V porodnici bylo 11 maminek včetně mě a z toho hned po narození mělo dudák 9 miminek. Moje malá a ještě jedna holčička dudu nechtěly. Jinak všechny maminky, jak daly dudák, tak miminka ho hned zblajzla, i když sestřičky na porodnici to nerady viděly. Ale ten pláč některých miminek byl opravdu úděsný a maminky si nevěděly rady.
Moje dcera si dudu vzala až tak kolem 6.-7. měsíce a tak to všechno začalo.
Nejdříve jsem dceři dudu nutila a po té jsem jí ho nemohla odebrat. Dostala ho do pusinky a hned letěl nejmíň 40 cm daleko 🙂
Vyzkoušela jsem i různé velikosti, od nejmenšího, po různě zahnuté, rovné, barevné… prostě vystřídala jsem velkou škálu dudu i od různých firem, ale nic. Až jedno odpoledne si sama dudák vzala do pusinky a velice se jí líbilo, jak ho v pusince žužlá. Ale nebylo tím, že by se jí to líbilo, ale tím, že rostl zoubek a ona si ulevovala při kousání.
Jenže to byla veliká chyba nutit jí dudák… Mnohem horší bylo odnaučit moji malou princeznu bez dudáčku.
Takže všem maminkám, když vaše dítko nechce dudák nenutit!!!!
Odnaučování bylo opravdu zajímavé. Nejdříve jsme se pokoušeli dudák někam schovat, ale vždycky ho našla nebo stála třeba před skřínkou či šuplíkem takovou dobu, že jsem dudu musela vyndat a byla spokojenost.
Poté jsem před jejíma očima dudák zahodila do odpadkového koše a řekla, že velké děti dudu nedávají do pusinky. Asi tak 2 minuty vypadalo, že to pochopila. Ale hned, jak jsem se otočila, dudák byl z odpadkového koše vyndán a zase byla velká spokojenost, že vyhrála.
Opravdu jsem si už nevěděla rady jak to udělat, abychom nemuseli dudu nikam s sebou vozit.
Asi tak za 2 měsíce někdo u zazvonil… Krásně sněžilo a za dveřmi stál Mikuláš, anděl a čert… Hned jak čert viděl, že má v pusince dudák, tak ho jí ho okamžitě vzal a hodil si ho do pytle, který měl na zádech (byla jsem tak nějak s čertem Mildou domluvená :-)).
A od té doby si moje malá nevzpomene, že nějaký dudák někdy vůbec byl.
Takže velký dík patří čertovi Mildovi!