Můj Domča byl už od narození „jiný“! Tak nespavé a uřvané dítě jsem neznala a protože byl jako čtvrté dítě, tak jsme nějakou zkušenost měla. Dal by se vystihnout pár slovy, jedl, řval a vyjímečně usnul. Přes den spal 5-20 min max. V noci usínal ve 4 hod ráno, což se s věkem upravilo na půlnoc či 1 hod ráno a jinak byl jako motorová myš.
Celý den a větší část noci se musel chovat, běda když se položil do postýlky nebo kočáru pokud nespal, to dokázal dát svoji nespokojenost hodně hlasitě najevo. Postupně jak rostl bylo hůř, doma jsem musela přestat pěstovat květiny, stejně za chvíli nebylo co, vše zlikvidoval. Vytrhával mi záclonové tyče i s hmoždinkami ze zdi nebo rozlamoval jejich dřevěné konzole ze zdi. V 1,5 roce chodil i po venku, odmítal sedět v kočárku, ale nesměl se pustit z ruky, to se rozběhl, bylo jedno kam. Maminky s dětmi chodili na procházky, my jsme na procházky běhali. Slovo „ne“ neuznával, házel po nás dřevěné kostky, když se trefil, strašně ho to rozesmálo. Ještě ve 3 letech byl závislý na kojenecké lahvičce s mlékem, dokázal v noci i hodinu řvát a dožadovat se mléka.
V necelých 3 letech jsme se dostali k neurologovi, který nám přidělil diagnozu významné ADHD a popřál mi pevné nervy. Nikdo mi nic nevysvětlil, v ničem neporadil, vše jsem musela hledat na netu a mezi maminkami, co tyto zkušenosti již měly. Synovi jsem zavedla pevný a pravidelný režim, každá změna ho rozhodila a bylo to znát i na jeho chování. Čím více byl unavený, tím více reagoval zlobením. Ale pokud se vědělo, co mu je, dalo se s ním lépe pracovat. Později, asi ve 4,5 letech, začal být na noc medikovaný a jakmile se více vyspal, tak se více zklidnil.
Ve 4,5 letech ho konečně, na doporuční PPP, přijali do klasické školky a pokud by to nefungovalo, dostal by asistenci. Ale školka měla prima učitelky a ty to s ním zvládali, a protože nemá agresivní formu, tak asistent ve školce nakonec nebyl třeba.
V 6 letech k ADHD jako bonus dostal i diagnozu atypický autismus a na základě toho dostal odklad při nástupu do školy a již mu přidělili asistenci. Nyní chodí do první třídy, která bude za chvíli končit, něco mu jde dobře a něco hůře. Měli jsme štěstí na asistentku i na paní učitelku, která se o náš problém začala více zajímat. Syna aktivně zapojovala do všech aktivit se spolužáky.
Během vánoc jsme museli měnit léky, ale byla to změna k lepšímu. Začal se lépe soustředit a učení mu jde lépe. Jediný problém je v tom, že Domča chce být ve všem první a chce se spolužákům vyrovnat, a protože je integrovaný v normální základce, tak to občas drhne.
My, jako rodiče, jsme si stále říkali, jak selháváme, kde je chyba, než jsme dostali diagnozu. Smířila jsem se s tím, že je „jiný“ a změnila jsem k němu postoj, nastolila pevný režim dne. Určitě bych poradila mít pravidelnost ve všem, i v době spaní. Střídat aktivity s pasivitou. Více unavené dítě více zlobí. Ale stejně na každé platí něco jiného, chce to mantinely, které když se překročí, tak následuje přiměřený trest. Dávejte pokyny po jednom. Věta rozvitá s několik úkoly je zbytečná, nepamatují si to. Vyžadujte odpovědi, někdy je dítě myšlenkami úplně jinde a nevnímá, i když to tak vypadá, případně i přímý kontakt.
Všem rodičům takových dětí přeji hodně sil a trpělivosti. Věřte, že je na tom mnoho dětí daleko hůř. I když jsou s dětmi problémy, tak chodí, slyší, mluví, vše chce jenom více času a velikou trpělivost, ale postupně, s láskou, se dostavují výsledky. Jde to sice pomalu, ale přece jen. A tak nikdy neházejte flintu do žita, mohlo být i hůř 🙂
Tři autoři budou odměněni knihou Dítě s ADHD a ADD doma i ve škole, kterou do soutěže věnovalo nakladatelství Portál.
