Jsou různá období v životě každé ženy, když jsme malé a ocitneme se v prvním dětském kolektivu, přejeme si „zapadnout“, tzn. být stejné jako ostatní holky. Jakmile začneme povyrůstat z dětských střevíčků, chceme se lišit, čímkoli, je to v podstatě jedno, protože v pubertě revoltujeme proti všem a všemu…
Tuším, že už jsem daleka jakýchkoli porovnávání a ani nemám, necítím potřebu „zapadnout“, jsem už ve věku, kdy je člověk znalý sám sebe, své povahy a umí s ní zacházet, s těmi svými plusy a zároveň i mínusy. Prostě už jsem se dostala do věku, kdy jako žena přemýšlím sama za sebe, nerozhodují o mně rodiče, ani nikdo jiný, jsem „samostatně operující jednotka“ a vedu si svou vlastní domácnost, starám se o svého syna a po pravdě řečeno – on je většinou tím, kvůli komu nad něčím dumám, přemýšlím nebo se něčím zaobírám…
A co řešíme doma tentokrát?
Jednoduchou otázku:
„Mami, co znamená slovo celebrita?“
Odpovím snadno a bez přemýšlení: „Ten, kdo je něčím vyjímečný, něco úžasného vykonal, udělal něco skvělého a báječného pro ostatní lidi, je šikovný, talentovaný, pracovitý….“
Moje slovní zásoba a pojetí slov vezmou za své v jediném okamžiku…
Můj syn mi totiž ukazuje titulní stránku jakéhosi časopisu, kde je vyfocená polonahá slečna s obrovskými prsy. Oči se mi úžasem rozevřou dokořán. Ústy nasaji vzduch do plic… a pak se moje ústa sama zavřou… bez jediného slova…
V hlavě se mi začnou rojit myšlenky… To není žádná „celebrita“. Svlečená holka není „celebrita“! Nemám nic proti svlečeným holkám. Nevadí mi. Dokonce i chápu, že se svlečené slečny mužům líbí. Ale… co mi vadí, je fakt, že jsou nazývány „celebritami“…
Jenže… ouha… Vezmu onen zmíněný časopis do ruky a na další stránce se píše o tom, kterak ženatý muž se dvěma potomky přivedl do jiného stavu svou milenku a bez ostychu či studu se o tom svěřuje tisku… Což v podstatě znamená – svěřuje se všem lidem… celému národu… a nikomu to nevadí… nikomu to nepřijde divné? Hlavou mi bleskne – jak se asi cítí jeho manželka, která se doma stará o ty dvě děti? Otočím list. Další článek je věnován herečce, která prodělala plastickou operaci – zvětšení prsou. Následuje další článek o plastických operacích všeho, co jen operovat v obličeji lze – oční víčka, nos, úprava lícních kostí, rtů a brady – jen podotknu, že se jedná o jednu a tutéž osobu, rovněž herečku. A teprve potom se v jednom titěrném odstavečku dočtu o tom, že český lékař odoperoval mezi prvními významnými specialisty v Evropě žlučník bez jediného říznutí do těla, teprve potom se v dalším miniaturním článku dočtu, že naše talentovaná atletka získala stříbrnou medaili na MS a teprve potom se dočtu o tom, že náš zcela vyjímečný mladý houslista vyprodal do posledního místa sály po celém Japonsku, sklidil tam obrovský úspěch a dostal okamžitou nabídku spolupráce. Tak. A teď, babo, raď! Co mám svému synovi říct? A jak se vyjádřit k takovým článkům? Vypovídají něco o mně? Vypovídají takové články něco o nás? A pokud ano, tak co?
Inu – vezmu to po svém. Jak taky jinak, že?
Časopis rozevřu na stránkách, kde je již zmíněný houslista a řeknu synovi: „To je celebrita v pravém slova smyslu. To je člověk, který od rána do večera cvičí a cvičí, poctivě pracuje a poctivou prací se živí. To je člověk, který reprezentuje naši zemi a šíří její dobré jméno po celém světě.“ Otočím stránku a ukážu prstem na naši atletku: „To je další skutečná celebrita. To je člověk, který má za sebou tisíce hodin tréninků, za deště, za slunce, ráno i večer, v pracovní i sváteční den.“
A pak se dostanu ke stránce, kde je fotka krásné herečky a já znejistím. Nicméně – v tuhle chvíli je to na mně. A tak mluvím, jak to cítím a jak to vnímám já.
„Víš, krása je ošemetná záležitost, leckoho umí svést a zmást, lidé, kteří uznávají skutečné a opravdové hodnoty, vědí, že krása je dar a nikoli přednost. Já osobně si myslím… ne, ne, nemyslím si, jsem hluboce přesvědčena a skutečně tomu věřím, že jsou na světě důležitější věci, než je krásná tvář vytvořená plastickými chirurgy.“
Můj synek na mě kouká a zjevně mi nerozumí. „Jak svést? Jak zmást?“
A tak se pokouším vysvětlovat dál: „Někteří lidé si myslí, že když je někdo krásný, má krásnou tvář, krásné tělo, že je k tomu i hodný, má dobré srdce, je pracovitý, chytrý, šikovný a tak to být nemusí. Nejdřív je potřeba toho člověka poznat a pak teprve můžeš říct, jaký je. Nemůžeš se řídit tím, jaký má ten člověk obličej.“ A můj syn se vyptává dál: „Chceš říct, že když je někdo hezký, že může být třeba zlý?“ Odpovídám: „Ano, přesně to chci říct. A platí to i naopak. Ten, kdo nevyniká fyzicky, může vyniknout duševně. Člověk nemusí být hezký a může být hodný, poctivý, čestný a může mít spoustu jiných předností.“ A syn prozkoumává dál: „A když je někdo krásný, může být chytrý?“ Odpovídám: „Ano, jistě, může. Všechny možné vlastnosti a přednosti mohou být v různých kombinacích. Já bych si jen přála, abys jakéhokoli člověka neposuzoval podle toho, jak na první pohled vypadá, je-li hezký či není. A pokud budeš chtít někoho obdivovat nebo k němu vzhlížet, moc bych si přála, aby to byl někdo, kdo v životě něco skutečného vykonal, něco užitečného vytvořil, něco krásného napsal nebo něco nádherného namaloval.“
No a pak už mě synek jen zlehounka „doklepl“.
„Mami a můžu si teď prohlídnout ty svlečený slečny?“
„Samozřejmě, že můžeš.“ A podávám mu zpátky časopis.
A v duchu si pomyslím: Ještě štěstí, že se mu líbí slečny, mohlo by to být i jinak.
A v tu chvíli jsem si naprosto jistá – do takové společnosti, která obdivuje pouze krásné souměrné obličeje a velká silikonová prsa, opravdu „zapadnout“ nechci. Nemůžu a ani nebudu obdivovat někoho za to, že zcela bezdůvodně prodělal několik plastických operací. Snad to můj syn pochopí, jak to myslím…
Napsal/a: Padmé
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (9 vyjádření)
Ahoj Virenko, děkuji Ti za Tvou reakci.
Jako obvykle – uhodila jsi hřebíček na hlavičku – přesně tak to je – dokud je dítě malé, ochráníš si (a ohlídáš) s čím přijde do styku (např. časopisy), jakmile dítko povyroste, začne být samostatnější, jezdit samo ze školy, pohybovat se po městě (do knihovny, na autobus atd. atd.), už to maminka neohlídá (všechno), už je to na tom malém človíčkovi – to „rozhodování“.
Také já doufám – stejně jako Ty – že můj syn jednou dokáže rozeznat to „ryzí“ (pravé) od toho „pozlátka“…
Padmé, díky za hezky napsaný článek.
Já se ti nedivím, taky v takových chvílích cítím bezmoc a neschopnost dítěti vysvětlit, proč kladu důraz na nějakou morálku nebo něco v tom smyslu, když většinová společnost oslavuje konzum a mnoho plytkých hodnot (alespoň co se takových časopisů týče).
Celebrity jsem ještě vysvětlovat nemusela, ale mám na jazyku odpověď – jde o lidi, kteří se rádi předvádějí, možnost dostat se na stránky časopisu vyhledávají a libovolné i nelichotivé situace sami vytvářejí. Píše se o nich, protože zvědavost velké části lidí je dovede ke čtení. Já si nemyslím, že je to zajímavé a taky to nečtu (to vědí, u nás takové časopisy a noviny nejsou, ale u babičky Blesk a Aha! znají). Vysvětlila bych případně (pokud by byl zájem), co zajímá mě – lidi, kteří svým talentem a cíleným úsilím dokázali něco, co posouvá je samotné/pracovní obor/poznání/lidi kupředu. Lidi, kteří dokáží dělat hodně pro druhé a nečekají vždy odměnu.
Jestli to k něčemu bude, bych v jeho necelých jedenácti nevěděla a určitě bych to nečekala. Na skutečné pochopení je malý. Je to ale můj syn, konfrontace s mým pohledem na svět ho doufám ovlivní natolik, že tuto možnost bude znát. Jak to bude, se dozvím za hodně dlouho a snažím se připravit na to, že bude možná dítětem své doby, která bude vyznávat zcela jiná kritéria nejen úspěchu, než cítím já.
Doufám, že moje vlastní postoje a názory mi nebudou bránit přijmout mé dítě i jako dospělé, až bude mít své vlastní postoje možná radikálně odlišné od mých… A můžu jen doufat.
Přeji hezký večer :-). Moc Vám všem děkuji za Vaše komentáře, příspěvky, vlastní zkušenosti a názory.
Ahoj Zuzi, děkuji, těší mě a mám opravdovou radost, že moje články ráda čteš :-). Ano, máš pravdu, naše děti si to musí v těch svých hlavinkách porovnat samy a až čas ukáže, jestli jsme je dokázaly vychovat tak, jak bychom si přály…
Berulinko, to víííš, lapala jsem po dechu při pohledu na tu nahotinku, ale došlo mi, že nemá smysl mu něco takového zakazovat, když se chce podívat, musím to „skousnout“ ;-).
