Ne, že by děti neměly vědět maximum informací o Otci vlasti. Karel IV. si to jistě zaslouží. Co si ale budeme povídat, ty nejmenší jeho zásluhy neocení a utrácet peníze za vstup na nejnavštěvovanější hrad u nás se mi tak jeví jako naprosto zbytečné. Jedna možnost, jak dětem přiblížit tohoto významného panovníka, ale přece jenom je…
V první řadě musím říci, že jsem si s dětmi nejprve sedla a povídala o Karlu IV. Samozřejmě vzhledem k jejich věku, k výkladu jsem použila i moc hezky udělanou knížku básniček Malý pražský chodec. Dětem se moc líbí, Domča se dokonce jednu z nich naučil. O Karlu IV. tam je několik básní, mimochodem moc hezky připravených a vcelku dobře o něm vypovídajících. Takže jsme si pár dní o Karlu IV. vyprávěly s připomenutím toho, co jsme v Praze už viděly – Karlův most, Pražský hrad, chrám sv. Víta…
A jednoho sobotního rána jsme vyrazili na Hlavní nádraží (jak jinak, minulý výlet se nám líbil, a tak jsme plechového miláčka zase nechali doma :-)). Za půlhodiny jsme vystoupili z pohodlného vlaku na nádraží v obci Karlštejn. Bylo docela vedro, takže jsme se těšili, až z vyhřátých asfaltek zamíříme do lesa.
Nejdřív jsme se ale vydali k hradu. Přece jen – když už jsme u tohoto majestátního hradu, byla by škoda ho alespoň neobhlédnout. Ono stačí jen cestou vzhůru zvednout hlavu – ten pohled stojí za to. Je to jako z pohádky…
Když se nám podařilo vystoupat k hradu, jen jsme si prošli hradby, podívali se do Studniční věže, koupili turistické vizitky a vydali jsme se nejkratší cestou pryč – příliv turistů byl příšerný, jen u pokladny to vypadalo tak na minimálně půlhodiny čekání. Když scházíte od pokladen a dostanete se k prvnímu vstupu na hrad, všimněte si vlevo úzké cestičky dolů. Tou se dostanete mimo a vydáte se vlastně zkratkou na skvělý výlet. Základem je sledovat červenou turistickou značku.
Když sestoupíte asi 300 metrů, dostanete se na asfaltovou silnici. Vydali jsme se vpravo, minuli jsme hostinec Pod Dračí skálou a zdárně našli odbočku na lesní cestu vlevo. Po kratším stoupání jsme u první zastávky – Dub sedmi bratří. Tenhle dub je skutečný, nejde jen o název nějakého místa. V průměru má skoro 5 metrů a starý je údajně skoro čtyři sta let. Má samozřejmě i své pověsti (kdysi si u něj prý dělilo o kořist sedm loupežníků, bratří). Je u něj rozcestník. Tady máte na výběr, kam se vydáte…
My zvolili pokračování po červené turistické značce. Je to lesní cesta, plná stoupání, plná kamínků, musím i přiznat, že pro děti není nijak záživná. Je třeba vymýšlet cestou nějakou aktivitu.
První zastávkou je od dubu po asi 1,5 kilometru Králova studánka. Tu nechal „vytvořit“ sám Karel IV. Je to nádherné místo, plné nostalgie a průzračné vody. I když, chodí z ní pít i zvířata, kdo ví, co se v ní nachází – raději bych ji nedoporučila pít. Cesta od Královy studánky je pro děti už veselejší.
Další zastávkou je Kubrychtova bouda. Ta sloužila kdysi jako příležitostný hostinec (od roku 1921) a hotýlek pro trampy. Ke konci osmdesátých let minulého století ale shořela. Byla ale vybudována nová, která nyní slouží jen jako nějaká výzkumná stanice CHKO. Našla jsem velmi zajímavý článek, který vypráví o celé historii Kubrychtovy boudy – doporučuji si jej přečíst, je to úžasná část naší historie!
Od boudy jsme se vydali dále lesní cestou, přes kterou vedou dřevěné lávky, pod nimiž protéká potůček. Kousek jsou pak Bubovické vodopády. I když, nečekejte žádné Niagáry. Je to jen taková malá kaskádka, ale na pohled naprosto úžasná. My tu byli, když poměrně málo pršelo, takže tu nebylo extra moc vody. I tak je to moc příjemné místo, kde si děti po cestě užijí daleko více než na rozpáleném hřišti. Je to tu celé obklopené stromy, takže horko z okolí nevnímáte. A můžou stavět třeba bobří přehrady, nebo se jen tak plácat. A vy si mezitím v klidu můžete sníst svačinku.
