Cestování s kočárkem

Rubrika: Z našich cest

Baby in a tramCestování s kočárkem v hromadné dopravě je někdy sranda, ale někdy i řada šokujících zjištění, jak jsou lidé lhostejní. Mám zkušenost, že se mi nabídnou s pomocí lidé sami, ale většinou je slušně požádám.

Narážím na neochotu řidičů autobusů, otevírají schválně, až ostatní lidé nastoupí a potom přes ty lidi právě packáme a někdy se i stane, že do prostoru na kočárek si stoupnou slečny a nemíní ustoupit, takže celou cestu držím kočárek na jedné straně ve vzduchu, protože už dál od dveří to prostě nejde. Jindy řidič nepříjemně zvýší hlas, proč nejedu posilou (a přitom je větší a má míň lidí), někdy si připadám, že nejsem normální, když nemám vlastní auto a mám dítě v kočárku, takže používám hromadnou dopravu. A nejhorší jsou ženy důchodkyně, jakoby zapoměly, že měly taky malé děti, při výstupu vás málem porazí, jen aby vystoupili první, naráží do kočárku, odstrkují ho, že mám co dělat, abych ho vůbec udržela a nespadl mi ze schodů.Také se mi stalo, když jsem byla s malým objednaná na určitou hodinu k lékaři, že autobus mne prostě nechtěl vzít, protože tam někdo měl batohy, takže jsme musely jet později, jen už to bylo složitější, protože vyzvedávám starší dceru (9 let) ze školy. Prostě je to někdy opravdu horor, ale jindy zase se stane, že narazíte opravdu na slušné lidi, kteří ochotně pomohou a když slušně poděkuju za pomoc, odpověď zní (ale to je přece zamozřejmé pomáhat, jak to chcete zdvihat sama, opravdu není zač) a to mne potom povzbudí, že to tak špatný s náma zase nebude a přece jenom ješte existuje ochota mezi lidma. Ale přesto vám řeknu jednu věc, když jedeme s dětma na výlet, tak jedině autobusem a vlakem, protože nad takový výlet není, ty zářivý očička u děti (před tím dcera a teď prcek, je mu rok), když zapíská píšťalka a vlak se rozjede, mi žádný auto nenahradí.

Tento příspěvek byl zařazen do soutěže Pojďte si povídat … v květnu 2011. Stačí se zapojit do diskuse Cestování s kočárkem nebo do 20. 5. 2011 poslat svůj článek do redakce.

Napsal/a: Danula

Toto taky stojí za přečtení!

Kam s dětmi za lyžováním? V italském středisku Passo Tonale děti milují!

Italové děti milují, to je obecně známo. A udělají pro ně první poslední. Lyžařské středisko Passo Tonale vás o

Čtu dál →
Jak dětem ulevit od ucpaného nosu

Jak dětem jednoduše ulevíte od ucpaného nosu

Milé maminky, jsou Vaše děti často nachlazené? Teče jim z nosu, v noci mají ucpaný nos a těžce se jim dýchá? Pomozte

Čtu dál →

Môžem dať dieťatku jesť hocičo?

Môžem dať dieťatku pribináčika? Alebo zákusok? Alebo kupovanú nočnú kašu? V mamičkovských internetových skupinách sa pravidelne objavujú otázky, či to alebo

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (4 vyjádření)

  • Anonymní

    Autorka článku by si měla zopakovat pravopis.

  • lnori

    Ten závěr je úžasnej, my jezdíme vlakem celkem často a stejně se na nej pokaždý těší 🙂

  • Anonymní

    cestovat kočarem je horor kolikrát vás nevemou ,duchodci držkují že kočár překáží a o náké pomoci nemůže být ani řeč .lidi jsou lhostejní když jse jich to netýká tak je to neezajímá .většinou mám negativní žážitky a to bydlím v městě kde je cca 50000 obyvatel.

  • S cestováním mám taky bohaté zkušenosti, ačkoli mám i auto, ale přece jen benzín něco stojí a občas je auto v servisu apod. Takže jsem si zkusila zavézt auto do servisu a odjet s dítětem a pak dětmi domů atd. Jednu dobu mě odradil řidič autobusu, který když mě viděl stát s golfáčem na zastávce, jen přibrzdil, otevřel dveře a za jízdy volal kočárky nebereme. Byl poloprázdný, žádná špička, na to už si dávám bacha. To jsem si tehdy pobulela a rychle přemýšlela, co budu jako dělat s hladovým unaveným dítětem 15 km od domova a dalším spojem jedoucím za dvě hodiny…
    A pak ty řeči, kočárek musíte dát do úložného prostoru (jasně,dám)…. jiný bus, kočárek vám nikam dávat nebudu, vemte ho nahoru do busu….
    Jindy jsme zas přemýšlely s průvodčí ve vlaku (zelený vagony bez kupé) jak vecpat kočárek dovnitř, když tam je uprostřed dveří zábradlíčko, tak jsme ho tam přes vrch zábradlíčka dost krkolomě dostaly. A při výstupu říkám hele když ho vyndáme tím průchodem vlevo od zábradlí, tam to vypadá širší. No jasně že to bylo širší a kočárek jsme v pohodě vyndali. Ale tohle by snad průvodčí mohla vědět a poradit mi to ona.
    Ve spoustě vlaků zas jsem vecpala hluboký kočár jen do chodbičky u dveří ale už ne k sedačkám, což byl pak problém, když jsem měla sebou i druhé dítě toužící sedět.
    A cesta 200 km z Prahy s dvouma dětma taky dobrý, golfáček projel až do kupé, vše v pohodě. Jen pak ten starší chtěl kadit… naštěstí jsem ho přesvědčila, že bude lepší vydržet až domů 🙂
    Někdy jedu golfáčem jen na zastávku, tam ho připnu ke stojanu na kolo a zamknu. To když vím, že „dálkaři“ kočár prostě neberou (asi by jich ubylo). Ale už jsme větší a kočár zas tak moc nepotřebujem.
    Jednou jsem i psala na dopravní společnost vedení, že by mohli vztah ke kočárkům přehodnotit, vzhledem k tomu, že zas tolik maminek se autobusem s kočárem nehrne, pokud opravdu nemusí- a v tom případě by jim měli vyjít vstříc, a že moderní kočárky jsou lehčí, skladnější…
    Teď jak už jsme větší, si jízdu dopravními prostředky užíváme víc a já se můžu během cesty věnovat dětem a nemusím myslet na řízení…

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist