Naše první minidovolená s dvojčaty

Rubrika: Z našich cest

393829_girls_with_applesV květnu se, díky státním svátkům (volným dnům), zpravidla dají dva prodloužené víkendy využít k nejrůznějším radovánkám. Můj muž je pravidelně využívá k adrenalinovému vybití se na divoké vodě či na laně někde na skále…

Letos jsem ale konstatovala, že jelikož je už otcem od rodiny, holt „musí“ strávit jeden víkend se svými ženami (se mnou a s holčičkami, které už jsou do světa). Souhlasil. Co už mu zbývalo, že (my holky jsme v přesile). Dokonce, když jsem přišla s tím, že jsme se na „mých stránkách“ s ostatníma „holkama-maminama“ domluvily na srazu v Ostravské ZOO v sobotu 5.5.2007, navrhnul, že teda se zkusí na tu vodu domluvit na ten první prodloužený víkend (přesný termín byl dlouho ve hvězdách), abychom v „můj“ termín měli volné pole působnosti. Zdálo se, že to klapne.
Jenže pak přišel manža a s psíma očima mi sdělil, že jiná parta kamarádů (ještě před mým mateřstvím jsme s nimi vyrazili na nejeden vandr) jede do Labských pískovců. Krásné okolí, ubytování v penzionu, škoda nevyužít prodlouženého volna…
Rozhodování bylo těžké – na jedné straně manžovy argumenty a zkušenost, že už s holkama můžeme vyrazit docela v klidu jinam, než jenom k babičkám (otestováno letos na Velikonoce), na straně druhé plánované setkání v ostravské ZOO. Manžel se musel přičinit a mezi zdoláváním divokých rakouských vod čile komunikoval s druhou partou (aby vyzjistil co nejvíce informací aspoň o ubytování a zázemí tam) i se mnou (aby mi ty poznatky předal). Má štěstí, že existuje roaming…
Nakonec jsem tedy svolila k výpravě na druhou stranu republiky.
Vyrazili jsme už v pátek v podvečer. Nedala jsem holky spát po obědě s vidinou, že prospí většinu naší cesty (čekalo nás cca 5 hodin). Holky nezklamaly a do 20 minut po našem výjezdu usnuly. Spaly asi hodinu, pak se probudily a byly hodinu otravné, než jsme konečně zastavili u malého motorestu. Po drobném občerstvení jsem je ještě přebalila. Musely jsme tuto operaci provést nouzově na toaletě pro handicapované spoluobčany. Po nějakém přebalovacím koutku ani památky (ale dvě jídelní židličky jsme našli), na dámských záchodech málo místa v kabinkách i mimo ně. Any byla docela v klidu, zato Lu mi předváděla doslova taneček – když kolem to bylo takové neokoukané!
Prahou jsme prosvištěli asi za 20 minut – no jo, cestu jsem si nastudovala předem a tak nějak se nám vždy podařilo najet do správného pruhu, správně odbočit (záměrně jsme si k tomu pustili Rammstein, to nás vždy nabudí). I pochvalu od manži jsem dostala.
Zato Ústí nám dalo zabrat (že by proto, že jsme zrovna poslouchali uklidńujícího Vlastu Redla!?) – dálnice víceméně ještě ve výstavbě, do toho už tma… Trochu jsme bloudili, dvakrát vyplašili srnku, ale nakonec jsme se dostali do Ústí, i v Děčíně jsme trefili, a po mírném bloudění v neznámém kraji dojeli až do místa našeho pobytu – k penzionu Eman v Labské Stráni. Dojeli jsme asi v půl jedenácté (v noci), i s holčičkami, náhle opět až až čilými, jsme si prohlédli celý objekt, udělali malé úpravy interiéru v našem pokoji (museli jsme vystěhovat stolek a křesílka, aby se nám tam vešly cestovní postýlky) a o půlnoci rádi zalehli.

