Holčičce zemřel tatínek, byly jí čtyři roky, myslím. Mělo to na ní opravdu veliký dopad, stejně tak na její maminku, která musela bojovat nejen s tím, že jí zemřel milovaný manžel, ale také s tím, co to udělalo s její dcerkou. Rozhodlo se o přestěhování k rodičům té maminky. Ona i babička se snažily nějak té dívence vysvětlit, co se vlastně stalo s jejím tatínkem. Jasně, takovou tou dětskou formou, tak aby to i pro takové malé dítko bylo pochopitelné. Holčička začala mluvit ve 3. osobě. Takže když mluvila sama o sobě, říkala ona (nebo své jméno) ma panenku. Bylo to všechno zvláštní. Pak také babičku napadlo, že jako napíší dopis tatínkovi do nebe. Když ho napsaly, poslali ho poštou. Holčička ale každičký den čekala na pošťáka, jestli jí přinese odpověď. Nikdy ale nepřišla a ta malá princezna byla den ode dne nešťastnější, zklamanější.
Nakonec opět napsaly dopis, přivázaly ho k balónku a pustily. Onen balónek letěl opravdu velkou spoustu kilometrů. Zvláštní na tom bylo, že holčička milovala pohádku o malé mořské víle, balónek měl obrázek víly a doletěl na místo, které (pokud si dobře pamatuji) v překladu znamenalo „Mořská víla“. Našel ho jeden muž v lese u jezera. Dopis si přečetl a přinesl ho domů, kde jej nechal přečíst i své rodině. Rozhodli se na něj odepsat. Nakonec mělo vše rychlý spád….
Proč to ale píši. Napadlo mě, když se stane takové neštěstí, jak dítěti vysvětlit situaci? A nebo kdy se s dítětem bavit o takové věci? O tom, co znamená, že někdo zemřel. Nebo ani nemusí jít přímo o nějaké úmrtí, ale prostě kdy vysvětlovat, že něco takového se děje v životě.
Myslíte si, že je lepší nechat dítko vyrůstat bez tohoto vědomí a mluvit o tom až v případě, kdy se to opravdu v rodině stane? Je snad možné, aby se i rodič mohl nějak připravit na situaci, kdy bude muset čelit nejen úmrtí někoho blízského, ale hlavně také reakci dítěte?
V sexu je tohle o dost snažší. Mluvit o něm, vysvětlovat, protože to neznamená ztrátu někoho milovaného. A vlastně si myslím, že tedy je vhodné začít skoro kdykoliv. Vlastní tělo si uvědomují děti již velmi brzy, takže je možné „dětským“ způsobem toto řešit. Nehledě na to, že ani nás to nebolí. Ale při úmrtí se přeci musíme prát i s vlastními pocity a prožitky, do toho samozřejmě být silní pro dítě.