prostě mnohem rychlejší práce.

Takže tě na tom bavila ta práce ve skupině, nebo co jinýho?

To prostě musí tě bavit malovat, musí tě bavit vymejšlet ty nový tvary, co nejoriginálnější znaky a písmena a prostě to nakombinovat a udělat něco co nejvíc nezvyklýho, aby to co nejvíc bouchlo do očí. Ono normální člověk to dneska moc neocení, tam jde o to vytáhnout se před těma ostatníma writerama.

Co první graffity? Hledal sis o tom něco? Jak to začlo?

Jasně. Začalo to v Americe, na New Yorským předměstí. Různý gangy si tak označovaly svoje teritorium. Až postupem času mezi sebou writeři začali soupeřit, kdo dá něco lepšího, a začali si to právě přejíždět. Další věc, když jdeš po ulici a vidíš něco, co se ti nelíbí a přitom je to na dobrým místě, tak je to prostě škoda! A zvlášť, když to ohyzdí nějakej barák, to je skoro povinost tam jít a předělat to. Tím přejížděním mezi sebou writeři a crew vlastně soupeřej.

V kolika letech jsi začal?

V patnácti, po základní škole, nebo na základní škole už sem si dělal malůvky do sešitu, ale po škole jsem s tím šel na ulici.

A kdybys měl vysvětlit, co to graffity je, pro někoho, kdo o tom v podstatě nic neví?

Některý lidi si myslej, že je to vandalismus, writeři si myslí, že to je umění. Já si nemyslím, že to je umění, já si myslím, že to je spíš kultura. Prostě je to spjatý i s tím streetartem, teda jako že s uměním – to jsou různý ty skicy, šablony, nálepky i tagy. V podstatě už jsou dneska tagy hodně malovaný, už to nejsou prostě jenom nápisy. Ale je to prostě určitej styl života, jako jsou skejťáci, jako jsou hopeři, tak jsou pak lidi, kteří maj rádi ten street a adrenalin. A jít si večer zamalovat, to se dělá v podstatě i pro ten adrenalin.