Penzion Eman:
Nachází se v obci Labská stráň, končí tu silnice. (V obci je docela dobře zásobený obchod, hospoda, kde se výborně vaří – holky snědly své jídlo do posledního drobečku – a když chcete jídlo a paní kuchařka není přítomna, hospodský ji bez zaváhání zavolá. Taky tu najdete to zmiňované hřiště. Kousek odtud je hotel Belveder s vyhlídkou. Taky odsud vede čtyřkilometrové schodiště dolů do Hřenska – ale prý je to docela dobrodružství se tudy vydat…)
V penzionu je několik 2-3 lůžkových pokojů. K dispozici je několik sociálních zařízení (sprchové kouty i vana), společenská místnost s TV a satelitem, kuchyňka s plynovým sporákem, ledničkou, mikrovlnkou, varnou konvicí. Na zahradě je posezení s krbem i bazén (ani jedno jsme nevyužili). Každý pokoj má k dispozici klíče od celého objektu, takže nejste vázáni nějakou dobou přistupu.

Druhý den ráno, v sobotu, jsem vyrazila do místního obchůdku doplnit zásoby o méně trvanlivé zásoby, které by horkotěžko přestály naši anabázi z Moravy, přitom jsem zjistila, že je zde i dětské hřiště s houpačkami, klouzačkou a pískovištěm pro nejmenší a s pingpongovým stolem pro starší omladinu.
Přestože předpovědi na ten víkend hlásily rapidní zhoršení počasí, ochlazení a vytrvalý déšť, v této oblasti bylo stále krásně. Manža s ostatními dospěláky vyrazil za hranici do Německa do horolezeckého areálu (Falkenstein). My měly s holčičkama dámskou jízdu. Jednak proto, že nevíme, co bychom dělaly, když by nám tatínek visel někde na skále (i když to bychom si jistě poradily – jsme holky šikovné), ale hlavně holky nemají vlastní pasy a do těch našich jsme je nestihli zapsat.
Takže jsem holky nabalila do kočáru a vyrazily jsme – znovu do obchodu (pro zápalky, abych mohla holkám v poledne v kuchyňce v penzionu udělat něco k jídlu), pak k blízkému hotelu Belveder na vyhlídku a pak už konečně na hřiště. Odpoledne jsme prospaly – holky dospávaly páteční cestování a já se k nim ráda přidala.
Tatínek se nám vrátil ze skalek spokojený. Takže docela fajn den pro všechny.

V neděli jsme vyrazili celá rodinka společně nejdřív na tu nedalekou vyhlídku (manža byl nadšen) a pak do Hřenska s plánem dobýt Pravčickou bránu. Ani já, ani manža jsme tam před tím nebyli, takže jsme to tam neznali. Neměli jsme ani mapu, abychom si alespoň udělali představu. Zaparkovali jsme auto a odhadovali, na jak dlouho – parkovné se platilo na hodiny (á 30 Kč) a my vůbec neměli představu, jak dlouho nám to potrvá, kor s holčičkama. Pán z parkoviště prohlásil, že minimálně 3 hodiny, á 90 Kč. Zaokrouhlili jsme cenu za parkovné na stovku a vyrazili. Museli jsme ujít cca 1,5 km Hřenskem a pak po silnici k rozcestníku a pak asi 3,5 km nahoru na Pravčickou bránu. Šli jsme bez kočáru a jak jsme později zjistili, ani by nám k ničemu nebyl (i když jsme potkávali rodinky s golfkama /monogolfkama/ – většinou složenýma a nešenýma na rameni). A holky šlapaly. Sice se chtěly nosit, ale ne od tatínka, s tím nechtěly jít ani za ruku. Jen jsme je trochu „poponášeli“. Ale hlavně se koukaly, kde co lítá a leze, co zpívá, šumí a tak. Asi půl kilometru pod vrcholem, kdy už jsme na dosah viděli restauraci „Sokolí hnízdo“, se Lu šprajcla a že dál nejde. Řekli jsme jí, že je nahoře hospoda a že se tam najíme. S radostnými výkřiky „papat papat“ se zase dala do pohybu (a to jsem holkám co chvíli nabízela tu sušenku, tu želé medvídka, tu jablíčko, tu šťávičku…).

