Vychováme knihomola?

V Výchova podle...

knihomol1O důležitosti čtení knížek dětem byly napsány již stovky článků. Přesto (podle průzkumů) je stále mnoho rodin, kde rodiče svým dětem knížky nečtou nebo čtou velmi málo. Zřejmě i proto bude ještě napsáno mnoho článků, které se budou snažit o nápravu a informování rodičů o důležitosti čtení dětem.Tento článek ale nemá být jedním z nich.

Pro mne i pro manžela jsou knihy vášní, a to takovou, že spadáme do kategorie „knihomolů“. Den bez knihy je naprostou výjimkou. Potřeba číst knihu je v naší rodině asi na stejné úrovni jako potřeba jídla, spánku, … Je proto logické, že jsme čtení do výchovy zahrnuli. A stejně jako u zmíněného jídla či spánku se potřeby dítěte v průběhu růstu mění, stejně tak se měnilo i naše čtení knížek dceři (nyní 3,5 roku).

Miminko. Dokud byla dcera úplně malinká, samozřejmě jsme nečetli. Občas jsem ji „potrápila“ 🙂 zpíváním nějaké písničky. Jak trošku povyrostla a začala vnímat, říkala jsem jí krátké ukazovací básničky, jako je například Vařila myšička kašičku. Říkanky v tomto období zastupovaly čtení knihy.

Batole. Sotva dcera začala víc vnímat své okolí a „komunikovat“ s ním, přidávali jsme ukazovací básničky, např. Kovej, kovej, kováříčku, Takhle jedou páni, Paci, paci, pacičky, … V knihovně jsem náhodou objevila kouzelnou knížku – Nejkrásnější dětská říkadla od Vlasty Švejdové. Co stránka, to nějaká ukazovací básnička (kratší či delší, známá či neznámá) s krátkým popisem, jak s dítětem ukazovat.

knihomol2Také jsme dceři v tomto období pořídili první knížku – měkkou, omyvatelnou. Výhodou bylo, že si ji dcera mohla prohlížet sama, aniž bychom trnuli, kdy ji omylem zničí (roztrhne, rozkouše, …). Na každé stránce byl jednoduchý obrázek zvířátka. U každého zvířátka jsem se zastavila, pojmenovala ho a zeptala se, jak zvířátko dělá, poukázala na nějaký zajímavý detail, … Chtěla bych upozornit, že ne všechny knížky pro nejmenší jsou vhodné. Setkala jsem se i s knihami, které byly doslova zaplněny ilustracemi, zvířátka měla lidské oblečení i lidské vzezření (např. čtyřnohá stála jen na dvou nohách) či byla nesmyslně barevná, ztrácela se v přemíře detailů. Myslím si, že malé dítě může být z takového obrázku zmatené, neuvidí, kde končí zvířátko a kde začíná dům. Navíc získává zcela zkreslenou představu o tom, jak svět vypadá. Pravda, je to „problém“ všech ilustrací, ideální by možná bylo, kdybychom dětem kupovali knihy s reálnými fotografiemi. Ale i tak bychom se kresleným postavičkám nevyhnuli – vždyť jsou stovky kreslených pohádek! Snad proto postačí, když vybereme knihu, ve které jsou jednoduché obrázky, namalované dvěma, třemi barvičkami.

Robátko (1-2 roky). Dceři jsme pořídili několik knížek s tlustými, tvrdými listy. Byla nadšená, že může stránky otáčet, a my byli spokojení, že je nemůže zmačkat. Stále jsme ale museli hlídat, aby se nepokusila knihu rozkousat. Jako vhodné knihy se ukázaly ty, kde byl na jedné stránce velký, přehledný obrázek, a pod ním jeden dva krátké veršíky.

Také jsme četli stále více básniček, už i delších a neukazovacích. Dcera se pokoušela je opakovat tak dlouho, až se je naučila a před spaním „četla“ pohádku ona mně! 🙂

Jak dcera rostla, četli jsme krátké pohádky. Ovšem najít vhodnou pohádkovou knížku se ukázalo jako úkol hodný Sherlocka Holmese. Dcera vydržela jen u takových knížek, kde jsme si děj pohádky mohli průběžně ukazovat na obrázcích. Jenže jsme se setkávali jen s knihami, kde bylo hodně textu a málo ilustrací. Jako vtipné řešení se ukázala výroba vlastních pohádkových knížek!  Ve stručnosti – vyráběly jsme knížky podle pohádek, které jsem dceři vymýšlela. V naší knížečce bylo tolik obrázků, kolik dcera potřebovala, text hrál jen doplňkovou roli. Například stačilo říct „… a žila tam zvířátka…?“ a dcera začala ukazovat na obrázky a zvířátka pojmenovávala. Příběh si tak vlastně mohla „přečíst“ úplně sama, což ji naprosto fascinovalo a ohromně těšilo.

„Velká“ malá slečna (od dvou let dál). S přibývajícím věkem a rozvíjením dceřiných schopností (např. schopnost soustředit se) jsme přidávali delší a delší pohádky. Nechávali jsme dceru (samozřejmě pod dozorem), aby si sama listovala v knihách s tenkými listy.

knihomol3V současné době již dcera zvládá poslouchat čtení pohádky i půl hodiny. Někdy je to na ni i tak dlouhé, chybí-li v knize dostatek obrázků. Při čtení si proto pomáhám pantomimou a zapojuji dceru do dění. Například čteme o údolí a horách – rukou tedy naznačím hory a údolí. Něco je velké – ukážeme si, jak velké. Někdo zívl – zívneme taky. Přečtu „pejsek zaštěkal“ – a dcera zaštěká spolu s pejskem. Pokud při čtení probíhá takováto interakce, dceru čtení nesmírně baví a vydrží poslouchat pohádku hodně dlouho. Pravda, někdy se čtení pohádky na dobrou noc zvrtne na akční dobrodružství, které má ke klidu daleko, ale aspoň si užijeme zábavu obě dvě. 🙂

Když už píšu o knihách, nemohu zapomenout zmínit knihovnu! Je to úžasné zařízení. Centrální knihovna a jedna její pobočka, které navštěvujeme, jsou uzpůsobeny i pro nejmenší čtenáře. (A věřím, že i další velké pobočky této knihovny jsou vybaveny stejně.) Dcera si může pohrát v dětském koutku, nakreslit si obrázek, vyřádit se, … A mezitím si stíhá vybrat nějakou knížečku domů. Obrovskou výhodou knihovny je to, že si knihu půjčíte, a když se vám nelíbí či zjistíte, že pro vaše dítě není vhodná, jednoduše knihu vrátíte. Ušetříte tak peníze i místo, které byste jinak investovali do nechtěné knihy.

Naše knihovna také pořádá nejrůznější akce pro děti a my se jich rády účastníme.

Pro dceru jsou tudíž knihy a knihovna samozřejmou součástí života. Někdy si sama jde do knihovny, vybere si knížku a tu si pak sama „čte“.

Doufám, že se nám podaří v dceři vzbudit lásku ke knihám, že i ona sama jednou bude považovat knihy za nedílnou součást života.

Článek byl zařazen do Soutěže o knihy plné rad a triků při výchově.
Ceny do soutěže věnovaly Akce-Novinky.cz.

Napsal/a: kekunka

Toto taky stojí za přečtení!

Kolik % svého platu dáte v létě za zmrzlinu?

30°C ve stínu. Vedro na padnutí. Nechce se vám pracovat, uklízet, vařit. Stejně nikdo nemá na jídlo chuť. Děti myslí

Čtu dál →
sourozenecká žárlivost

Jak na to, když jsou jako kočka a pes

Objevte 3 věci, které dětem pomůžou, aby přestaly žárlit, ubližovat si a dělat naschvály. Ale pozor, ať to nepropásnete.

