Při prvním těhotenství jsem hltala každý článek, každý časopis a knížku, které se mi dostaly do rukou. A najednou jsem se dočítala
… nedávat dítěti dudlík, má to více negativ než pozitiv.
… V noci a při uspávání nechodit hned k dítěti, když začne plakat, brzy si na to zvykne (děti jsou potvůrky a brzy zjistí jak na nás) a mamina si potom od dítěte neodpočne ani v noci.
… naučte dítě co nejdříve (nejlépe do jednoho roku) pít z hrnečku, a když už používáte láhev, nenechte dítě si s ní hrát (zuby a jejich kazivost).
Když se mi narodila Eliška, nechtěla dudlík… dávila se s ním. Ve třech měsících našla palec a nemůžeme jí od něj dodnes odnaučit (má 3,5 roků). Plakat jsem ji nenechala nikdy déle než 5 vteřin, a to ještě byla doba, než jsem k ní doběhla z jiného koutu bytu. A večer jsem s ní ležela třeba hodinu, než usnula, protože sama být v pokoji nechtěla. Nyní při usínání poslouchá pohádky na CD. No a s flaškou si sice nehrála, ale do 18ti měsíců ji měla. Hrneček jsme používali jen doma a na cesty byla láhev pohodlnější. Pak se naučila sát brčkem a pít z lahví s tím dětským pítkem (jupík, bajo).
Po narození druhé cácorky Leontýnky jsme opět s dudlem neuspěli. Palec nechce, ráda se zachumlá do plíny nebo šátku a takto usíná od prvních chvil (dělala to i v porodnici), spaní máme ještě horší, večer sice usíná od narození sama v postýlce se svým „hadrem“, ale v noci bez prsa neusne a to třeba potřebuje i 6x… pijavice malá. No a s flaškou… okusovala ji na stoličkách (které ještě nemá) jinak nevěděla co s ní. Tak když jsme začali dávat čaje, tak jedině lžičkou, to tak asi 2 měsíce. A od 9,5 měsíce jsem ji začala učit z hrníčku s tvrdým pítkem a ona to pochopila velice rychle. Akorát když cestujeme, tak s sebou místo flašky s čajem vezeme hrníček a termosku s čajem. Trošku víc věcí, ale to už se vždycky uveze.
Kdyby mně před čtyřmi lety někdo řekl, že jeho dítko nemá dudlík a nechce ani z láhve pít… nevěřím mu.