Po třech hodinách cesty z parkoviště dole v Hřensku jsme konečně dosáhli vrcholu. Najedli jsme se, napili, táta si oběhl vyhlídku, vyfotil pár fotek a šli jsme dolů. To už holky šlapaly skutečně samy a rodiči, které jsme potkávali, byly dávány za příklad starším dětem. Cesta dolů nám trvala asi hodinu a půl. Na parkovišti zbylo už jen naše auto.
Holky se večer zdály být docela čiperné, zato já měla problém pohybovat se v penzionu po schodišti (náš pokoj byl v patře). A když to shrnu – z Hřenska na Pravčickou bránu a zpět to je cca 10 km. Manža odhaduje, že z toho jsme holky poponášeli tak 2 km. To znamená, že holky ušly +/- 8 km!!! Ve 30 měsících (podotýkám, že Any začala chodit loni v půlce května, Lu koncem srpna). No, asi jsou holky spíš po tatínkovi než po mně.
V pondělí chtěl manža jet opět do Hřenska, že tam vozí turisty na pramicích soutěskami, ale domluvila jsem mu, že s holkama pojedeme radši do Děčínské ZOO, že pramice si necháme na později, až budou holčičky větší. A asi dobře, protože v pondělí se předpověď meteorologů naplnila i tady v Labských pískovcích a přepadávala nás jedna přeháňka za druhou. Přesto jsme si to v ZOO náramně užili (manža možná nejvíc). Holky nechtěly být v kočárku a tak statečně ťapkaly. Přeháňka nepřeháňka.
Na rodinku v ZOO a zvířátka už nám nezbyla ve foťáku paměť, ta byla plná skalek a přírody.
V úterý už nás čekala jen cesta domů. Tentokrát kolem nás bouřily živly a bylo typické aprílové počasí. Prahou jsme tentokrát nepatrně bloudili – překombinovali jsme to a zapomněli odbočit na Brno, takže jsme absolvovali malou okružní jízdu, přes Davli, tuším.
Na oběd jsme si zajeli do Velkého Meziříčí (Restaurace na Obecníku, na náměstí), prošli centrum.
A pak už hurá domů.
Ve výsledku – byl to docela příjemný víkend, na který budeme rádi vzpomínat.
Jo, a ten srazík v Ostravské ZOO se nakonec z důvodu nepřizně počasí neuskutečnil. Zatím. (Kdybychom kvůli němu zůstali doma, tak bych to měla na talíři asi do konce života…)

CHKO LABSKÉ PÍSKOVCE
Rozloha: 250 km2
Nadmořská výška: 115 m (Labe u Hřenska) – 723 m (Děčínský Sněžník)
CHKO byla vyhlášena v roce 1972 (v roce 2000 byla nejzachovalejší severní část vyčleněna jako Národní park České Švýcarsko). Tvoří ji křídové sedimenty, které rozlámala pozdější sopečná činnost. Typická jsou údolí tvaru soutěsek a kaňonů, obklopená věžemi a masivy (ty místy tvoří skalní města). Zajímavá je jak flora, tak fauna.
První přítomnost člověka je prokázána v době před asi 8000 lety. K prvnímu trvalému osidlování došlo při stěhování národů (příchod Slovanů).
Na náhorní rovině se obyvatelé živili zemědělstvím a dřevorubectvím, na vodních tocích rybářstvím, vorařstvím a lodní dopravou.
Dnes Labské pískovce lákají hlavně milovníky přírody a horolezce.
http://www.ceskosaske-svycarsko.cz/labske-piskovce.html
http://www.labskepiskovce.ochranaprirody.cz/index.php

Napsal/a: Jarmuschka

Toto taky stojí za přečtení!

Kam s dětmi za lyžováním? V italském středisku Passo Tonale děti milují!

