Mamka poprvé vyráží na dovolenou sama, respektive se svou sestřičkou z ordinace Dášou.
Poprvé obě poletí letadlem. Poprvé prolomí posvátnost doktorského povolání a po třiceti letech si dvě důchokyně, Jiřka a Dáša, začnou tykat. Poprvé také pojedou do ciziny s mobilním telefonem, jehož výběrem a koupí byl pověřen můj manžel…
Nemůžou se shodnout na destinaci a tak dlouho váhají, až v cestovní kanceláři řízením osudu a obratné cestovní agentky kývnou na požáry zmítané Řecko. Od té chvíle ani jedna nespí a několikrát denně se nervují u televizních zpráv.Odlet se kvapem blíží a v Řecku stále hoří.
Konečně nastal den D. Mylně považovaly letadlo za nejmodernější dopravní prostředek. Zatím mají pocit, že sedí v důvěrně známém interiéru autobusu ze sedmdesátých let. Autobus z brněnského letiště stále nevzlétá. Po chvíli jim ohlašuje pilot závadu na motoru a čeká se na techniky z Prahy. Po dvou hodinách vzlétají i s poruchaným motorem za specialisty do Prahy sami. V Praze po třech dalších hodinách strávených uvnitř porouchaného stroje přijíždí policie a vyvádí z letadla muže. V Jiřce s Dášou by se krve nedořezal. Jsou přesvědčeny, že jen o vlásek unikly smrti ve spárech teroristů. Za další tři hodiny konečně odlétají za požárem do Řecka.
V Řecku zapínají telefon, aby daly vědět, že přežily hrůzostrašný let. Ukazuje se, že mamka zřejmě nikdy nevypíná telefon, jen ho neustále dobíjí. Poprvé tak vidí nápis:“Jiřino, vítej!“ , který při hraní si s novou technickou hračkou vložil do mobilu těsně po jeho koupi můj manžel. V kombinaci s uvítáním v řecké telefonní síti získávají dojem, že mobilní operátor je něco jako „Velký bratr“, a neboť jsou znalé dob nedávno minulých, a navíc mají za sebou šok z teroristy, naskočí jim husí kůže. Navíc všichni ostatní spolucestující již z autobusu rozvážejícího turisty vystoupili u svých penzionů, jen Jiřku s Dášou pořád vezou neznámo kam.
Nakonec přijíždí do nehořícího bělostného řeckého hotýlku u krásné pláže. Počasí je nádherné, Řekové velmi milí a jídlo vynikající.
Od delegátky se posléze dozvídají, že nešlo o teroristu, ale o otce malého batolete, který po několika hodinách strávených s dítětem v malém uzavřeném prostoru, psychicky nezvládl ten nápor a šel pilotům za několikahodinové zpoždění vynadat.
Napsal/a: Martyčka
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (7 vyjádření)
Vandulo….nadeje umira posledni:):):)
V tom případě jsi dopsala :-(((.
Slibuju, že dokud budeš rodit, tak budu psát:-)))
Ale, že by se přece jenom starý dobrý VD vracely? Dáváš mi naději…..;-).
Martyčko,vykouzlila jsi mi úsměv a nemůžu se ho zbavit:-)))) báááječné počteníčko… K
To jsou tedy zážitky! Doufám, že pobyt bude stát za ty zajímavé zážitky z cesty 🙂
Ale nápis „Jiřino, vítej“ je opravdu podařený :-))
Martyčko, moc vtipně napsané, pobavila jsem se. Díky
Mobile Sliding Menu