Mám poněkud rozmazlenou rodinku. Obzvláště synka jsem si rozmazlila, i když po pravdě řečeno – můj muž na tom není o moc lépe. Já vím, že si za to můžu sama. Však já si nestěžuju, jen si tak občas zabublám… sama pro sebe… Svou rodinu miluji nade vše na světě.
Nikdy nevyjedeme včas. Nevím, jak to probíhá v jiných rodinách, ale u nás se vždy vyskytnou záhadné okolnosti, pro které není možné vyjet včas. Jeden potřebuje kakat, druhý si nutně potřebuje umýt vlasy, pak je potřeba zavřít přívod vody a vypnout satelit a když táhnu kufr do auta, rozevře se mi… Pracně nacpeme věci do kufru, naložíme ho do auta a vyjíždíme, projedeme křižovatkou, městem a manžel se mě ptá: „Vzala jsi mi moje pouzdro s brýlemi?“ Zmůžu se jen na to, že vykulím oči… A manžel otáčí auto…
Zásadně jezdíme na poslední chvíli, ne za minutu dvanáct, my jezdíme pět minut po dvanácté, já mám celou cestu rozklepaný žaludek i kolena, vzteky skřípu zubama, manžel řídí jako blázen, často překračuje povolenou rychlost, synovi se v autě dělá špatně a blinká… Toliko úvodem… Všechny začátky našich dovolených jsou stejné. Bohužel.
Jen dorazíme na místo určení, zjistíme, že nic nesouhlasí, pokoj je pro méně osob, v koupelně jsou mravenci, židle tu jsou jen dvě, žádné skleničky a ti dva se hned začnou hádat, kdo kde bude spát…
Jdeme se projít. Venku je nádherně. Sluníčko svítí a hřeje. Skončíme u bazénu, uložím se na lehátko a doufám, že na chvíli „spočinu“… Jenže ouvej. Mládě už mě tahá za nohu: „Pojď se mnou do vody.“ A mně se zrovna nechce… Nafoukne papulu. A mrmlá cosi o tom, že nikdy neudělám to, co chce. Hlupáček malý, kdyby věděl, jak to funguje jinde, jinak by si cenil maminky, která ho poslouchá téměř na slovo… Vydržím oponovat asi pět minut a pak se opět obětuji, hraju si s ním, plavu s ním, potápím se, vypadám jako „hydra“, spláclé vlasy, červené oči a v duchu si říkám, no Ty máš teda ránu! Ještě štěstí, že už jsi vdaná!
Z bazénu chce rovnou k moři, tak pobalíme všechny věci a přesuneme se na pláž. Malý smočí kotníky a prohlásí: „Je to studený.“ Ptám se: „A chceš to přihřát?“ Zašklebí se a jde dál, vodu má po pás, když sám sebe přemluví a hupsne do vody. Během minuty je venku a rezolutně zakřičí: „Je to studený a slaný, chci do bazénu!“
Připadám si jako blázen…
Na večeři jdeme do restaurace, výběr je veliký a pestrý, každý si dáme něco jiného a pochutnáváme si, po večeři se chvíli zdržíme a mlsáme, vše probíhá zcela obvykle – káva končí na manželových šortkách a synova zmrzlina na tričku… Mám já to ušmudlance…
Přijdeme na pokoj a nikomu se nechce spát, manžel vytáhne přenosný DVD přehrávač a začne ho zapojovat, já vezmu do ruky balíček s filmy s tím, že si nějaký vyberu… Opět se mýlím, protože můj syn povídá: „Jestli vybíráš Ty, tak jsi totalus mrtvolasus.“ Tázavě zvednu obočí a dívám se na svého potomka. Je možné, že jsem ho přivedla na svět? Jeho fantazie, tvorba nových výrazů a hubatost stále vzrůstá a vždycky mě překvapí… A on pokračuje: „Ty zas vybereš něco nudnýho, já chci ňákej teror.“ Zjevně to myslí vážně. Vezme mi balíček z ruky. Stojím s otevřenou pusou…
Pozvolna mi dochází, že ten teror mám vlastně já a moji „chlapci“ jsou moji osobní teroristé… Asi bych se měla zamyslet nad tím, zda bych ten teror neměla udělat já jim…
Klidným, ale pevným a rozhodným hlasem řeknu: „Tak pánové, budeme se střídat, každý den bude výběr na jednom z nás, komu se výběr filmu nebude líbit, vezme si knížku a může si číst.“ Vycítili, že se zlobím, a tak ani nemuknou, já zas dobře vím, že se mnou nesouhlasí, ale poslechnou. Jo, to je život, a život není peříčko…
A tak jsem zavedla jednoduchá pravidla a světe, div se, přežila jsem rodinnou dovolenou. Místy se nám to zadrhlo, občas jsme se chytli, hodně jsme se nasmáli a spoustu toho užili, viděli a naplavali. Všichni jsme živí a zdraví, a to je podstatné.
