Až na vrchol za cenu totálního vyčerpání, aneb když má někdo velké oči

Rubrika: Z našich cest

Jednoho úterního rána jsme se s manželem rozhodli, že si dáme do těla a vylezeme na Králický Sněžník. Ano, mám ráda turistiku, ale někdy je lepší poslechnout své tělo a nenechat se vyhecovat větším bláznem než jste vy.
Králický Sněžník je vrchol stejnojmenného pohoří ve výšce 1 424 m. Našla jsem na mapě, že přístup je sice dost do kopce, ale cesta z Dolní Moravy je zhruba jen 10 kilometrů. Nějakým nelogickým způsobem jsem už nepřemýšlela, že stejně daleko to musí být i zpět.
Vydali jsme se tedy po žluté turistické značce a zároveň naučné stezce z Dolní Moravy ve výšce 695 m. Zpočátku vede cesta lesem podél potůčku. Odpočinout si můžete v přístřešku nebo na lavičkách, kterých je v tomto úseku dostatek. Až k rozcestí, od kterého začínáme strmě stoupat vzhůru, je vše v pohodě. To, že na vrchol se musí do kopce, mi samozřejmě bylo jasné, ale tak nějak jsem doufala, že to nebude až tak moc prudké. Bylo.

Ano, řada zdatnějších turistů se mi vysměje, ale já opravdu kopce nemusím. Jak po rovince v pohodě ujdu několik km ostrým tempem, tak do kopce to zkrátka nejde. Takže každou chvilku zastavuji, vydýchávám, odpočívám. Manžel trpělivě čeká se mnou, i když vím, že sám by byl nahoře o dvě hodiny dříve. Ale užíváme si to. Nikde ani živáčka, až mám pocit, jestli jsme dole nepřehlédli nějakou značku zakazující vstup. Ujišťuju se co kilometr, zda zde opravdu nejsou medvědi.  Ach jo, ta moje panická hrůza z medvědů tu stále je. Šlapeme lesem, já se co chvilku ohlížím za sebe v utkvělé představě, že uvidím, když ne medvěda, tak alespoň kance nebo vlka. To ticho všude kolem až mrazí.

Králický Sněžník (1) Králický Sněžník (4)

Pokračujeme po naučné stezce dál a po zhruba 2 hodinách výstupu se hustý les rozestupuje a začínáme tušit, že už je to na vrchol kousek. Dáme svačinku a pokračujeme stále po žluté až k soše slůněte, symbolu Králického Sněžníku, která se zde nachází od roku 1932.

Králický Sněžník (2)

Údajně se na tomto místě konají i svatby. Hned jsem si představovala technické záležitosti takové „výškové“ svatby. Jestli nevěsta vystoupá už ve svatebních šatech, nebo si je převléká až tam? A přemýšlela jsem, kdyby mi přišla svatební pozvánka, zda bych to ještě jednou dala a vylezla tam, nebo se omluvila. 🙂
Né, není to tak zlé. Až sem se mi šlo docela dobře, jistě to zvládnou i menší děti.
O kousek dál už vidíme pramen Moravy (1380 m) se studánkou, kde se občerstvuji a ochutnávám. Je výborná! Nádherný je též výhled do údolí. Říká se, že Morava tu má tolik pramenů, kolik je v roce dnů. Tento je ale oficiální a je nejčastějším cílem turistů v této oblasti. My ale stále žádné turisty nepotkáváme, což nám docela vyhovuje a vychutnáváme si klid, ticho a pohodu.
Pokračujeme na samotný vrchol, který je od pramene už jen kousek vzhůru do kopce. Na vrcholu nenajdeme žádnou stavbu, žádný stánek s občerstvením, což je pro ráz krajiny jistě pozitivní. Ale co si nepřinese turista s sebou, tak nemá.

Králický Sněžník (3)

Poté, co jsme se dostatečně pokochali výhledy jak na českou, tak i polskou stranu navrhl manžel:

Vidíš támhle v dálce tu rozhlednu? Co když zpátky půjdeme opačným směrem přes rozhlednu a vyjdeme v Dolní Moravě, kde máme auto? Ať nejdeme zase zpět stejnou cestou.

Chvilku váhám, koukám do mapy a počítám. Ještě 15 km? Už nyní mám dost. Ale nechala jsem se přemluvit, je to určitě už jen z kopce, to dáme. Vydáváme se dál po hřebenu na rozhraní hranice mezi ČR a Polskem.
Další rozcestí a na něm cedulka s údajem: Restaurace 20 minut. No, docela nám vyhládlo, víme, že pod vrcholem je na polské straně chata a tak přeci těch 20 minut vyjití z cesty tam a 20 minut zpět nás už nevytrhne. Chata byla příjemná, s obsluhou jsme se bez problémů domluvili i česky. Poseděla jsem, odpočinula si, ale když jsem se měla zvednout. Co to? Koleno mi nějak nefunguje! Začalo v něm píchat a bolest byla docela silná.

Co teď? Zpět na vrchol a dále dolů po stejné cestě, nebo to risknout a pokračovat přes rozhlednu Klepý? Druhá varianta vyhrála, opravdu se mi nahoru už nechtělo šlapat. Noha docela povolila a dalo se pokračovat. Ovšem ještě asi jen 5 kilometrů. Pak to začalo být peklo. Koleno bolelo, navíc jsem si nevšimla včas velkých puchýřů, a když jsem si na ně lepila náplasti, bylo už pozdě. Každý krok byl utrpením. Sami v kopcích, před sebou ještě kus cesty, nikde nic. Ale pokračovali jsme. Bylo nám jasné, že večeři v hotelu už nestihneme, ale ať alespoň k autu dojdeme. Ani nevím jak, po pár kilometrech se před námi opravdu objevila ona rozhledna. Nahoru jsem už neměla sílu vylézt, ale i pohled zpod rozhledny do dálek byl impozantní. Tomuto místu se říká „střecha Evropy“, protože voda ze svahů odtéká hned do tří moří.
Čekalo nás posledních 5 kilometrů prudce dolů. Po rovince koleno nezlobilo, ale neskutečně prudké klesání mi dávalo zabrat. Zvládla jsem to. Nějakým záhadným způsobem jsme se ocitli na silnici 1,5 km od centrálního parkoviště, kde jsme měli zaparkované auto. Posadila jsem se na patník u silnice a dál pro auto běžel manžel. Byl zpět za 8 minut. Dosedla jsem do auta a oddychla si. Dokonce i večeři na hotelu jsme stihli.

Byl to nádherný výlet, ale takto zdevastované nohy jsem ještě nikdy neměla. Nevybrala jsem dobré boty, což je vždy problém. Puchýře jsem měla i na plosce nohy, což je asi unikát. Ale nesu si v sobě nejen 25 kilometrů v horách, ale především krásné zážitky a vzpomínky.
Pokud budete mít cestu kolem a celý den času, vydejte se na pochod.

Nezapomeňte na dostatek pití a jídla, dobré obutí, větrovku (na vrcholu opravdu hodně fouká). Stojí to za to!

Kde: Možností výstupu je několik, my zvolili z obce Dolní Morava. Značným přiblížením je možnost využít lanovku z této obce k chatě Slaměnka. Výstup na vrchol pak bude po modré turistické značce jinudy. Na vrchol žádná lanovka nejede.
Odkaz na mapu zde.

Parkování: Dolní Morava centrální parkoviště 50,-Kč

Za kolik: prošlapané boty a litry potu

Pro koho: pro rodiny s většími dětmi (nebo pro děti ochotné šlapat); pro všechny turisty; kočárek jen první úsek cca 2 kilometry lesní cestou podél potůčku

Časová náročnost: celý den


Článek byl zařazen do soutěže Podělte se o tipy na výlety a vyhrajte spoustu dalších, ve které můžete vyhrát za tip na výlet i vy. Výherci si budou vybírat knihy z kategorie Tuzemští průvodci na stránkách nakladatelství CPRESS. Těšíme se na všechny vaše soutěžní příspěvky a přejeme šťastnou cestu a spoustu skvělých prázdninových zážitků vám i vašim dětem.

Napsal/a: Peťka

Toto taky stojí za přečtení!

Recenze: 100 nejznámějších pohádek pro unavené rodiče podruhé

Před časem jsem dětem (i sobě) pořídila knížku 100 nejznámějších pohádek pro unavené rodiče od nakladatelství XYZ, ilustrovanou Karlem

Čtu dál →

Jak každodenně zabíjíme důvěru svých dětí?

Neděláme to schválně, ale dopouštíme se toho snad každý den. Jsou to jen zdánlivé malichernosti, ale důsledky jsou mnohem

Čtu dál →

Recenze: Pohádková logopedie

V dnešní době, kdy spousta dětí navštěvuje logopedii, jsou prostředky, které nácvik správné řeči podpoří hravou formou, k nezaplacení. Tedy alespoň

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (7 vyjádření)

  • Marci55

    Obdivuji tě

  • Peťka

    Moc děkuji za komentáře.

    Králíčku, medaili si určitě nezasloužím, věřím, že každý druhý by to ušel bez mrknutí oka. Nebýt toho kolene a nevhodného výběru bot, bylo by to třeba jiné.

    Frančice, když jsem sestupovala z rozhledny Klepý dolů, říkala jsem si, že nahoru bych to nedala. Takže obdivuji, je to sice krátký výstup, ale pokud jste šli stejnou cestou nahoru, co my dolů, tak tedy to je krpál!

    Peti, vy jste byli na Dolní Moravě lyžovat? Jsem si říkala, jaké to tam musí být v zimě na lyžovačku super.

    Milko, také nám říkali, že si máme zajet právě do té Sušiny a vystoupat touto cestou, že je to je příjemnější než z Dolní Moravy. Ale protože jsme bydleli přímo v Dolní Moravě, nechtělo se nám to zbytečně objíždět.

    Jarmuschko, to máš dobré. Můj manžel nefotí, nefilmuje. Takže on letí nahoru, tam se kochá a já ufuněná ještě tahám ten foťák a fotím. On by si snad na fotografování ani nevzpomněl. Když je někde sám, vyfotí tedy vždy pár snímků, aby nám měl co ukázat, ale určitě není lovcem záběrů.

  • Jarmuschka

    Moc pěkně napsané.
    Odhadovala bych Tvého chotě na stejného dobrodruha jako mám doma já.
    Akorát u nás se „čeká“ na chotě – buď si fotí, nebo outfit přizpůsobuje aktuálním povětrnostním podmínkám.
    A my aspoň můžeme popadnout dech.

  • Milka98

    To jste si teda mákli. My jsme vystoupali na Králický Sněžník letos v květnu poměrně nenáročnou cestou. Bydleli jsme v penzionu Kraličák v Hynčicích pod Sušinou. Cesta tam i zpět celkem asi 12 km

  • Petra

    Peťko, super článek a velká gratulace k turistickému výkonu! U Slaměnky jsme letos v zimě lyžovali a vyfukovalo tam taky pěkně 😉

  • My jsme také šlapali z Dolní Moravy. Voda z pramenu Moravy byla opravdu moc dobrá (manžel se smál, že do Moravy přestala na chvíli téct voda) a na vrcholu to foukalo hodně, i když svítilo sluníčko a já jsem si opálila pusu podle slunečních brýlí. Takže vím, co výlet na Králický Sněžník obnáší. Klepý jsme dali teda další den, tak odvážní jsme opravdu nebyli. 🙂 . V Jeseníkách bylo opravdu moc krásně.

  • Králíček4

    Peťko,zasloužíš si medaili za vytrvalost 🙂

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist