Když je žena řidičkou…
Toto taky stojí za přečtení!
Kam s dětmi za lyžováním? V italském středisku Passo Tonale děti milují!
Italové děti milují, to je obecně známo. A udělají pro ně první poslední. Lyžařské středisko Passo Tonale vás o
Jak dětem jednoduše ulevíte od ucpaného nosu
Milé maminky, jsou Vaše děti často nachlazené? Teče jim z nosu, v noci mají ucpaný nos a těžce se jim dýchá? Pomozte
Môžem dať dieťatku jesť hocičo?
Môžem dať dieťatku pribináčika? Alebo zákusok? Alebo kupovanú nočnú kašu? V mamičkovských internetových skupinách sa pravidelne objavujú otázky, či to alebo
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (15 vyjádření)
To je jasný. Já jsem ale na pražským sídlišti a kdybych jela autem na druhou stranu Prahy, strávíme v zácpách o hodinu víc, než když jedeme metrem. Ale snažíme se každou volnou chvíli z města uniknout a na to je auto k nezaplacení.
Tak jsem jsem dřív jezdila i od nás ze vsi do města do práce a zpět veřejnou dopravou.
Ale končila jsem v pět a autobus mi jel až před sedmou.
Nebo když jsem měla službu v sobotu, tak jsme začínali třeba v deset, ale já musela jet už v půl osmé.
A když jsme skončili v jedenáct, tak autobus jel až jednu.
A nedalo se v podstatě nikam jít – tady se přes týden zavírají obchody v pět, v sobotu v jedenáct.
Nemluvě o tom, že z centra do okrajových sídlišť se člověk dostane veřejnou dopravou třeba jednou za hodinu…
Ne, jsem s autem spokojenější.
🙂
Jarmuschko, máš pravdu – všude, kam se dá dojet MHD, jedeme MHD 🙂
Bydlet na sídlišti, tak asi nemáme druhé auto. Nebo by to moje bylo zpravidla v garáži a já bych s dětmi jezdila hlavně MHD.
Fakt si užívám, že parkuji ve své garáži a na příjezdové cestě mi zpravidla nikdo nestojí – zateplení fasády už skončilo.
😉
Taky najíždím doleva, jinak by to nešlo. Naštěstí jsem ještě na žádného blba nenarazila.
Jinak podélné parkování značně zvýšilo mojí oddolnost vůči stresu, protože bydlím na sídlišti a při podélném parkování na mě většinou najíždí minimálně jedno auto zepředu a druhé zezadu, které chtějí projet úzkou ulicí (tu samozřejmě blokuju minimálně 5 minut já 🙂 ). A v té panice pokaždé na jakoukoliv teorii zapomínám 🙂 Teď už je to jakž takž v pohodě, mám svoje malé auto, ale dřív jsem měla každý víkend jiné auto z práce a to byla moje noční můra 🙁
…taky jsem neměla kde trénovat…
Prostě mě praxe donutila – a už mě i choť chválí za ukázkové parkování.
To je asi těmi mými matematickými skolny a prostorovou představivostí…
😉
Ale zajímala by mě jedna věc.
Když parkuji u nějakého supermarketu, kde se parkuje „kolmo“ – když parkuji doprava, musím si trochu najet doleva.
(Když jedu v pravém pruhu a zatáčím doleva, tak mám pochopitelně prostoru dost. Doprava si ten prostor musím udělat, že.)
Vždy v pohodě, bez konfliktů.
Ale jednou na mě skoro jeden chlap fyzicky zaútočil – musel za mnou chvilku počkat, než jsem dokončila parkovací manévr.
Od té doby jsem radši změnila místo parkování – jezdím do méně frekventované uličky. Další srážka s agresivním blbcem mi za to nestojí.
Jak to děláte vy? Máte podobnou zkušenost?
😯
no ono je to taky o tom, že si ho nemám kde vyzkoušet, kdyby byla někde řada stojících „vraků“ a klid, tak se to určitě naučím, ale tohle stání potkám většinou u hlavních tahů ve velkoměstě a stojí tam drahá auta. A mně ten klid na to chybí, jinak bych to určitě i zkusila. V podstatě jsem neměla nikde šanci se to naučit, i když teorii také znám :-).
