Jsem dobrá máma?

Jistě nejsem jediná, která si tuto otázku klade. Ve většině rodin to funguje tak, že jeden rodič je na vychovávání a druhý na rozmazlování. Mám dvě dcerky, tři roky a rok a půl. Můj manžel je přes týden v práci a jen na víkendy je s námi. Takže jak výchova, tak i rozmazlování leží v podstatě na mně…

Poslední dobou dost často přemýšlím, jetli můj přístup je to nejlepší pro mé děti. Jsem přísná, důsledná a neoblomná. Někdy i sama sobě říkám, jestli na ně nejsem moc tvrdá, ale když jsem někde mezi maminkami s dětmi a zjišťuji, že moje zlatička jsou v podstatě jediné děti, které na slovo poslechnou, nevztekají se, neubližují jiným dětem, nelezou jiným maminkám do kabel, nemusí mít vše, co mají ostatní děti a o vše se rozdělí, tak jsem ráda, že jsem tvrdá.
Na druhou stranu mají obě holčičky vše, co mi finanční situace dovolí, takže si myslím, že ani o to rozmazlování nejsou ochuzeny. Od pár známých jsem byla upozorněna na to, že jsem moc náročná a že nebudou mít žádné dětství, ale já si to nemyslím – hraji si s nima v kuchyňce, s panenkama, malujeme si, zpíváme, čtu jim pohádky, říkačky, hrajem si na doktory, na prodavače, když je hezky jsme na hřišti nebo na písku, jezdíme na kole, do zoo, nevynechám žádnou akci pro děti – cirkus, posvícení, kurzy plavání, sdružení maminek a dětí, atd…

A na druhou stranu když řeknu sednout a jíst, tak prostě trvám na tom, že si obě sednou a nají se, když řeknu jdem ven, uklidit hračky, tak prostě musí uklidit hračky.
Nesnáším bezdůvodné kňučení, takže má-li jedna ukňučenou náladu, většinou si vyslouží.

Nesmějí bít jiné děti, natož kousat nebo jiné zvrácenosti, pokud jsou lakomé, tak si nesmějí půjčit hračku od jiných dětí a naopak. Co jim slíbím snažím se vždy splnit a učím je nelhat. Hlavně jsem důsledná a když něco řeknu, tak si za tím stojím. Vše, co dělám, dělám z lásky ke svým dětem a věřím, že z nich vychovám dobré a šťastné lidi.

Napsal/a: Mendy