Do vany dostal celou sadu zvířátek a pravda je, že jsem je už dlouho neviděla. Jen občas koupelna vypadala, jak po potopě. Byla stříkací, tedy polovina. Knížky roztrhal, neb dle rodičů nejraději má papír, tedy rozcupovat! Ani můj pejsek Jogínek to tak nedokáže, jako Kubča.
Tak jsem hledala, co to vlastně bude, odstrkovadla byla velká, narodil se v 7 měsících a teď je menší. Ale co, já jsem 8 měsíční a jaký je mě kus! Cha cha cha, tedy spíš malá koule. Přesněji.
Tak jsem musela vyloučit ta krásná vozítka, o které se tak nádherně přeráželo, když byla má děcka malá. Ach jo. Zkusim Tatrovku, ale ani ta nebyla vhodná, maji jen jeden pokoj. Bydlí totiž u našeho tatínka ve 2+1, nevešla by se. Jak si Tomášek rejdil po bytě, krásná vzpomínka.
Zkusim houpačku, ovšem kam s ní? Taky zamítnuto! Houpací kůň? Děcka se tak ráda houpala a toho smíchu! Ovšem stejný problém, kam ho dát? Prádlo je vyloučený, co by z toho Kubánek měl? To kupuju běžně, a co jsem už napletla svetříků! Pravda, viděla jsem na něm jen 3, ostatní nějak vyprchaly!
Přišla jsem s nápadem uplést, ale ať si to mamča sešije, no nesešila. Prý má alergii, řekla bych spíš líná mamča, pokud něco nezkusim, tak nemohu říkat, má to či to, jak by to věděla, když vlna byla pro mimča! Podotýkám, že většina věcí byla od stejné značky, jen jiná barva!A le to je jiný soudek bolu.
Tak hledám dál, boty? Ale ty už jsem taky kupovala! A nutno říct bez zkoušky a přesně!Tedy to byla náhoda, nejsem tak dobrá, ovšem koukla jsem se do botičky, když jsem byla u tatínka, to ovšem brácha neví. Byla jsem domluvená s prodavačkou, že kdyby náhodou, tak se daji vyměnit.
Bačkůrky, tak to tu taky bylo. Že bych mu upekla dort?Raději ne, brácha říkal, prý nejí domácí, jen kupovaný!Pomalu vzdávám naději, že Něco koupim, tahátka má. Jdu pomalu domů a taška je prázdná. Skoro u domu si vzpomenu, musim koupit známku 19 korunovou, dcerka dělá přijímačky a oni chtěji obálku se známkou na odpověď! Já pro samé starosti zapomenu na vlastní dcerku, jsem hlava děravá!
Jdu tedy do papírnictví u domu, je spojeno s hračkářstvím. Jen tak pokukuji po hračkách, než příjdu na řadu, vše má ovšem zase chybu, jsem na řadě a zůstávám s prodavačkou sama v obchodě, všichni spokojeně odešli, tak máme čas prodebatovat Můj problém. Je to moje vrba, už 15 let tam chodím nakupovat a Vždy odcházim s pořízenou a plnou taškou!
Ani tentokrát tomu nebylo jinak, vždyť všechny hračky pochází TADY z tohoto krámku! Mohla jsem sem jít rovnou, řeknete, ale já chtěla vidět i jiné krámky, co kdyby! Jak jsem jen mohla zapomenout, na písek!!!!!!!!!!!! Moje děti ho měli doslova všude, a ty tunely, jen jedno jsem nemohla pochopit, formička jahůdky modrá, sluníčko zelený, jablíčko fialový! Asi jsem byla moc náročná, ale i s těmato formičkami se konala bábovičkoviáda. A jaká.
Konečně mám ten vytoužený dárek, v síťovce mám sadu na písek i s náklaďákem! I barvu jsem si mohla vybrat! Nebylo to ani velký, ani malý, prostě přesně pro našeho prcka. Jen se musim přiznat, že ty známky jsem málem nekoupila, ještě že mám tu svoji pani prodavačku. Vše připomene!
Doma radostí všem ukazuji ten zázrak zázraků, ten div divů, co mám. Jen po cestě jsem potkala maminku Tomáška, bývalého spolužáka ze základky a ona měla taková smutná očka, když viděla, co nesu. Při řeči jsem jí řekla, že to je pro synovečka. Očka se zase rozveselila. Myslela, že jsem babičkou, což ještě nejsem. Tedy, zatim, co toto píšu ještě ne, třeba za minutu už budu, ale to nevim, já si počkám.