Musím přiznat, že tohle parkování podélně znám velmi dobře teoreticky, ale prakticky ho nesnáším!!! 😀 …to jedu raději zaparkovat někam jinam 🙂 Parkuji tak jen v případě, že široko daleko kolem mě, není žádné auto 😀 A když kolem mě zaparkují auta, tak je zajímavý, že vyjetí mi nedělá vůbec žádny problém….
Podélně couváním taky neparkuju často, ale musím říct, že když, tak vlastně bez problémů a ukázkově. Vždycky si vzpomenu na návod, kdy a jak točit volantem (když míjím zadní kolo auta stojícího před), a jsem tam. Pak se nezdráhám vylézt z auta a zkontrolovat situaci.
Jak si tak pamatuji, to parkování couváním mi šlo i kdysi v autoškole na trenažéru…
😉
Jinak si pamatuji na své začátky, kdy jsem parkovávala na jednom parkovišti, kam stačilo ráno rovně zajet a odpoledne rovně vycouvat. Ovšem jen do doby, než si pak za mě stoupnul nějaký chytrák (a myslím, že tam od té doby parkuje pravidelně).
Přede mnou rantl a svah dolů, vpravo ode mě rantl a svah dolů. Vlevo a za mnou auto.
Měla jsem bobky a popojížděla jsem snad 100x, než jsem se odtamtud dostala, ale ani jsem nemusela nikoho volat na pomoc. Jen jsem sledovala, jak se v baráku přede mnou hýbe záclonka u okna… 😀
A od té doby jsem parkovala jinde – když nic, ten manévr zdržoval.
Já jsme jako Lien,pokud mám podélně zaparkovat,tak nutně musím mít dvě místa a najet si čumákem.S couváním nekamarádím,má strach,že se tam nevejdu a někomu to odřu.Ale aspoň to přiznám a vím co si dovolit.A experti nejsou jen ženský,můj syn loni nacouval na pěkný,velký,kulatý balvan co měli na rohu trávníku u silnice a zadek mu visel ve vzduchu.A Suodal,blondýna nejsem amůj chlap jednou taky super zaparkoval,sám vylezl a čekal totéž i ode mě,ale já neměla místo na otevření dveří.
Já jsem taky párkrát(2-3x) perlila…ke všem jsem přírodní blondýna, takže … 😀 😀 vtípky mi sviští kolem uší 😀
Když jsem byla těhu s Domulou tak jsem nemohla zaparkovat a auto jsem tak nakonec zapresovala mezi ty dvě okolo mě, že…musela jsem jít požádat jiného parkujícího řidiče, aby mi s tím šel něco udělat.
Ještě, že byla zima…aspoň jsem ty rumělky-spíš ruměnce!!! ve tvářích měla na co svést. už mě z toho otáčení tak bolelo těhu-pbříško, že jsem fakt musela potupně žádat o pomoc. A stalo se to na Silvestra…myslím, že chlap měl super anekdotu na večer
Tak osobně mám hrší odhad na pravé straně, jak jsem od kraje nebo druhého auta daleko, takže se raději necpu nikam mezi auta a podélné parkování pokud je tam místo jen pro jednoho taky raději nezkouším. Musím ale dodat, že mám řidičák až od května a auto kombíka, takže zase taková hrůza to není :-).
A osobně mám nejraději tuto akci
http://www.youtube.com/watch?v=WL5pGlnwx04
Chybí mi tam paní Paroubková a její nájezd na pumpu 🙂 Ale bylo mi jí tenkrát líto – já v začátcích dokázala taky neuvěřitelné věci – třeba jsem jela služebním autem na celnici, při parkování jsem vždycky dobržďovala o chodník a ejhle, co se nestalo jednoho dne – na jednom místě byl chodník sjetý a já dobrzdila o lampu 🙂 Přihlížející kamioňáci se svíjeli smíchy 🙂
všechno je to fotomontáž a vytvořil ji chlap
jěště že nejezdím 😀 To by byly asi taky super záběry :-))))
Pěkný.
Mobile Sliding Menu