Italové děti milují, to je obecně známo. A udělají pro ně první poslední. Lyžařské středisko Passo Tonale vás o

Čtu dál →
Jak dětem ulevit od ucpaného nosu

Jak dětem jednoduše ulevíte od ucpaného nosu

Milé maminky, jsou Vaše děti často nachlazené? Teče jim z nosu, v noci mají ucpaný nos a těžce se jim dýchá? Pomozte

Čtu dál →

Môžem dať dieťatku jesť hocičo?

Môžem dať dieťatku pribináčika? Alebo zákusok? Alebo kupovanú nočnú kašu? V mamičkovských internetových skupinách sa pravidelne objavujú otázky, či to alebo

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (8 vyjádření)

  • Jovanka

    Jaruško, super výlet. Do budoucna jen houšť 🙂
    A holčičky jsou opravdu moc šikovné!

  • Naďulík

    Je tam moc krásně Jarmuschko až tam budete chtít příště tak v Jitřichovicích je taky moc krásně.I na nějakou skálečku se tam nechá vyšplhat.

  • Jarmuschka
    Jarmuschka

    Ještě mě napadá, že jsme potkávali docela dost rodinek s malými miminečky, v takových těch krosničkách.
    A jednu partičku. Patrně tatínek nesl v krosničce mimčo, rodinný přítel pak na zádech složený kočárek.
    Mamča nahoře kojila.

    Jo, za vstup na Pravčickou bránu se platí (děti snad do 6 let to mají zdarma; na WC je to dobrovolné).
    Jídlo nás nenadchlo, káva zklamala. Ale obsluha byla milá.

  • Jarmuschka
    Jarmuschka

    Ahoj, klasický kočár nedoporučuju, golfáče klidně.
    Někde se dá docela dobře jet (i když třeba pískem), někde je nutné přenášet (a složené golfky se ponesou lépe).
    S naším dvojčecím korábem bychom se tam nevešli.

    Jinak, Peťko, mě zachraňuje to, že jsou holky pomalejší než já… Takže jsem se ani tak nezadýchávala, jako se mi dělalo zle z míjení se na úzkých chodníčkách na úbočí.
    Nemám ráda výšky…
    Uvidím, jestli s holkama natrénuju i já, nebo časem bude jezdit na výšlapy rodinka bez maminky… (ať si to manža užije)

  • veveruska

    Ahoj, chtela jsem se zeptat, zda je mozne na pravcickou branu s kocarkem? Mala ma rok a pul a celou dobu ji nosit, tak nevim. Chystame se tam o vikendu.

  • Peťka

    Jaruško, teda to koukám! Já sama měla pomalu problém vyšlapat nahoru na Pravčickou bránu!
    Byla jsem tam s tehdy asi tříletou dcerou, ta byla tak unavená, že usnula na lavičce při občerstvování se, někde na začátku trasy. Manžel jí vzal do náruče ( neměli jsme tolik času, počkat až se vyspí a jít dál), tak jí vynesl až nahoru. Nasadil ostré turistické tempo ( jak je u našeho milovníka vysokohorské turistiky běžné ) a já za nima funěla. Nahoře se malá hned probudila. 🙂
    Výhled tam byl pěkný, dali jsme si oběd a dolů už myslím malá šlapala také sama. Tím lesem je to opravdu pěkná procházka. Na loďkách jsme byli a až tam budete příště, doporučuji! Je to pěkné. Navíc v jednom místě pán, který vás veze zatáhne za šňůrku a ze skal se vyvalí velký vodopád vody. Máte pocit, že to bude šplouchat až na vás.
    V ZOO v Děčíně jsem nikdy nebyla. Mají tam medvědy?
    Vidíš, jak jste si výlet pěkně užili a jak už jsou holčičky šikovné! Takže můžete začít jezdit!

  • quendolina
    quendolina

    Jaruš, máš moc šikovné holčičky, tolik kilometrů ujít. Je vidět, že jste si to hezky užili. To Ti moc přeju, když se jinak moc na výlety nedostaneš.

  • Jarmuschka
    Jarmuschka

    Když najedete myší na fotky, a chvílku počkáte, objeví se vám popisek.
    ;o)

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist