Až na Konec světa

Venku to sice vypadá, jako by začínalo jaro, ale já si pořád na začátku února myslím, že by přece jen chvíli měla ta zima být. Aby nás pak nepřekvapila v dubnu. A k zimě u nás patří také povánoční pobyt s kamarády někde na chatě. Po vánočních svátcích již několik let odjíždíme s kamarády na pronajaté chalupy a prožijeme vždy příjemných pár dní. Jak jde čas, počet a osazenstvo se mění, dětí přibývá, ale dobré jádro zůstává.

Tentokrát jsme vybrali krásnou, zvenku dřevem obloženou chalupu, která poskytovala dost komfortu pro cca 20 lidí. Podmínkou byla také sauna a samozřejmostí čistý vzduch venku. Po výběru už na jaře jsme během roku zaplatili zálohy, a tak jsme po Vánocích mohli odjet téměř na Konec světa. Odjížděli jsme večer. Počasí vypadalo sice podzimně, ale i tak. Když se z dálnice stala klikatá cesta a z té pak ještě úzká cestička s cedulí v zimě se neudržuje, říkali jsme si, jak to tady asi vypadá, když opravdu nasněží.

Chata nás příjemně překvapila. Opravdu byla koncipovaná pro tolik lidí, kolik se nás tam sešlo. Nikdo z nás nepociťoval stísněnost. Vybavení všeho bylo výborné. Počasí sice nebylo až tak zimní, ale užili jsme si čerstvého vzduchu. Potkávali jsme pěší i cyklisty a vždy bylo z čeho vybírat. Kluci se vyřádili na bunkrech, kterých je v tomto kraji nespočet. Obědy jsme často řešili v hospůdkách. Čekali nás příjemní hostinští. Ti nám kromě jídla řekli něco i o vesničkách, které jsme navštívili.

  

Večery na chatách jsme trávili u společenských her, nebo v sauně. Byl zde špatný signál telefonů i internetu. Děti byli bez mobilů a tabletů. My dospělí jsme to občas porušili a nějaký signál jsme chytali na určitých místech (v okně apod.). I bez elektroniky vše fungovalo skvěle. Byl to odpočinek, jaký bych doporučovala každému, pro kterého je internet nepostradatelným pomocníkem při každodenní komunikaci.

Nastal čas jarních prázdnin. Co tak trochu ujet od civilizace a užít si pár dní v přírodě a s kamarády?

Napsal/a: Pavluschka