Doma musim nějak upravit tu síťovku, místo řemínku, který je ostrý, dávám mašli, modrou. Přece se nemůže hned poranit! Kyblík je prázdný! Šup cukrátka, ovšem pod autíčkem u koleček je nevyužitý prostor, tam se vejde oplatka, ale co to je, náklaďáček ná prázdný valník (nebo jak se to jmenuje), což je vlastně jedno, důležitý je, že je to prázdný!!!!!!! Tak tam se vejdou čokoládky, ještě že mám ledovou, samá kostička.
Krásný, škoda balit. Volám sestře, jdeme za Kubčou, jdete taky? Jede, čekám 2 hodiny, neb jí ujel autobus a ona bydlí tam ,co lišky dávaji dobrou noc. Jsou tady, vše vyřízeno a vyrážíme. Pro jistotu jsme koupili pro tatínka Dia dort, neb má cukrovku, tak aby si taky mlsnul.
To, co následovalo, nás úplně vzalo, nic, žádná oslava, ani se nepřišli podívat, nic, prostě NIC.
Jen brácha vylez z nory, tak jmenuji jejich pokoj, a prý Kubánek nemůže spát! Moc křičim, a to bylo 14.15, moje děcka už lítala po bytě a dožadovala se jít ven! Ani setry kluci nebyli jiní! Pak zase bude fotbal!
Rušim, ve vzteku jsem, ani nevim jak, převlíkla postel taťky, sebrala ručníky, utěrky a šup do pračky, tatínek nic neříkal, nechal mě, ať si to užiju. Jen před pračkou jsem si uvědomila, co to dělám, mám jinou. Nutno dodat, taťka byl, ač je mu 75, pohotovej a dostala jsem brožurku s návodem, jen si vyper, to ti neuškodí. Lišácky mrknul a já prala. Tu se bratr vynořil opět, no pereš, tak per, ale pračka neždíme, to si dáš.
Má sestra ale taky byla už naštvaná, a praví, to neva, ždímačka je v koupelně též, tak se použije. Tu se vynořila švagrová a jde Kubíčka koupat! Neviděli jsme je, neb pračka je v kuchyni a oni do pokoje nešli! Bratr ještě jednou vylez překontrolovat knoflíky na pračce, jeden zmáčknul, důležitý, vypnul ždímání, podíval se do pokoje, co jsme seděli a pravil, to jsem zvědav, kdo to pověsí!
Hrdě odešel, musel si všimnout dárků na křesle, ale Kubíčka nepřivedl, Ivana taky nepřišla, a nám bylo najednou nějak divně, překáželi jsme. Přišli jsme na oslavu 2. narozenin a nic se nekonalo, což nám nijak nevadilo, ale to, že brácha, ač jsme nic neřekli, přesto musel vidět plný křeslo dárků, oslavence nepřivedl, nás vzalo.
Co jsme udělali, že se tak zachoval? Bydlí u tatínka, používá jeho věci, tatínek měl taky dárky pro vnoučka. Já bych nikdy nedokázala odepřít dětem radost z dárků. Vždyť dárky dáváme jen tomu, koho máme rádi.
Rozloučili jsme se s tatínkem a po cestě k nám domů jsme si řekli, počkáme, co bude následovat, snad si uvědomí, co udělali. Mladší bráška nám dával informace, dárky mu dal, ale jeho jedině zajímalo, kdo co mu dal. Žádná zpráva, dík, promiň, nic.
Tak máme ponaučení pro příště. Vykašleme se na něho, vždyť nám ani nepošle SMS z internetu, který má na paušál, platí stejně jako já, pokud máme narozky či svátek, je taky ticho. Jen dárky si brali, ale toto už bylo doopravdy moc.V ždyť jsme chtěli jen předat pár dárků a vidět radost v očičkách našeho Kubíčka. Kdybychom něco udělali, tak se to dá pochopit, ovšem takto tomu doopravdy nerozumíme.
Snad časem dostane rozum a nám nezbyde nic jiného, než čekat, až nastane ten tolik očekávaný den.