Napsal/a: Králíček4
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (12 vyjádření)
Janca.mas,tak to je taky podobné u nás,já zahlásím,tak já odcházím,ahoj a jak začne obvykle kmitat.No ne vždy,ale většinou to funguje.
Janco, tak to je super, že víš, co na malou platí.
Králíčku,Marinádo tak my to máme stejně. Pokud to není velký extrém neřeším to, ale když je -10 a dcera se rozhodne pro pláťáky, tak pak je to trochu boj a někdy i slzičky, ale musím říct, že čím je starší,tak přemlouvání je kratší :-)u nás vždy zabere, když zahlásím, že já už odcházím, dcera je v minutě oblečena do požadovaného oblečení 🙂
Marinádo,přechod z dlouhých rukávů na krátké je taky problém,pořád ty krátké natahuje a oni ne a ne se prodloužit.Venku 30 st ve stínu a my máme třeba na zahradě tepláky,z těch jde pak do plavek a do bazénu.
Králíčku, tak to máte fajn, s tím oblečením.
Já kupuju taky to, co se dceři líbí, ale ani tak nechce pak to nové často nosit, vždycky to odkládá, jak to jde. A taky máme problém, když se třeba oteplí (nebo ochladí) a musí najednou přejít z dlouhých rukávů a dlouhých kalhot na krátké a naopak.
Tak přeju Tobě i motorové myšce hezký víkend 🙂
Anonymní,děkuji,já mám naštěstí tu výhodu,že už mám doma jen Dominika,předchozí tři děti jsou už dospělé a vyletěli z hnízda.Není to legrace,ale pokud člověk příjde na to jak na něj,jak předcházet afektům,tak to celkem jde.Je pravda,že se stane,že jsou výkyvy,ale fungujeme v rámci možností.Mohlo by být hůř.
Canisterapie pokračuje každý týden,paní ho chválí.Úplné informace nemám,jelikož ho tam předám a na 45 min odcházím.Ale celou dobu s ním pracují i maluje,minule mi nakreslil i obrázek se srdíčkem a k tomu dopsal maminko,mám tě rád!O prázdninách budou dva příměstské tábory a tak na první půjde jen na 3 dny,protože se kryje s dovolenou a na druhý v srpnu půjde na celý týden.Příští rok bych ho s nimi chtěla poslat i na pobytový,pokud si to troufnou,ale jsou na takové děti zvyklé a tak snad ano.
Marinádo,já se snažím kupovat to co se mu líbí,trička s oblíbeným motivem,bundy,boty atd. s ním konzultuji zda se mu to líbí,někdy se náš vkus rozchází,ale v rámci zachování duševního zdraví koupím variantu co se líbí mu.Například ne modré tričko co se líbí mě,ale zelené,které chce Domča.Ale taky máme dny kdy oblečeme kalhoty a zjistíme,že jsou kratší a prostě v nich jdeme,protože je nechce sundat a pak zmizí 🙂 Nebo jdeme do školy v teplé mikině a ono je teplo či naopak.
Králíčku, jak už jsem párkrát psala, máš u mě neskutečný obdiv. Musí to být vyčerpávající, kor s dalšími dětmi navíc. Já bych to takhle nezvládla-stačí, když si vzpomenu na dceřino nošení celodenní-bylo to naštěstí jenom období,trvalo cca 2 měsíce, nejspíš růst zoubků. Procházky byly horor-to jsem „nesměla“ nikoho ani pozdravit, už vůbec na ní nesměl nikdo promluvit, to pak spustila řev. A do toho ještě nevydržela sedět v kočárku a nechtěla chodit za ruku.Sama:)..Nebylo to určitě tak dlouhé období jak u tebe, ale já byla utahaná jak nikdy předtím.Zvládáte to parádně, já Domčovi přeju, aby nová paní učitelka byla tak bezva jako ta předchozí (nebo ještě víc:) a zajímalo by mě, jak pokračuje canisterapie?
Králíčku,
krásný článek. Domča má štěstí, že má tak trpělivou a chápavou maminku.
Pokud bys měla chuť odpovědět, můžu se zeptat, jak Domča snáší nové oblečení nebo změnu oblečení?
Moc pěkně napsáno.. Také držím palce, ať je vše v pořádku jak jen může být…
Petro,moc děkujeme 🙂
Králíčku, děkuju za první soutěžní vlaštovku a hlavně za podrobné sepsání vašeho příběhu. Držím palce, ať trpelivosti potřebuješ co nejmíň a hlavně ať je Domča fit a v pohodě.
Mobile Sliding Menu