Taky neděláte chyby?

Rubrika: Výchova podle...

140332_grandma_and_grandsonNež se pustím do psaní (a vy – možná? – do čtení), musím zdůraznit, že mi v tomto článku nejde o žádné konkrétní osoby z těchto stránek vyjma jedné jediné – mě samotné…

Na tohle téma mě navedla jedna ze sáhodlouhých debat přímo tady „na dětech“, no vlastně nejedna. Tak nějak mám pocit, že když dojdou ty racionální argumenty, začínáme tu řešit zásadní otázky typu, kdo si o sobě moc myslí, kdo se vydává za dokonalou matku atd. atd.
Nemůžu si pomoct, ale vždycky mi přijde, že ty, co přesvědčují ostatní, že si o sobě (samozřejmě neprávem) myslí, že jsou nejlepší matky pod sluncem, tak činí z pocitu, že ony dotyčné je chtějí pouze obrat o to jejich prvenství v klubu dokonalých matek.
Někdy si říkám, no, že vám to stojí za to, jenže pak mi proletí hlavou, že i já jsem přece ta nejlepší máma pro našeho dvouapůlletého chlapáka, protože přece dělám všechno nejlíp.

Nechci psát, kdo je a kdo není dokonalá matka a proč, už tak jsem se do toho pěkně zamotala. Kromě toho si myslím, že každá máma, která své děti miluje, je pro ně ta nejlepší stejně jako jsou pro nás naše děti ty nejbáječnější. Chtěla jsem se s vámi podělit o jeden svůj objev o sobě samé a v úvodu jen napsat, jakými cestičkami jsem se k tomu poznání dobrala.

Je to tak, došlo mi, že nedělám chyby. Tedy abych vás nevyděsila, já je určitě dělám, ale protože to se nesmí, tak je nepřipouštím, prostě si je nějak vygumuju a ony nejsou. Nebo to tak není?
(Teda, jestli tu bude někdy soutěž o nejzmatenější článek, mám, myslím, velkou šanci, ale mějte se mnou chvíli trpělivost.)

Když jsem si nedávno říkala, co dělám špatně, že náš synátor zlobí jak malej čert, vzteká se a není s ním žádná řeč, vzápětí jsem se sama uklidnila tím, že to přece dělají v jeho věku všechny děti, prostě je to vývojové stadium, kterým si musí projít, tudíž je vše v naprostém pořádku. Mohla jsem zajásat – opět není vina na mé straně, jsem dobrá máma, NECHYBUJU!

No a proto to píšu. Vždyť přece chybovat je lidské, jenže – já to neumím, fakt ne. Nějak jsem se to nestihla naučit. To víte – šprtka. Teda aspoň si to kdekdo myslel. Ono když máte maminku ředitelku školy, patří vám tohle označení tak nějak automaticky, zvlášť když se přidá celkem slušná paměť, takže učení fakticky není mučení (teda ne že by to byla zábava, ale někdy to jde celkem samo). Leda by se člověk vzbouřil a zahájil nějakou generální stávku za účelem přesvědčit ty ostatní. Na to já nejsem…
Další vtip byl v tom, že mamince ředitelce nesmíte přece dělat ostudu a že ona to s vámi myslí dobře, když chválí jen opravdové úspěchy. Prostě chyba v diktátu je chyba v diktátu, co z toho, že dvojka je „pěkná známka“ (u nás to byl důkaz, že došlo k nepovolené chybě!).

V mém životě jsou chyby zakázané, nesmím nic udělat špatně, to by přece… Co vlastně? Sama nevím. Nevím, co by se stalo, kdybych udělala chybu. Předpokládám, že svět by se nezhroutil, ale bojím se to zkusit. Nejsem paní dokonalá, to o sobě vím, jenom nedělám chyby. Maximálně někdy nějaký ten omyl, ale za to přece nemůžu, to vyplyne z okolností, na které jsem neměla žádný vliv. Rozumíte, co chci říct? Máte to někdo taky tak?

Pravda, někdy je to náročné. Jakmile se totiž něco nepovede tak úplně na 100%, je potřeba najít pro to vysvětlení (samozřejmě takové, ve kterém nechybuju, že). To se taky vždycky nepodaří, takže nastupuje druhé řešení neblahé situace – zjistit, že se mi v podstatě podařilo dosáhnout lepší situace, než byla ta předchozí. Jak vidno, má tenhle přístup svá plus – časem se totiž člověk naučí najít pozitiva na každé (!) situaci. No, není to báječné?

Výplod vlastní = samozřejmě bez chyb 😮

Napsal/a: Jorga

Toto taky stojí za přečtení!

Co pomáhá na dětský kašel?

Listy opadaly, teploty se střídají, vládu nad počasím převzal podzim. Děti tráví několik hodin denně v kolektivu, kde není nouze

Čtu dál →

Venkovní únikové hry Hunter Games: objevte parádní zábavu

Baví vás klasické únikovky? Vzrušující příběhy a plnění úkolů? Přemýšlíte, kde se dá zažít ta nejlepší úniková hra v

Čtu dál →

Jak strávit víkend s dětmi v Praze?