No a teď hurááá do práce. Odpočinout si od rodiny. A napnout síly jiným směrem.
To je mám nejraději… Když je mám z dohledu… A to se mi pak stýská…
:-)))
Napsal/a: Heloušek
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (16 vyjádření)
A to jsem si myslela, že články čtu… no, nečetla jsem. Tohle je tak těžce ze života, že úplně našeho desetiletého, předpubertálního, slyším… a vidím. No, vidím výhodu, že letos budu výjimečně od společné dovolené osvobozená 😉
Milli, díky moc za Tvou reakci. 🙂
Přeji tobě a celé tvé rodině kráásnou dovolenou v Chorvatsku.
Mariko, to je parááda, určitě dej vědět.
Kdyby se malé čírou náhodou nelíbil, nebuď z toho smutná, schovej ho do šuplíčku a za rok, za dva vytáhni.:-)
My máme doma CD, DVD i kazety – všechno stále v kurzu…
Heloušku,sehnala jsem Hurvínka,tak počkám na dceru,má se večer vrátit od babičky,tak doufám,že bude od ní kladná reakce. Jo a má 4,5roku,tak to by se na to mohla dívat. Děkuji za inspirativní článek a pokud se bude líbit,dám vědět.
Heloušku, článek mě pobavil. U nás se taky nic nestíhá, ale často je to moje chyba, jelikož mám nejdříve moře času a potom stresuji, zbytečně se s manželem hádáme a vypadá to zajímavě. Ale mám radost, když jsem s klukama nachystána dříve, než manža a můžu na to upozornit:-))
Za 3 dny vyrážíme směrem do Chorvatska a má to být naše první dovolená u moře a už teď se děsím, jak to celé dopadne.
Nedávno mi šestiletý synek řekl, ať zapnu restartovací tlačítko a vstanu z postele:-)
Frančice, děkuji.:-)
Zrovna včera se u nás dělo opět něco podobného – měli jsme odjet k našim, byli jsme pozvaní na oběd a ZASE pozdě, stepovala jsem připravená k odjezdu 20 minut v předsíni a čekala, až se moji miláčkové „vyprdelí“.:-)))
Pěkné a výstižné. Heloušku, nebyla jsi při odjezdu náhodou u nás doma? Také míváme problémy s dodržením času při odjezdu.
Bramborko, to záleží na Tobě jakou dovolenou zvolíš a vybereš. Je fakt, že takhle brzo (tvoje holčičky jsou ještě hodně maličké) jsme do zahraničí k moři nejezdili – byli jsme doma a ta zahrada s nafukovacím bazénem úplně stačila.:-)) Ale to si musí každý sám za sebe…
🙂
Letos jsem se začala těšit na naší první dovolenou,která proběhne (snad) příští rok.. Itálie, autem, dvě děti (holčičky – prasátka a už teď se rvou…) Jedna bude mít rok a půl jedna tři roky…Hmmmm. Jsem si početla a možná zůstaneme raději na zahradě((((((((-:.
Jinak, teď jsem byla tři dni na minidovče se švagrovou a jejím synkem. (Tři děti 10m, rok a půl, dva roky..) Byli jsme mimo jiné také v Plzeňském Dinoparku a můžu všem vřele doporučit. Další věcí, kterou vřele doporučuji je autonavigace. Bez té už nejedu nikam(((((-:
Radůzko, děkuji,
také mě vždycky potěší, když vím, že „v tom“ nejsem sama.:-D Já myslím, že by se nás tu takových našlo…:-))
Mariko, troufám si tvrdit, že Hurvínek se bude líbit, jen záleží na tom, jak je Tvoje malá malá nebo velká.:-)))))) Já bych to viděla na trošinku větší dítko – můj klouček Hurvínka začal poslouchat v 5 letech a v první třídě ho úplně zbožňoval, pouštěl si ho každý večer před spaním.:-)
Heloušku,zase jsi mě pobavila modrobulvus:))))))))))))))) Budu se muset po Hurvínkovi podívat a koupit si ho a poslechnout si ho. Já to sledovala jako dítě,ale ted by mě to nenapadlo,až ty mi dáš impuls,třeba se to bude líbit i dceři:))))
Ahojky,díky za hezký článek.Přesně takhle vypadá naše dovolená,hezky jsem se zasmála a jsem ráda,že to tak vypadá i jinde.Dovči jsou super,ale pak se ráda těším do práce až si od nich odpočinu:o)))
Lien, moc Ti děkuju, těší mě, že se Ti můj článek líbil.
🙂
Mariko, tvorba nových slov je u nás na denním pořádku, ve zvýšené míře se to projevuje od té doby, co poslouchá na CD nebo na kazetách Hurvínka, např. slova jako „modrobulvus“ ve smyslu „modrooký“ se mému synkovi velmi líbí.:-D
No a k tomu „totalus mrtvolasus“ – stačí, když si odmyslíš ty koncovky, které jsou vymyšlené a vyjde Ti z toho – „total mrtvol“ a už budeš hodně blízka významu… :-))))
Piškotko, moc děkuju, to, co jsi napsala, mě zahřálo u srdíčka.:-)
Zavo, díííky, přesně tak – doplnila jsi to, co jsme řešili loni – baterky, foťák (to jsme letos zcela vyjímečně neřešili).:-)) Každopádně jsi mě rozesmála, díky.:-)
Heloušku, hezky napsané. Jako bys viděla naši rodinku odjíždět na dovču. Jen s tím rozdílem, že můj muž si z časového skluzu nic nedělá. Pokud jedem sami, ani já si z toho nic nedělám (i když třeba je ubytovatel nachystaný na určitou dobu příjezdu – jednou to vydrží,ne? Já to stejně neovlivním.). Horší je, když na nás čeká parta lidí v místě společného odjezdu. Ono se totiž zjistí až těsně před odjezdem, že je třeba dobít baterky nebo mobil, vypráznit paměť foťáku atd. Já v té době stojím oblečená, obutá ve dveřích, s jídlem, pitím, oblečením, mapou a rozčílená.
Upřímně a od srdce jsem se moc nasmála! Článek je vynikající! Prostě ze života! Moc krásné!!!
Tak to koukám na to slovo totalus mrtvolasus,co to je? Nejde mi to ani vyslovit,4x než jsem to řekla správně. Už se těším na výplody mých dětí,i když malá občas řekne něco čemu se musím smát a totalusu jsem se musela smát taky:)))))) Jinak bezvadný,je zajímavý,že obyčejný příběh dokáže člověka tak pobavit,už se těším na další obyčejný příběh:)
Heloušku, moc pěkný článek, jsem ráda, že se dovča vyvedla. Tvé články většinou zhltnu a mrzí mě, že už jem na konci.
Mobile Sliding Menu