Kdo má sílu a hlavně starší děti, může vyrazit do malé vesničky Svatý Jan pod Skalou. Je to od vodopádků tak čtyři kilometry. Problém je, že odtamtud nejede vlak, snad jen autobus (já neznala odjezdy, tak jsem to neriskla). Nebo se můžete vydat do dvoukilometrů vzdáleného Srbska, odkud jede vlak na Prahu. My se rozhodli, že se vrátíme zpátky na Karlštejn – je to cesta lesem a venku bylo fakt horko, tak proč chodit po louce do Srbska:-)
Tenhle výlet byl fajn a nám se moc líbil. Chtěla bych ho doporučit všem, kteří touží po klidu a poznání. Děti, a koneckonců i vy, si připomenete našeho nejvýznamnějšího panovníka, poznáte místa, kam možná chodil a hlavně strávíte super den. Nenajdete tady davy turistů. Ale zase si nemyslete, že tu budete sami. Výletníků sem směřuje dost. Ostatně, tahle část je kousek z úplně první turistické trasy, která u nás byla vytvořena. Jedná se o cestu Vojty Náprstka a nese označení OO1.
Kudy kam
Buď můžete autem – na Karlštejně je placené parkoviště, pak se vydáte směrem nahoru na hrad. Nebo vlakem – z Prahy sem jede spoj z Hlavního nádraží, směr Beroun. Jezdí poměrně často, o víkendu každou půlhodinu. Jedná se soupravy City Elefant, kam naprosto bez problémů nastoupíte i vystoupíte s malými dětmi. Žádné nepříjemné rychlíkové schůdky tu nejsou:-)
Jak se dostat na jednotlivá místa jsem popsala výše. Důležité je držet se červené turistické značky.
Kam se jít najíst
Na Karlštejně není nouze o restaurace. Jen počítejte s většími výdaji. My jsme se stavili 
v restauraci Koruna. Pamatuji si ji z dřívějška a moc se mi tam vždy líbilo. Ceny jsou „tak akorát“. Ale jak říkám, k výběru je tady toho dost:-) Pokud se vydáte v vodopádům, nezapomeňte si přibalit dostatek pití – cestou se nedá nikde nic koupit. A nějaká sušenka taky není k zahození…
Cestou k hradu si můžete koupit v létě i točenou zmrzlinu – a tu bych s radostí doporučila. Byla fakt výborná!
Ostatní
Na Karlštejně si můžete koupit suvenýry, turistické vizitky a děti dostanou i razítka do deníčků. Pozor – nečekejte zbytečně u pokladny na vstupenky. Zamiřte do sousedního stánku se suvenýry. Bohužel tu nemají vizitku s Bubovickými vodopády a Informační centrum se mi nepodařilo najít, byť vím, že někde na hlavní cestě k hradu je. Výběr je i z pohlednic – schránku jsem našla až dole v obci, nedaleko u parkoviště, u budovy České pošty.
Pokud se pro tento výlet rozhodnete, musím upozornit, že rozhodně není cesta uzpůsobená pro kočárky. Vůbec s nimi tady neprojedete. Jde o lesní cesty plné kamenů, pařezů, větví, děr, úzkých lávek apod. Malé dítě by ale mělo s dopomocí tuto, celkem asi sedmikilometrovou cestu, zvládnout. Naše tříletá Kačka ji zvládla – i když občas měla stavy s ufňukáváním, že už neudělá ani krok:-)
Na Karlštejn se dá dostat nejrůznějšími cestami. Pokud byste chtěli vidět Karlštejn z toho nejkrásnějšího pohledu, pak se vydejte ze Zadní Třebáně – o tomhle výletu jsem vám už také psala:-)
Tak sláva, nazdar, výletu!
Napsal/a: Ivča a Domča
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (12 vyjádření)
Super tip díky!
Marinado, to je škoda, ale tak to vyjde příště – je fakt, že bylo děsný horko:-(
Lussy, to je škoda, že není čas na sepsání, osobně bych přivítala tipy na podobné výlety:-)
Ivčo, bezva tip na výlet. Tohle je přesně pro nás a děláme hodně takových výletů, jen není čas to sepisovat :-(.
Na zámek jsem si s Márou ještě netroufla, takže vybereme vždycky nějaký hrad + lesní cesty v okolí. Takhle jsme to udělali třeba na Kokoříně, jen jsme vylezli na věž a pryč 🙂
Ivčo, tak náš výlet se zatím odkládá, babičce nebylo v tom horku dobře, tak radši nikam nejela. Ale aspoň se máme pořád na co těšit, láká mě to čím dál tím víc 🙂
Ivčo, díky – určitě dám vědět 🙂
Marinado, tak super:-) Budu se těšit na tvé dojmy:-) Přeju hezké počasí – teďka pršelo docela dost, možná budete mít štěstí i na víc vody. My tam byly po delším suchu, takže jí tam extra moc nebylo – což ale mělo výhodu, protože děcka se mohli brodit přes potok a nemuseli chodit přes ty lávečky (cestou jich několik je) – to jim samozřejmě přinášelo nadšení:-)
Ivčo, náš čas se naplnil a babička chce v neděli za kamarádkou – tak když bude počasí, vyrážíme k vodopádům 🙂
My tam byli předloni v létě,šli jsme jen k hradu a zpět na vlak do Prahy.Lídí docela dost,ale Karlštejn jsme viděli poprve,tak to stálo za to.