Čtu dál →

Soutěž: Nečekaná přátelství

Příběhy o zvířátkách mají rády snad všechny děti. Tři knížky, které jsou jich plné, vám chci dnes představit. Jednu

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (9 vyjádření)

  • kekunka

    Holky, všem moc moc děkuji za milé komentáře! 🙂 Jsem ráda, že je tu tolik maminek, které čtení dětí považují za stejně samozřejmé jako já. 🙂

    Přiznám se, že jsem nad tímto tématem hooodně dlouho vůbec nepřemýšlela. Prostě knihy jsou přirozenou součástí našich životů, tudíž se zákonitě musely stát přirozenou součástí života naší dcery. Přemýšlet jsem o tom začala až poté, co jsem se seznámila s projektem Celé Česko čte dětem. To jsem totiž zjistila, že jsem prý mezi rodiči výjimkou, že je běžné dětem nečíst, a že vlastně správné čtení dětem je hotová věda. 😀

    Článek je vlastně zpětným uvědoměním si, co a jak jsem dělala. A pomůže-li rozšířit řady dětských čtenářů, budu jen ráda. 🙂

    Mimochodem – tento týden od pondělí do pátku je Týden knihoven!!! Napříč republikou jsou nejrůznější akce, např. registrace dětí zdarma, besedy, ukázky knih, hraní pro děti, … Více informací na stránkách skipu, konkrétně zde: http://skip.nkp.cz/akcTyden10.htm.

  • Kekunko, pěkný článek. Já taky hodně čtu a knížky jsou mi jedním z nejmilejších dárků, do knihovny taky chodím, takže mám dojem, že obě holky do toho tak nějak vpluly samy.
    Do knihovny chodí obě odmala. Máme moc pěknou dětskou knihovnu, tak ze začátku si tam spíš jen hrály, aby měly taky nějakou zábavu, když já jsem si chtěla vybrat knížky.
    Teď už si i půjčují.

    Líbí se mi, co píše Lussy. Ono se opravdu dá číst téměř cokoli, kde jsou nějaké obrázky. Podle mě nejdůležitější je, aby rodič dítku pomohl a pokud je potřeba, tak mu trochu přeložil a přetlumočil knížku tak, aby dítko mohlo porozumět.
    Třeba klasické pohádky jsem taky ze začátku hodně zkracovala nebo někdy knížku nečteme, ale jen jedem podle obrázků. To samozřejmě u mladší dcerky, starší už vydrží dlouho jen poslouchat.

    A jedna z našich nejoblíbenějších knížek odmala byl česko anglický obrázkový slovník. Možná už se ani neprodává, nevím. Ale byl to velký formát – větší než A4 a u každého slova nakreslená nebo vyfocená věc. Hrozně moc obrázků a takových realistických. Od zvířat po věci v domácnosti. Sice to má měkké listy, takže už to po dvou dětech teda vypadá (bez deskek, spousta potrhaných listů), ale stálo to za to.

  • Virenka

    Hezké 🙂
    Ale přiznám, že jsem nijak zvlášť tuhle věc neřešila, my jsme vášniví čtenáři oba a tak jsem předpokládala, že příklad u rodičů, knihy rozečtené všude i přetékající knihovnu – i dětskou knihovničku – asi minout nemůžou. Leporela jsme četli spíš výjimečně, ani jeden syn o čtení do cca 3 let nestál, starší plakal při říkankách a asi od roka a půl neměl rád, když jsem zpívala, chodil mi zacpávat pusu a vrtěl hlavou nene…

    Četli jsme nejdřív krátké příhodičky v dětských časopisech – takové ty texty, kde část věty je v obrázcích – oba milovali, potom čtyřlístky – milují dosud. Potom všechny texty o dopravních prostředcích, komiksy Asterix a Obelix – no a potom už byl školák. Starší je třeťák a čte s chutí, do knihovny chodí už rok, je to tak, jak jsem doufala 🙂 Jak to bude dál, to přinese život, lidi ve věku počítačů budou mít asi jiný podíl pročteného času než svého času my, ale možnost má a k zážitku už přičichl 🙂 S mladším je to na dobré cestě, s knihou je vidět často, momentálně vede Plevův Budulínek 🙂 – už se mi z něj plete jazyk.

  • Lussy tak teda brzy začíná.Já si svého idola dávala pod polštář hooodně později:-D
    Já se ještě vrátím k těm zvířátkovým knížkám,protože jsem nedávno docela fest vytočila.Chtěla jsem prckovi koupit nějakou novou-malý je spíš zvířátkový,a byl to celkem horor.Nepěkné ilustrace,zvířátka na dvou a na kopytech boty a pžesně jak píše Kekunka nebylo skoro poznat o které zvířátko jde a malý se tááák moc snažil:-((

  • Lussy

    zuzi, ona si tu knížku vybrala sama :-). Hrozně se jí líbí vyobrazení lidé, takže taky má u nás úspěch čtvrteční magazín MF Dnes, kde je stránka, na které je vyfocená skupinka školáků, uvedená jejich křestní jména a ptají se jich na různé názory. Chce přečíst, jak se které dítě jmenuje, zopakuju jí to tak 3x a pamatuje si je. Když je tam nějaký hezký kluk, jde s tím časákem i spát :-).

  • Kekunko jsem unešená jak jsi to krásně napsala,jak to doma děláte.A taky jsem potěšená z komentářů,že to fakt existuje,vést děti ke knížkám:-D
    Já sama jsem veliký knihomol a dcera se naštěstí pomamila,takže už chodíme do knihovny spolu/myslím tím,že už si půjčuje a čte sama/ a malý taky chodí s námi,také jsou tam zařízení na děti a jsem opravdu moc ráda,že knížky neničí a snad k nim bude mít vztah i do budoucna.Akorát u těch pohádek mi moc nevydrží,raději si vezme knihu do ruky a převypráví mi to po svém:-))všem čtenářům malým i velkým zdar.
    A teda Lussy nabídnout dítěti Obrázky z českých dějin a pověstí mě opravdu nenapadalo,nicméně asi to vyzkouším:-DD

  • Padmé

    Kekunko, děkuji za pěkný (výchovný) článek.:-)
    My „knížkový“ jsme, všichni, celá familije. 🙂

    U nás teď frčí „Mikuláš“ – Mikulášovy patálie, Mikulášovy průšvihy… Už máme doma všechny vydané díly.:-)

  • Ivča a Domča

    Kekunko, nejen hezký článek, ale dost poučný, plný návodů:-)

    Tak já doufám, že prcek bude mít hezký vztah ke knížkám, já jsem nadšenec od základky, ne-li dříve.
    U nás jsou nejvíc oblíbené knížky – Kocour Modroočko, Honzíkova cesta (ta naprosto vede) a pak Staré české pověsti nově vydané od Fragmentu s plno obrázkama, tam obdivujeme Libuši a pověst o Karlově mostě:-)Jo a nesmím vynechat „Človíčka z pravěku“, toho taky čteme pořád dokola, myslím, že by prcek dokázal ten oštěp vyrobit i poslepu:-)

    U nás mají taky v knihovně různé akce, je tam třeba čtení pro děti od tuším 3 let apod.

  • Lussy

    kekunko, moc hezký článek.

    Tak my knihomola asi doma máme :-). Mále je 2 a čtvrt a pohádky jsme jí četli před spaním už v bříšku :-)). Jako malému miminku jsem jí strašně falešně, ale pořád dokola zpívala a vyprávěla. Pak dostala taky omyvatelnou knížku, pak se nám osvědčili takové látkové, šustící. Knížek máme asi 30 – pohádky, leporela, obrázkové. Momentálně u nás letí – pozor – Obrázky z českých dějin a pověstí :-). Je to hezky ilustrované, hodně obrázků a krátký text, od praotce Čecha, přes pověst o Golemovi po Boženu Němcovou. Už asi 2 měsíce každý den před spaním prohlížíme a Lucinka „vypráví“. Hrozně se jí líbí Horymír a „Vemík“, protože pán si nesundal tričko než skočili do vody… Pak Bivoj, jak nese „pasátko“, a tři tety – Kazi, Teta, Vibuše. Taky frčí Golem a Jižík z Poděbrad. A na deskách jsou nakreslení všichni panovníci, od Kroka po Josefa II. Tak ty s oblibou pojmenovává – Boživoj, Fratislaf, Kšesomysl, Boveslaf, Václav, Pepa (Josef II).

    Předtím byla oblíbená Martínkova čítanka, docela jsem zvědavá, co nás čeká příště :-).

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

TOPlist