Praha je tak kouzelné místo nejen díky své stovce věží nebo památek, ale také proto, že je zde nekonečné

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (53 vyjádření)

  • Milá Jorgo!Ten článek se sem stoprocentně hodí,protože my lidé si myslíme,že jsme jedničky a nám se nic nemůže stát a naše výchova je vůbec nejlepší než co to tady ty ženské píší a ony se mi nemůžou vůbec vyrovnat.Každý by se měl zamyslet nad tím,že jsme tady jen krátkou chvíli a nad takovýma věcma není v našem životě místo.Proto važme si každého rána,že se probudíme a dívejme se na svět jasnýma očima.Přeji všem slunný den

  • chybovati je lidské

    nikde není psán opravdu bezchybný, pravdivý a fungující univerzální recept na výchovu dítěte. Jestli si někdo myslí, že má takové vědomosti a napíše takový recept, ať ho zveřejní na tomhle webu a uvidíme, která z nás jí vyvede z omylu…

  • Jarmuschka
    Jarmuschka

    Kicul, tak to jsme na tom podobně… s tím 2+1…
    Grafoložka babičce (to babička nám nechala udělat pidirozbor) o seběvědomí nic neříkala, jen prý že se ostatním můžu na první pohled zdát trochu jako „kecka“…
    Což mě trochu překvapuje, já takový nesmělý introvert…
    ;o)

  • Jarmuschko, klidně :o))) Rádi vás poznáme osobně, ale radši to nechte až na léto po kolaudaci, teď bysme ve 2+1 o sebe zakopávaly ;-)) Sebevědomí už nemám nízké, ale střední, což mi řekla grafoložka, huráááá :-)))

  • Tak já jsem na tom se sebevědomím asi jako Kicul..
    Bývala jsem stydlín, kliďas, prostě asi introvert.
    Ale také se to postupně životními zkušenostmi lepší.
    A můj muž vida jaká jsem nejednou se na mě povozí, sičák.
    Povahou je takový veselý a komunikativní…Ale i to mě nutí se bránit a být drsnější.

  • Jarmuschka
    Jarmuschka

    Kicul, mluvíš mi z duše… Já se do toho akorát tak nějak zamotala, a Ty jsi to vyjádřila jasně a stručně…
    Vidím další důvod, proč Tě navštívit…
    Asi půjdu sobě a holčičkám balit „kufry“…
    ;oD

  • Tak u nás doma platí heslo „můžeš být blbej, ale musíš si umět poradit“. Já mám doma Ferdu Mravence, práce všeho druhu, chyby dělám občas já, ale naštěstí mi to nikdo nepředhazuje, já dělám občas blbou a radči se třikrát zeptám, než abych náhodou udělala něco špatně. Generála mi nedělá manžel ,ale občas to zkouší můj osmiletý synek, stylem “ tohle by jsi měla dělat takhle“, no kde to pochytil, si jistě domyslíte sami.

  • Verju, mamcolenco, já mám doma taky skvělýho chlapa, prostě má jen vysoké sebevědomí a v nadsázce si rád utahuje z chyb druhých. Ale současně ho baví, když někdo najde chyby i na něm. Kdo ho zná, nemá mu to vůbec za zlé a společně se nasmějeme chybám svým i cizím…o to právě jde, pokud kdokoli udělá chybu, netrápit se tím a udělat z toho legraci, odlehčit situaci
    Jinak jsem s ním včera téma nízkého sebevědomí nás ženských vedle sebejistých mužů nakousla, ale jen se smál, že o tom všem moc přemýšlíme a děláme si ze svých chyb zbytečně starosti (viď, Kicul), že jeho by vůbec nenapadlo, že si můžu dělat hlavu, jestli vedle něj dělám všechno „taky tak dobře“. Prostě, my ženský často postrádáme tu zdravou dávku sebejistoty a průbojnosti…

  • Tak Verju – přesně tak. Sice to Jorga taky napsala, ale tys to vyjádřila stručně jasně zřetelně :)) – hledání ALE. Já to mám asi taky spíš takhle, než že bych si chybu vůbec nepřiznala – přiznám, ale hledám to ALE – prostě okolnosti, které za to můžou :))).

  • Tak to já odmala měla opačný problém jak Jorga – myslela jsem si, že chybuju pořád. Mohlo za to nízké sebevědomí a tím, jak jsem si nevěřila, tak se chyby jen a jen hromadily. Jak stárnu se to víc a víc zlepšuje, daří se mi se sebevědomím a mými chybami úspěšně bojovat. Z mého pohledu je jednodušší vědět, že děláš chyby a nehroutit se z toho, naučit se mít ráda sama sebe i se svými chybami. Jak už tady zaznělo – chybovat je lidské. Je to určitě lepší, než se snažit chybu neudělat a co hůř – lhát si, že já chyby nedělám a svalovat je na jiné lidi nebo okolnosti.

  • mamcalenca

    verju,ono se sice říká,že do třetice všeho…ale víme svoje a já zůstanu taky ráda u té moje druhé šance!!:-))takže ani kdyby šel udělat klon z mého manžela,tak nedám,nedám!!:-)) moje tchýně je taky skvělá,takže vím,po kom je a kdo ho vychoval!!naštěstí!! já taky článek četla vícekrát a asi nejsem sama,ale pochopit ho jednotně je asi blbost a hlavně mi stačí číst věci jednou,ale u tohodle…:-))uf,uf..

  • Já mám doma taky velký zlato.Nebudu se o něm rozepisovat,ale neznám nikoho lepšího,ani z vyprávění. A taky to vyšlo až napodruhý. 🙂

    A Jorgo promiň, já tě asi opravdu špatně pochopila. Možná kdybych si tvůj článek přečetla dvakrát,nebo třikrát?:-) Tak bych asi pochopila co tím chce básník říct.
    Já si chyby umím přiznat, Ale zas u každý chyby používám že mám důvod, jako že : Já vím,že jsem to zvorala, ALE…..

  • mamcalenca

    vendulko,vím,o čem mluvíš,můj exmanž.takhle přesně žil,vychovanej..to bylo pořád,co tomu řeknou lidi…hrůza!!naštěstzí ten můj milovanej tohle nesnáší a vždy je svůj a divá se hlavně na potřeby svojí rodinky,tedy nás!!

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist