Mám doma skoro 3-letého kluka. Mám kamarádku, která má stejně starou holčičku a můžu říci, že se to s nimi nedá vydržet…Se synem jsem skoro pořád od rána do večera. Jen co si začnu na chvíli všímat jiného dítěte, ten můj začne vyvádět jak hysterka. Začne brečet, sápat se po mě a vyvádět neskutečné věci.
Proto jsme se s manželem dohodli, že si pořídíme dalšího drobečka. Je lepší, když má dítě dalšího sourozence. A ejhle! Jsem právě v polovině 6. měsíce a můžu všem říci: ten náš kluk se změnil.
Jen co se mi začalo zakulacovat bříško, tak se syn ptal, co mi je. Já mu vysvětlila, že čekáme další miminko, buď bude mít brášku nebo sestřičku.
Když se bavíme o miminku, tak mi najednou začal pomáhat s úklidem a nádobím atd. Pořád chodí všude se mnou a povídá, že: Nikomu tě nedám, ty moje mimi. Hladí mi bříško, pusinkuje ho. Více a více se zapojuje do té představy, že už nebude sám, že bude mít někoho, s kým si bude hrát. S dětma si už více hraje. Není na ně agresivní. A já už se můžu v klidu bavit s kamarádkama a vzít si klidně jejich dítě na klín a bavit se.
Já si zkrátka myslím, že každé dítě žárlí. Rodič by se měl obrnit trpělivostí a pomalu dítě učit. Když se zamyslíte nad sebou, jací jste byli vy? Jednou se stejně musí děti vše naučit a od koho by měli všecko čerpat? No právě od svých rodičů, to je základ toho všeho.