Tvůj úhel pohledu se mi zamlouvá a musím Ti dát za pravdu, také já obdivuji lidi, kteří pomáhají jiným lidem, zachraňují životy a jsou nápomocni všude tam, kde je toho zapotřebí.
Ahoj Jovanko, ráda Tě tu „vidím“ :-). A jsem ráda, hřeje mě, že je nás tu víc, které se snaží dětem objasnit – vysvětlit v čem jsou pravé životní hodnoty. I když v té dnešní době je to obtížné, jsme zavaleni komercí a reklamou, dětem je všechno dostupné… a já si nejsem vůbec jistá, že je to „dobře“…
Suodal, děkuji :-). Víš, to je právě ono, nám je neustále podsouváno a médii prezentováno, že tohle je normální (ať už se jedná o silikonová prsa, či plastické operace nebo cokoli dalšího). A mně se to prostě nezamlouvá. Vnímám lidi a svět kolem sebe jinak. A tak se poctivě snažím něco z toho svého „poznání“ předat synovi.
Johano, díky. Asi to cítím dost podobně jako Ty – také já mám někdy pocit, že je svět naruby. Inu – musíme se snažit – mít svůj názor, stát si za ním, obhájit si ho a nenechat s sebou manipulovat.
Zavo… Ty´s mi dala… až mi slzičky vyhrkly…
Tuším, že skutečnou celebritou nejsem, jen se snažím takovou tou mravenčí činností o to, aby lidem kolem mě bylo dobře a podat pomocnou ruku tomu, kdo to potřebuje…
Děkuji Ti.
Padmé, děkuju, ty jsi moje celebrita…
To je správný článek, taky si říkám, že je svět otočený vzhůru nohama. Ať politika, počasí i celebrity, nic není jak by mělo být. Časopisy nekupuji, celebrity jsou lidé, kteří jsou rádi, když se o nich píše. Lidé co něco umí a znají se možná dočteme v odborných časopisech 🙂
Padmé, děkuji ti za úžasné zamyšlení!!! Obávám se, že hodně lidí zapomnělo přemýšlet nad pravým významem a smyslem života, který nám byl dán. Hodně lidí se honí za „senzací a povrchovým pozlátkem“, protože je to mnohem jednodušší než naučit děti pravým lidským hodnotám. Je to totiž velký kus dřiny, když kolem sebe vidí, to co vidí. A hlavně … pokud chci naučit své děti „pravé hodnoty“ života, tak musím začít u sebe, nejdřív musím změnit svoje myšlení. Je to tisíce hodin „rozjímání“ a hledání svého vlastního vnitřního hlasu ve velkém náporu a chaosu toho vnějšího světa, který je nám „takto“ prezentován.
Piš častěji, moc ráda se začtu do tvých řádků 🙂 Díky…
Padmé, po dlouhé době jsem zabrousila sem a jsem tomu moc ráda 🙂
Jsem moc ráda za to, že i ostatní lidé vychovávají své děti pro skutečné hodnoty a ne jen pro pozlátko. Že moje děti nebudou ve škole a v dalších kolektivech ubíjeny vzhlížením k Tebou jmenovaným „celebritám“.
Někdy si říkám, proč ti, které zajímají jen drby, klepy a silikonová prsa, mají volební právo 🙂
ahoj Padmé,tvůj článek jsem opět četla jedním dechem a vykouzlil mi úsměv na tváři :)..úplně „živě“ jsem viděla jak se tváříš,když si nalezla onu nahou slečnu :D..přesně tak bych se tvářila i já,né-li hůř :D..na dětech je krásný ,že ony žijí svůj „dětský svět“,mají jiný náhled na všechno než my a je to na nás,jak jim dané situace vysvětlíme..i já jsem nyní v období otázek“mami a proč??“,naštěstí zatím né těhle intimních :)..co se týká,jestli si taková jen ty,tak myslím,že nejsi..já obdivuju a vzhlížím k lidem,co skutečně něco dokázali-zachránili životy,pomáhají např.starým,nemohoucím lidem,lidem v krizi,týraným dětem a matkám(i otcům),no prostě naháči nejsou celebrity a tím,že se ukážou „rozcapení“ národu,to není na obdiv,tím rozhodně nikomu nepomůžou a ani nikoho nezachrání..to je zase můj náhled 🙂
ahoj Padmé,jsem ráda,že jsem si tě zase mohla přečíst 🙂
Když se obrátím k článku,tolik rozumím co se ti honilo hlavou.Snažíme se našim dětem vštěpovat to správné,nebo co si myslíme my,že správné je a potom to je jen na nich jak se s tím poperou.Někdy jsou to pravda otázky záludné a mě dostane dcera většinou nějakým tám argumentem ,,..a proč to teda ti lidi dělají,když ty říkáš,že se to nedělá?“ v tu chvíli mívám pocit beznaděje a uzavírám koverzaci s tím,že bych si já přála,aby to nebo ona nedělala,protože důsledky jsou takové a makové.Jaké ovoce tahle výchova přinese,ukáře až dlouhý čas….co se týče celebrit a podobně,mám dost stejný názor jako ty.
Mobile Sliding Menu