Aha! Tak nyní se tam už nechystám, ale cestičku jsem opravdu přehlédla. Je fakt, že příště na hrady asi opravdu zase v květnu. Byli jsme tam skoro sami, mohli si vše v klidu prohlédnou, vyfotit se. Cestou nahoru ale bylo turistů hodně.
Moc díky za komentáře:-)
Peťko, díky za info k Informačnímu centru – já vím, že tam někde je schované, ale měla jsem s sebou tři děti, všude dost lidí, překoukla jsem (děti chtěli vizitku vodopádů, takže proto jsem byla zklamaná, že jsem nenašla:-)
Mě ty ceny sice nepřijdou nijak extra vysoké, ale nízké taky ne. Já tam nechala za 3x hranolky s kečupem, kafe a šopák před 300kč, tak nevím…:-)Ale je tam víc restauarcí, v každé to mají jinak…
A máš pravdu, domů jsem si odnesla taky nabídky několika restaurací – to bylo otravné a stánky s propagačními předměty zcela nesouvisejícími s místem návštěvy byly otravné a zbytečné, měli by to zakázat, je to ostuda.
Ta cestička na tu odbočku je hnedka nalevo (když vycházíš z hradu), hned za první bránou (vstup po té kamenité cestě na hrad, u hradeb, kousek pak je vždycky ten kovář), ještě před všema těma stánkama a galeriema, jak k nim pak scházíš dolů z hradu – je ale dobře ukrytá:-) Já chtěla jít původně z náměstí, tam tu cestu znám a dovede k penzionu Pod dračí skálou taky – na tuhle jsem narazila náhodně, protože je tam u brány strom s turistickýma navigacema:-)
Ivčo, díky, škoda, že jsi článek nenapsala o 2 měsíce dříve.
Byla jsem na hradě poprvé v životě v květnu. Lidi nikde, na prohlídku jsme šli hned a ve skupině nás bylo 5. Co mi vadilo, že na prohlídku Posvátné prostory hradu včetně Kaple svatého Kříže, je nutná rezervace min.3 dny předem. Spokojit jsme se tedy museli s klasickým prohlídkovým okruhem, bez těchto prostor. Viděli jsme ale kopie korun. A cena vstupného mi přijde až nehorázně vysoká, když pak jde celá rodina a chce vidět celý hrad, je to opravdu hodně.
Informační středisko je cestou na hrad po pravé straně, někde v blízkosti školy. Ovšem je u toho nějaký stánek, takže vchod je ověnčený serepetičkama, takže si turista nemusí vůbec všimnout, že jde i o informační středisko. Zvlášť pokud je v ulici hodně lidí.
Mile překvapená jsem byla s cen za jídlo. Během cesty na hrad potkáte velmi mnoho restaurací, mají venku reklamní poutače a cedule, takže ceny jídel vidíte na každém kroku. U nás ve městě se do stovky pomalu nikde nenajíte a zde bylo menu (polévka, hl.jídlo, nápoj)často kolem 120,-Kč. Což mi přišlo na to, jaká je to turistická lokalita velmi slušné. Cestou vám na každém kroku cpou letáčky či poukázky právě do té či oné restaurace, což bylo nepříjemné. Přijela jsem na hrad a ne okukovat restaurace. Stejně jako mi mnohdy přišlo nevkusné zboží u některých stánků. Nechápu, kdo si kupuje takové cetky. Obchod s klobouky s nápisem Russia? Proč?
Cestičku u vchodu do hradu si nevybavím vůbec, šli jsme nahoru a stejnou ulicí dolů. Času bylo dost, takže kdybych to bývala tušila, mohli jsme do lesů mrknout.
Moc jsme si pochutnali v pekařství, které je směrem nahoru po pravé straně spíše ve spodní části cesty. Měli úžasné domácí koláče. A oslí uši! Medový produkt, který u nás nikde nemají. Vypadá to jako větší kornouty na zmrzlinu, je to z perníkového těsta a doporučuji.
Souhlasím s tím, že na prohlídku hradu je zbytečné děti tahat, nemají dětské prohlídky a ono uvnitř (kromě asi posvátných prostor) toho k vidění pro dětské oko moc není.
Já jsem si z hradu odnášela moc hezký pocit, že jsem konečně tento majestátný hrad viděla na vlastní oči.
A ještě perlička, co nám říkala průvodkyně. Hrad není zapsán v seznamu památek Unesco. Což jsem chybně předpokládala, že je. Důvodem je zásah, tedy rekonstrukce v 19.stol., kdy přibylo např. dřevěné obložení pod věží. O zápis se stále usiluje.
Díky za super tip, Ivčo! Určitě vyrazíme – pravidelně hledám v téhle oblasti, kam se vrtnout a ten Karlštejn stačí vážně jen jednou 🙂
Vozíme babičku poblíž na návštěvu ke kamarádce a mezitím, co babičky krafou, my s dcerou nutně musíme vypadnout, jinak by to bylo hóóódně náročné 😀
Mobile Sliding Menu