Djerba…aneb dárek z ráje

4.6.2012 Kitty1984 3 komentáře »

Na svoji nejkrásnější dovolenou jsem čekala spoustu let, ale stálo to za to. Rozum říká, že už se tam asi nikdy nepodívám ještě jednou, ale v koutku srdce pořád věřím, že se to přeci jen možná někdy časem podaří.

Poprvé jsem spatřila moře na vlastní oči téměř ve svých třiceti letech. Jelikož žijeme takzvaně od výplaty k výplatě, nikdy nebyl ani čas a ani peníze na to, podívat se na dovolenou k moři. Pak pro nás ale manželovi rodiče udělali něco, za co jsem jim strašně moc vděčná – jako svatební dar nám dali pohádkovou svatební cestu na Djerbu. Nemohla jsem tomu uvěřit! Konečně jsem měla vidět moře a měla jsem poprvé letět letadlem…

Čas odletu se přibližoval a moc jsme se na naši svatební cestu těšili. Balili jsme a zabalovali a vyřizovali a sháněli, až konečně nastal tolik očekávaný odlet. Byla jsem plná obav z procesu letištních procedur a kontrol, ale nakonec to bylo vše naprosto v pohodě. Jen nám tedy odložili let o pět hodin, což mě sice trochu mrzelo, ale i tak jsem překypovala radostí a hlavně nedočkavostí.

Let jsem zvládla překvapivě dobře. Dívala jsem se z té obrovské mrazivé výšky na miniaturní shluky světýlek, kterými byly vesnice a města pod námi. Bylo to pro mě něco neuvěřitelného a do té doby nepoznaného. Bylo to tak kouzelné, ale i tak jsem se nemohla dočkat, až dorazíme na Djerbu a do hotelu. Tam jsme dorazili někdy ve dvě hodiny ráno, tak jsem si moje vytoužené seznámení s okolím a hlavně s mořem nechala na druhý den a padla jsem vyčerpáním do postele hezkého malého hotelového pokojíku.

Druhý den jsme konečně zamířili k moři. Samozřejmě jsem viděla moře na mnoha fotkách a v televizi, ale s tím, jaké moře opravdu je, se to nedá srovnat. Připadala jsem si tak malá a bezbranná proti té obrovské mase neklidné vody. Připadalo mi, že se každou vteřinu mění a je tak nezkrotné a mocné. Musím se přiznat, že jak mi začaly vlny olizovat kotníky, rozbrečela jsem se tam jak malé dítě. Plakala jsem štěstím a dojetím a byla jsem šťastná, že jsem takový okamžik mohla prožít a vidět a zůstane tak navždy vrytý v mé paměti.

Celý pobyt jsem si připadala jako v pohádce. Vcelku nám vyšlo počasí, v hotelu bylo bohaté sportovní vyžití a spousta bazénů (perfektní animační programy pro děti a nechybělo samozřejmě ani brouzdaliště), jídlo bylo dostupné skoro nonstop a manžel se ke mně choval jako k princezně a rozmazloval si mě. No a jak si mě tak rozmazloval a po těch všedních starostech, které jsem nechala doma jsem relaxovala a odpočívala a bylo mi krásně na těle i na duši… o pár týdnů později jsem se po návratu dozvěděla, že jsme na Djerbu odlétali dva, ale vrátili jsme se už tři

Po roce neúspěšného snažení o miminko se nám to v mém vysněném ráji konečně podařilo a už víme, že to bude holčička. Nemáme zatím vybrané jméno, a tak jí říkáme kromě jiného také „naše malá rájová princezna“

Jak jsem již napsala, někdy bych se na Djerbu strašně ráda vrátila. Naše malá by se tak podívala na místo, kde byla počata, a navíc… časem bychom jí chtěli pořídit i bratříčka…

(8 hlasů, průměr: 5,00 z 5)

 Loading ...