Kontaktní rodičovství: Naše miminko nepláče

Oba už jsme na dítě měli věk a nepořizovali jsme si ho pro to, že si to „společnost žádá“. Cítili jsme, že máme miminku co dát, že chceme ukazovat někomu dalšímu krásy světa.

Věnujeme se jí 100% času. Proto můžu s čistým svědomím říct, že ona nepláče a já, ač tomu hodně lidí nechce věřit, se opravdu necítím, jako její otrok, ale jako maminka. Ano, nemám čas se dívat na televizi, ale mám úžasný dítě.

Chtěla bych tímto podpořit všechny maminky, kterým miminko pláče. My měli, říkejme tomu třeba „štěstí“, že nám Marianka nikdy neplakala. Ale tuším, že i nás to čeká… brzo nás čeká první zoubek. Důležité je, aby miminko vědělo, že na svůj „problém“ není samo.

Když vaše miminko pláče, jste nervózní a i když vám třeba vaše okolí radí vydržet, je to pro vás těžké. No aby ne! Příroda to tak zařídila, instikt vás neklame, vaše dítě vás pláčem volá. Jsem doslova alergická na rady tipu nech ji, dítě musí plakat, posiluje si hlasivky(plíce), ona to jen zkouší atd. Ne, dítě vás volá, když vás potřebuje.

Některé děti mohou být z tohoto světa zmatené, nechápou to tu a potřebují cítit svou maminku blízko, aby se cítily v bezpečí a je tudíž v pořádku miminko chovat. Lidé, co nechali své miminko vyplakat, třeba kvůli večernímu spaní, si metodu kontrolovaného pláče chválí, ačkoli přiznávají, že těch 14 dnů bylo moc těžkých, že miminko hodně plakalo, ale pak to přestalo a super. Jenže proč to ti rodiče dělali? Pro své pohodlí. Upřednostnili své pohodlí před pohodlím svého miminka. No, pojďme se na to podívat z pohledu dítěte.

Ale REZIGNUJE! Podle novodobých studií si dítě tuto zkušenost nese v sobě, ačkoli si nepamatuje ty situace, nese si v sobě vzorec, že jeho problém je jeho problém. Že nikdo tu není pro něj, aby mu pomohl s řešením. A ruku na srdce, to přece nechceme.

A tak dokud bude třeba, budu s Mariankou chodit spát, budu u ní kdykoli mě bude potřebovat. Až jí porostou zoubky a bude plakat, budu ji chovat a říkat jí, že to je jen dočasné a že jsme tu pro ni. I dneska ji při usínání, stejně jako každý jiný večer, budu do ouška říkat, že my s tatínkem tu pro ni vždycky budeme a i až bude veliká a nebude už s námi bydlet, bude mít u nás vždycky dveře otevřené a může se na nás obrátit v jakékoli situaci.

Libu5ka