Expert na spánek vašich dětí? Jedině vy!

O spánku dětí se vedou živé diskuse a hýří se často protichůdnými radami. Na jedné straně stojí ti, co zastávají metodu „nechat dítě vyřvat“, a na druhé ti, kteří doporučují mít dítě do jednoho roku v posteli s rodiči. Kdo má pravdu? Proč je spánek dětí tak důležitým tématem?

Věřím, že čtenářky a čtenáři toho o spánku dětí již hodně přečetli. Vědí, že před spaním je dobré dodržovat stále stejné rituály, dávat dítěti pořádně najíst, vhodně upravit místnost, ve které spí. Přes všechny tyto rady je dosažení ideálního nočního spánku dítěte často obtížné. Proč tomu tak je? Z jakého důvodu se názory na uspávání dítěte tolik liší? Někdo důsledně nedoporučuje nechat dítě usínat u prsu, jiný to zase považuje za samozřejmost, kterou by matka dítěti měla dopřát.

Boj o moc

Spánek dítěte je jednou z prvních možností, kde mezi rodiči a děti může proběhnout „boj o moc“. Dítě si zkouší, kde jsou hranice, kam až se svými požadavky může zajít. Co všechno máma a táta udělají proto, abych usnul?

V dlouhém uspávacím zápolení, kdy sami rodiče jsou již na pokraji fyzického zhroucení, se občas začíná hrát hra „kdo z koho“, a rodiče možná zprvu nevědomky začnou dítě brát jako rivala – který má dost kruté metody mučení. Zde se pak začíná odehrávat něco víc, než jen pouhé uklidňování dítěte, a pokud se tak děje, je dobré si toho být vědom.

Proto musí rodič zkoušet odhadnout, jestli křik před usnutím je způsoben tím, že dítě nemůže najít klid, nebo jestli už se jedná o částečně vědomou manipulaci a snahu řídit chování rodičů.

Zdá se mi, že mnozí rodiče se bojí, jestli dítě nerozmazlí. Často se ptají, jak poznají, jestli dítěti ukazují dostatečně hranice. Odpovědí je více, dám však klasický příklad. Děti, které se naučí manipulovat, operují často svými „obsedantními“ požadavky: například odmítají jídlo, pokud jim ho maminka nerozdělí do pěti kopiček, zakazují ostatním, aby chodili po schodišti, dokud ony nedojdou dolů apod. Zde je na místě na „pravidla“ dětí nepřistoupit a kopičky z těstovin či blokádu schodiště prostě v žádném případě nedělat. Jinak to vede k modelům, které velmi trefně popisuje Jiřina Prekopová v knize Malý tyran. „Vedle slabých a manipulovatelných rodičů se dítě nemůže cítit bezpečně,“ píše. Zde je určitě dobré být důsledný a jít „proti vůli“ dítěte (tím, že bychom dítěti vyhověli, bychom dítě šťastné ani neudělali – děti potřebují mít hranice, které je uklidňují). U uspávání to ovšem není tak jednoduché, i když dítě bude pro své uspání pokaždé chtít zazpívat tu stejnou ukolébavku.